Zatímco se mediální mainstream soustředí na otázku, zda Řecko může či nemůže alespoň teoreticky splatit své dluhy, a Mezinárodní měnový fond k tomu zpochybňuje už i euro jako takové, stranou zůstávají možná důležitější skutečnosti. Například německý ministr financí Wolfgang Schäuble si už v roce 2011 v rozhovoru pro Welt am Sontag postěžoval, že „některé členské státy ještě nejsou zcela připraveny přijmout nezbytná omezení své národní svrchovanosti. Věřte mi ale, že tento problém je řešitelný.“ Uplynulé dny mu daly za pravdu když řecký premiér Alexis Tsipras po kývnutí na drastické podmínky Trojky prohlásil, že podepsal dohodu, v níž sice osobně nevěří, ale je připraven ji naplňovat a přijmout zodpovědnost. Fakticky tím připustil, že Řecko jako svrchovaná země už neexistuje, a to zcela cíleně – jak totiž na vzápětí smazaném tvítu připustil slovenský ministr financí Peter Kažimír, drastické a nerealistické podmínky uvalené na Řecko byly odplatou za „řecké jaro“, čili za hlasování v referendu. Z Řecka mu mimo jiné přišla i otázka: „Po Pražském jaru přijely tanky. Po arabském jaru následovaly převraty. Jakou paralelu vyvozovat nyní?“ Demokracie, nedemokracie, v každém případě se zdá, že v zemích – zatím přinejmenším v zemích, které se ocitly pod kuratelou Bruselu a Berlína — mohou být volby ve svém důsledku nejen zbytečné, ale naopak pro občany i nebezpečné.
Letos koncem roku by se měly konat parlamentní volby ve Španělsku, které je z Bruselu „zachraňováno“ rovněž a rovněž je adeptem na bankrot. Čáku na vítězství si dělá – jistě řeckou kauzou poučenější – sílící hnutí Podemos. Před pár dny, na počátku července, ale vstoupil v platnost „zákon o bezpečnosti občanů“, z něhož jasně vyplývá, že občané nevědí, co je pro ně dobré, a proto jim musí být dobro vnuceno silou, byť přitom budou potlačeny mnohé svobody, jimiž se Západ tolik zaklíná. Kupříkladu:
1) Pokud vyfotografujete příslušníky policie nebo jiných bezpečnostních složek (natož pokud je vyfotografujete při násilném zásahu proti civilistům) a vystavíte snímek na sociálních sítích, následuje pokuta až 30 tisíci eur, přičemž její výše může záviset na tom, kolik lidí vás na sítích sleduje.
2) Tvítovat nebo přeposílat „lokaci organizovaného protestu“ nyní může být vykládáno jako akt terorismu, neboť podněcuje ostatní ke „spáchání zločinu“, což současně znamená, že i demonstrace jako taková se ve Španělsku stává zločinem.
3) Za teroristický čin je nově považováno i jakékoli vyzrazování neveřejných informací ve snowdenovském duchu.
4) Za teroristický čin může být považována návštěva teroristických webů, a to i čistě kvůli rešerši.
5) Zločinem se nově staly jakékoli komentáře na adresu královské rodiny, které úřady shledají satirickými natožpak rovnou urážlivými.
6) Zločinem se nově stává i obtěžování volených zástupců lidu, ať už v centrální vládě nebo v místních správách, přičemž za obtěžování se považuje například i kritika směřující k neplnění volebních slibů.
7) Ekologické protesty kvůli znečištění životního prostředí se nově pokutují v rozmezí od 601 eur do 30 tisíc eur.
8) Zakázány jsou rovněž veškeré protestní akce před budovou parlamentu. Bez ohledu na to, jak drastický zákon jeho poslanci přijmou, se pokuty pohybují ve stejném rozmezí jako u ekologů.
9) A tytéž pokuty se mohou uplatňovat také na všechny, kdo budou bránit policii ve výkonu její činnosti, ať už je řeč o účasti na nepovolené demonstraci nebo o neuhnutí policejnímu obušku.
10) Jakýkoli projev neúcty k policistům počítá s pokutami v rozmezí 100 až 600 eur.
11) Okupační stávky, squatting nebo odmítnutí výzvy k opuštění kanceláře, banky nebo jiného prostoru stojí rovněž 100 až 600 eur.
12) A za zločin jsou nově považovány například i texty na internetu, které mohou „narušit pořádek a mír“… aniž by bylo řečeno, čí.
Demokracie v Evropě se mění v minové pole.
