Vladimír Kapal
20. 7. 2015
Vladimír Kapal přehledně shrnuje skutečný obsah – a dosah – smlouvy, již ve skutečnosti neznají ani ti, jež ji brzy vnutí nám všem, a postoupí tak o krok blíže k celosvětové diktatuře koncernů.
Již delší dobu se v Evropském parlamentu projednává smlouva o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství – TTIP. V červnu dala zelenou vyjednávání Evropské komise o smlouvě Komise Evropského parlamentu promezinárodní obchod. Plénum EP pak dalo dohodě zelenou na štrasburské schůzi 9. července letošního roku.
Nikdo nic neví
O podmínkách této smlouvy se toho přitom mnoho nezveřejnilo a podle europoslankyně Kateřiny Konečné o ní nevědí o nic víc ani ti, kdož o smlouvě v těchto dnech jednají – poslanci Evropského parlamentu. Tak o co vlastně jde?
V této smlouvě se jedná o volném přístupu firem, ale především velkých nadnárodních korporací, do obchodního prostředí států EU a USA. Podle předkladatelů je to především příležitost pro střední a menší firmy, ale z faktů vyplývá, že to budou právě ony, kdo bude pozřen obřími nadnárodními korporacemi.
Obdobná smlouva je projednávána i mezi USA a skupinou zemí v Pacifiku. Druhá smlouva je uváděna jako TTP. Dvanáctičlenná skupina zahrnuje například Japonsko, Austrálii, ale dokonce i Mexiko či Vietnam. Ještě nebyla též podepsána, ale v praxi se již začala naplňovat: Vidíme to například u Austrálie.
Její vládu žaluje koncern Philip Morris za zmařenou investici o ohromnou částku, a to jenom proto, že přes investice společnosti do země australská vláda pustila do sdělovacích prostředků masivní antireklamu na kouření a vybízela veřejnost, aby kouřit přestala.
Další příklad: Ekvádorská vláda zastavila ropné vrty firmě Occidental na Amazonce, jelikož soustavně porušovala celou řadu ekvádorských zákonů. Arbitráž měla okamžitě na krku. A podobných sporů proti vládám suverénních států přibývá. Přijetím smlouvy TTIP by korporace dostaly do ruky další a velice účinný bič proti vládám, které by dohodu ratifikovaly.
Tato smlouva znamená, že by se státy nemohly bránit proti průniku korporací, i pokud by to znamenalo zánik firem té které země. Znamenalo by to, že by si korporace, především americké, neboť o ně jde v prvé řadě, mohly v zemích podepsaných pod smlouvou dělat, co si umanou a nikdo, ani vláda, by s nimi nic neudělaly.
Vydělá jen City
Podepsání TTIP by pro Evropu mělo dalekosáhlé následky. Podle analytiků, kteří se postavili proti podepsání smlouvy, by jenom státy EU do roku 2025, tedy během deseti let, ztratily kolem šesti tisíc pracovních míst. Tato smlouva je dle analytiků pouze nástrojem přerozdělování peněz, a to od chudých směrem k bohatým. A právě ti nejbohatší by byli skutečnými vítězi v nastávajícím boji. Smlouva by měla zajišťovat, a tak je to v USA vypočítáno, zvýšení životní úrovně amerických rodin a zároveň snížení příjmů rodin evropských.
Analytici uvádějí, že by například: příjmy v Německu poklesly o 3.402 eur ročně, ve Francii o 5. 518 eur za rok, v zemích severní Evropy o 4.448 eur. Méně by TTIP postihla jih Evropy, ale zde je tak katastrofální situace, že všechny země jsou téměř na kolenou již nyní a smlouva by je pravděpodobně přivedla až ke krachu. Viz současný scénář v Řecku.
Do problémů by se dostaly všechny země Evropy včetně Rakouska, Švédska či Holandska. ČR by na tom byla, s ohledem na výkonnost ekonomiky, ještě hůře. TTIP negativně ovlivní i Velkou Británii, tedy především obyčejné rodiny. Jediným, kdo na smlouvě vydělá, je londýnská City.
TTIP je jednoznačně šitá na míru Spojených států a z této čistě politické dohody by profitovaly právě ony. Počítají s nárůstem exportu z USA o 0,102. HDP by jim mělo vzrůst jenom podpisem této smlouvy o 0,36 %, vzniklo by tak 784 tisíc nových amerických pracovních míst, tedy přibližně právě tolik, o kolik by přišla Evropa.
Po celé Evropě podepsalo petici proti přijetí smlouvy TTIP 82 milionů lidí napříč všemi státy
Americké domácnosti by si měly polepšit o 699 eur ročně, což také znamená významný nárůst daňových příjmů USA. Evropští zrádcovští politici, propagující podpis této smlouvy – Angela Merkelová, Signar Gabriel a Jean Claude Juncker – nás uklidňují, že doložka o arbitrážích, díky nimž by mohly koncerny a korporace žalovat celé státy za zmařené podnikání či zamezení jejich zisků, by prý mohla být ze smlouvy vyňata. ale může jim ještě někdo věřit?
Ať žijí jedy v potravinách!
Z neveřejné smlouvy TTIP uniklo několik neveřejných dodatků na světlo Boží. EU má vcelku přísnou regulaci zdraví škodlivých látek všeho druhu. V USA je tato regulace velmi slabá, nebo prakticky neexistuje. Příklad? Frakování, při němž jsou v USA systematicky manipulovány studie ukazující devastující dopad použitých chemikálií na lidské zdraví, hlavně skrze pitnou vodu.
Podle TTIP budou mít korporace přímý vliv na tvorbu zákonů postavených nad pravomoce států. Takový zákon umožní americkým společnostem a jejich pobočkám v EU, aby obešly platnou legislativu tím, že do ní zavedou podřadné americké zdravotní a průmyslové standardy. Tím by se fakticky zničila míra ochrany zdraví obyvatel a životního prostředí. Tento zájem sledují především korporace podnikající v geneticky modifikovaných potravinách, například Monsanto.
Tlak dotyčné lobby na změny, zakotvené v TTIP, je enormní. Přijetím této zhovadilé a pouze pro USA výhodné smlouvy bude ohroženo 820 milionů obyvatel nejen Evropy, ale i samotných USA. Spolu s pacifickou frakcí smlouvy (TTP), přijetím evropské frakce (TTIP) bude ohroženo dokonce několik miliard lidí.
Arbitráže, a znovu arbitráže
Poslankyně Evropského parlamentu Kateřina Konečná uvádí: „Přijetí TTIP by bylo krokem zpátky. Chceme především otevřít diskuzi a položit otázky. To by však na složkách vyjednavačů o „partnerství“, které má ovlivnit životy zhruba 820 milionů lidí v EU a USA, nesměla být pomyslná přelepka TOP secret. Musíme ji strhnout!“
Publicista Jan Exner v obsáhlém materiálu uvádí mimo jiné konstatuje: „Kupodivu jedna z nejkontroverznějších částí TTIP, o níž se kupodivu mluví otevřeně, je arbitrážní doložka, takzvaný mechanismus narovnání vztahů mezi investory a státy (ISDS).
Většina europoslanců s vidinou vysokého a bezpracného zisku tuto vražednou smlouvu schválí.
A právě ta by ohrozila suverenitu zemí EU. Jde o to, že by si státy musely pořádně rozmyslet, zda jít do sporu, pokud by politickým rozhodnutím vlád zkomplikovaly podnikání. Zřejmě mnoho států by pak zvažovalo, jaké regulace schválit, aby nepopudily korporace. A přitom se může jednat o normy, které jsou ve prospěch zdraví občanů či jejich sociálních práv.“
Ve svém materiálu pak publicista vzpomíná na minulé arbitráže a prohry ČR, a to v době, kdy ještě o TTIP nebylo ani zmínky. A prohry ČR? Rok 2003 – prohra s CME – televizí Nova a jejím americkým vlastníkem. ČR musela vyplatit 10,4 miliardy Kč. Rok 2006, arbitráž s japonskou Nomurou, prohra 3,7 miliardy Kč. Rok 2011, ČR prohrála letitý spor s belgickým majitelem ČSOB. Ten požadoval 2 miliardy, obdržel od ČR 1,6 miliardy Kč.
V současné době náš stát čelí jedenácti mezinárodním sporům, v nichž žalobci – korporace a nadnárodní společnosti – požadují za zmařené investice až 3,5 miliardy korun. V případě podpisu TTIP našimi představiteli by podobných sporů s předem jasným výsledkem jen přibylo.
Ekonomka Ilona Švihlíková k tomuto tématu mimo jiné uvádí: „První země, která přišla s návrhem hlubší spolupráce s EU, tedy i s námi, bylo Rusko. Již v roce 2010 byl předložen návrh, aby EU s Ruskou federací vytvořila „harmonické ekonomické společenství, rozkládajícím se od Lisabonu po Vladivostok.“ Tento návrh byl odmítnut Německem a následně celou EU. A nyní je zde TTIP.
Ze zkušenosti víme, že existuje Severoamerická zóna volného obchodu mezi USA, Kanadou a Mexikem. Co přinesla? Zatímco v USA došlo ke zlepšení ekonomiky, ostatní dva státy zaznamenaly pokles. Podobný efekt bude mít i TTIP v zemích EU. V případě USA jde bezesporu o nastavení pravidel, která budou vyhovovat americkým korporacím, nikoliv však už americkému lidu a které zároveň pevněji, než kdykoliv předtím, spojí EU s USA a odtrhnou ji od Ruska.“
Ľuboš Blaha říká: „TTIP přinese doslova neoliberální revoluci. Její podepsání bude jako výstřel z jakési kapitalistické Aurory a Evropa, jak ji dosud známe, přestane existovat. Změní se na džungli bez jakékoliv sociální ochrany. O práci přijde mnoho lidí, a co je ještě horší, ohrožené budou naše sociální standardy v oblasti pracovního práva. Americké standardy v sociální oblasti jsou značně nižší nežli evropské, takže americké firmy budou jasně zvýhodněny – jejich produkty, jenom kvůli malému, spíše však žádnému, ohledu na práva pracujících, budou zákonitě levnější. A co na to politici? Prý Evropa musí snižovat sociální standardy, aby mohla USA konkurovat. A za pár let budou i tady, v Evropě, všichni pracovat jako v Americe bez sociální ochrany. A za pár desetiletí budeme úplně všichni dřít jako v Číně či Hondurasu: jako otroci!“
Co dodat? Při prvním podání návrhu TTIP Obamovou administrativou se zvedla vlna odporu. Po celé Evropě podepsalo petici proti přijetí smlouvy TTIP 82 milionů lidí napříč všemi státy.
Obama se zalekl a návrh na čas stáhl. Nyní, kdy se evropská veřejnost intenzivně zabývá další hrozbou ohrožující existence Evropy takové, hrozbou utečenců a invaze imigrantů jak ze Středního a Blízkého východu, tak z Afriky, byla ve vší tichosti TTIP Evropskému parlamentu předložena znovu.
Jak známe z praxe, většina europoslanců s vidinou vysokého a bezpracného zisku tuto vražednou smlouvu schválí, tím jsem si naprosto jist. Pak bude na jednotlivých státech EU, zda tento konec Evropy ratifikují. A tady bychom měli nastoupit my, občané ČR a naší zrádcovské vládě mohutně říci ne. Tuto smlouvu, zotročení sama sebe, v žádném případě nechceme.
Jdee totiž o naprosto stejný scénář, podle jakého jsou do Evropy posíláni bojovníci jak islámští, tak afričtí, jde o zničení, porobení a zotročení Evropy. A Evropa by již konečně měla říci dost! Jenomže pokud bude existovat EU, pokud budou u moci politici, kteří proti ní nebojují, pak je snaha o záchranu Evropy velice obtížná. Nesmíme to vzdát, vždyť se jedná nejen o budoucnost naši, ale celé Evropy a světa.
- Podvod zvaný TTIP: Pokus potají přijmout zničující pakt s USA vrcholí. Za záchranu dolaru máme položit na stůl své zbývající peníze a obětovat zdraví. Je za tím i Andrej Babiš?
- Přes mrtvoly do otroctví nadnárodních firem: TTIP napsaly korporace. I Merkelová je jejich vazal. Jedovaté potraviny do každé domácnosti. Poslední prezident amerického snu
