Štěpán Kotrba: Uprchlíci musejí dožít chudí ve svých zemích, jinak padneme na úroveň Afriky. Řešením je vznik nových kolonií. A Konvička je blbej, klidně by onanoval na kašně

– rozhovor –
17. 6. 2015 Parlamentní listy

Publicista Štěpán Kotrba pro ParlamentníListy.cz rozebral opravdu nelichotivé perspektivy Evropy zaplavené migranty z afrických zemí. Nabízí čtenářům též svůj vhled do reálií Eritreje a dalších afrických zemí, ze kterých k nám uprchlíci míří, podle mainstreamových médií na útěku před válkou a hladomorem. A promluvil také o skupinách, jež proti nájezdům muslimů bojují. Podle Kotrby toto téma, jako koneckonců každé, již stačilo přitáhnout řadu exhibicionistů.

Jak bychom podle vás měli rozlišovat, kdo je politický uprchlík a kdo ekonomický imigrant?

Podle výše konta v americké Citi Bank?

Podrobněji…

Pomineme-li profesionální „grantové“ disidenty školené podle příruček profesora Gene Sharpa v amerických školicích střediscích občanské neposlušnosti či v nadacích, jako je ta patřící německému koncernu Bertelsmann, vlastněná synem jednoho z největších podporovatelů NSDAP a SS a jednoho z největších vydavatelů nacistické literatury, pak v případě občanských válek o stepní intenzitě se může krajina vylidnit. Prchat mohou obě strany. Pohnutky se mohou kumulovat…

Uprchli Eritrejci z bývalé italské kolonie a zbídačené oblasti Afrického rohu proto, že jim někdo ze západních lidskoprávních aktivistů namluvil, že v Evropě je ráj a pečení holubi „civilizovaného“ sociálního systému? Nebo proto, že nechtějí bránit se zbraní v ruce svůj národ proti islámským hrdlořezům z Etiopie, Jemenu a Džibutska, se kterými země vedla v posledních letech války, nebo nechtějí pracovat pro (oprávněné) národně osvobozenecké zájmy Lidové fronty za demokracii a spravedlnost eritrejského prezidenta Isaiase Afwerkiho? Nebo ze strachu před tím, že jim Bašírovi Súdánci vytrhnou srdce a snědí ho kvůli nedávné eritrejské podpoře súdánských rebelů? A má nás to zajímat? Proč?

To, co by nás mělo zajímat, je něco jiného. Eritrejské ženy mají v průměru pět dětí. Evropské ženy stěží jedno. V eritrejské armádě a v národní nucené službě pracuje na 600 000 nedobrovolných rekrutů, většinu podniků a firem vlastní armáda či podnikatelé na ni napojení. Země usiluje o potravinově samozásobitelskou ekonomiku. I za použití donucení k práci. Nechce se nechat zdecimovat hladomorem. Zemědělstvím se zabývají čtyři z pěti lidí v zemi, přesto přispívá k hrubému domácímu produktu jen 12 %. Příležitost pro lukrativní import do Evropy… Průmysl přispěl k HDP pouze 20 %. Opět příležitost ke zbohatnutí. K elektřině má přístup zhruba 10 % obyvatel. Stát je kupodivu sekulární, ale mnohonáboženský. Zhruba polovina obyvatelstva jsou pravoslavní křesťané národní Etiopské pravoslavné církve, téměř stejný podíl mají sunnitští muslimové. Mizivé je procento původních náboženství Afriky. Které z Etiopců nalezneme v italských přístavech? Muslimy, nebo křesťany? Hádejte…

Nicméně… polovina obyvatelstva žije pod hranicí chudoby. HDP na hlavu v paritě kupní síly činí 600 dolarů. Což je třetí místo od konce mezi státy celého světa. Hůř už je jen v Demokratické republice Kongo a v Libérii. Kdekoliv v Evropě je lépe než v Eritreji.

Takže jsou Eritrejci „politickými“ uprchlíky ze sekulární, multietnické a multináboženské Eritreje vedené levicovým, národně osvobozeneckým revolucionářem sedmdesátých let minulého století, který se snaží o nemožné? Nebo jsou náboženští vyslanci sunny bratrů, mající přinést džihád do Evropy, anebo jen sobečtí ekonomičtí emigranti toužící se přiživit na evropském štědře placeném sociálním státu, který některým (i německým) politikům leží v žaludku, neb generuje „neamerické“ a dokonce „proputinovské“ postoje evropských vlád včetně té německé? Upozorňuji, že Severní potok končí v Německu, ne v Londýně. A v bruselské centrále NATO z toho mají osypky.

Panuje jistá neshoda, jaké okruhy imigrantů by u nás měli dostat azyl. Ředitel odboru azylové a imigrační politiky Ministerstva vnitra Tomáš Haišman tvrdí, že v současné uprchlické krizi jde většinou o ekonomické uprchlíky.
To je pravda. Životní úroveň v celé Africe je nižší… O čemž nesvědčí jen eritrejské HDP. Bohatství Kaddáfího Libye je v demokratických troskách, v Egyptě stále doutná krvavé jaro a Tunisko už není turistickou destinací.

Je známo, že Haišman je střídmý v udělování azylů.

Jo. Haišman sleduje na rozdíl od českých vlád dlouhodobě české národní zájmy na kulturní, náboženské i ekonomické stabilitě. Nepodlehl žvástům lidskoprávních sluníčkářů ani našeptávání amerického velvyslance. A sleduje i zájmy české policie, kontrarozvědky i rozvědky. Ty loví mezi žadateli dušičky. Tajné služby i policie musejí mít přehled i u náboženských a etnických menšin, kam proniknout je pro Evropana nemožné. Azyl i občanství jsou tak odměnou pro dekonspirované či přeběhlé agenty i budoucí práskače.

Ale mezinárodní smlouvy nás zavazují poskytnout azyl uprchlíkům před válkou nebo politickým pronásledováním…

Stále ještě. Otázkou je, jak dlouho. Současný systém azylové politiky není po arabském jaru, mejdanu na Majdanu a po občanské válce rozpoutané Američany v Sýrii dlouhodobě udržitelný, řečeno jazykem EIA (prověrky vlivu na životní prostředí). Dříve nebo později bude zrušen. Spíš dřív než později. Hlasy řady evropských politiků nelze přeslechnout. Podvod na Eritrejce už má cílový efekt: Evropa nehovoří jedním hlasem. A oznamuje, že se neshodne na základních principech společné politiky. Solidarita jedněch s rozhodnutím druhých má své meze, což pochopil i český premiér Sobotka.

Někteří ovšem tvrdí, že v Eritreji je utlačovatelský nebo diktátorský režim, tudíž by z tohoto státu měl azyl dostat každý, stejně tak ze Sýrie, kde se válčí.

Jo… utlačovatelský je každý režim, který se nenechá rozvrátit zvenčí či pomocí pátých kolon zevnitř. Který omezí právo rozesírat pozici vlády „občanskými“ iniciativami a demonstracemi. No… Afrika je v tomhle hodně specifická. Udržení disciplíny je zde historicky spojeno s uplatněním „tvrdé“ moci a násilí. Mezi národně osvobozeneckým bojem jedněch a genocidou druhých zde není žádná ostrá hranice, kterou by určovala vídeňská konvence. Africké kmeny vědí, stejně jako potomci národa Čingischánova v Asii, že nepřítele je nutné zničit včetně jeho genetického potenciálu a sídel. V takové válce nehledejte „rytířskou“ humanitu a smiřme se, že mačetami posekané mrtvoly budou lemovat vypálené zbytky vesnic bez ohledu na to, co na to řekne Pan Ki Mun.

V Eritreji je autoritativní režim, který vznikl v kavárnách egyptské Káhiry léta páně 1952 v diskusích levicových studentů a intelektuálů, ve kvasu formování panafrických a antikoloniálních myšlenek. Násirovský socialismus formoval hnutí Sahelu, Hnutí nezúčastněných a národně osvobozenecký boj černých proti koloniální nadvládě tehdejší Evropy. Byl nacionalistický jen do určité míry. Byl černě rasistický. Neštítil se násilí ani terorismu v asymetrické válce proti vyzbrojeným a bohatým bělochům.

Federace Etiopie a Eritreje, která vznikla v roce 1952, byla ovládána symbolem krále králů černé Afriky, ortodoxním křesťanem a císařem Haile Selassie I. Ten zrušil právní základ otroctví, zavedl tresty smrti za obchod s otroky, zdanil církevní pozemky a sledoval pevnou politiku dekolonizace v Africe, založil Organizaci africké jednoty a inicioval koncept Spojených států Afriky, který pak převzal plukovník Muammar Kaddáfí. Na úsilí o svobodu černých navázalo marxistické revoluční hnutí, které uskutečnilo v roce 1974 převrat a císaře zapleteného se Západem sesadilo.

Etiopie Mengistu Haile Mariama získala status pozorovatele RVHP. Během třicetileté války za eritrejskou nezávislost se zformovala Eritrejská lidová osvobozenecká fronta. Manifest z roku 1970 s názvem „Náš boj a jeho cíle„ kladl silný důraz na sekularismus, překonání etnických a náboženských rozdílů a na zahájení revolučního boje za nezávislost. V roce 1991 porazila EPLF etiopské síly v Eritreji. V dubnu 1993, v referendu podporovaném i Etiopií, eritrejský lid hlasoval téměř jednomyslně ve prospěch nezávislosti. Ze dvou hlavních povstaleckých skupin, Eritrejské osvobozenecké fronty (ELF) a Eritrejské lidově osvobozenecké fronty (EPLF), která se stala dominantní ozbrojenou skupinou eritrejského boje proti etiopské vládě, vzešli eritrejští vůdcové.

Asistentem generálního tajemníka EPLF byl Isaias Afewerki, který vedl EPLF k vítězství v květnu 1991 a v roce 1993 byl zvolen prvním prezidentem státu Eritrea. EPLF přijala nový název politické strany – Lidové fronty pro demokracii a spravedlnost (PFDJ), aby tak pojmenovala své nové povinnosti. Ta spravedlnost je i sociální, eritrejská ústava akcentuje revoluční boj za osvobození, rovnost žen a mužů, sociální harmonii a pokrok, odstraňování nerovností a sociální spravedlnost, spravedlivý hospodářský a sociální pokrok, soběstačnost a tvrdou práci. Tvrdí, že „stát je odpovědný za management půdy, vody, vzduchu a všech přírodních zdrojů a za zajištění jejich správy vyváženým a udržitelným způsobem“. Chápete, že to se „demokratickým“ nadnárodním koncernům nemůže líbit? A proto je, po desítkách let válek, nutné právo vynucovat mocí.

Ano, takto pochopeno je Eritrea diktátorský režim. Stát diktuje občanům povinnost pracovat na tvorbě národního blaha a bránit zemi. Nenechá ji znovu kolonizovat a rozvracet. Ani Západem, ani ropnými šejky a jejich Muslimským bratrstvem.

Zastánci ještě měkčího rozlišování mezi běženci a ekonomickými imigranty říkají, že se podmínky pro udílení azylu vztahují i na imigranty z chudých zemí. Jaký je váš názor na pojetí tohoto vysvětlení?

Od rozpadu socialistického bloku a pádu RVHP v roce 1991 jsem přestal věřit na proletářský internacionalismus. A tím i na solidaritu s chudými a utlačovanými celého světa. Upřímně – kdybych na to měl, nakrmil bych všechny běžence Afriky i Asie. Ale v Africe jsou jich stovky milionů a v Asii miliardy. Toto je jen předvoj. Jejich osud je nezáviděníhodný, nicméně… Já na jejich blahobyt nemám peníze. EU také ne. Takže je nemůžeme všechny ubytovat a krmit. Svůj život musejí dožít chudí a ve svých vlastních zemích musejí pracovat a bojovat za spravedlivější budoucnost svých dětí a vnuků. Třeba i proti Evropanům, kteří jim půjdou krást jejich chudé bohatství, aby byli bohatí ještě víc. Fair trade je romantický sen. Principem kapitalismu je zisk, ne férovost. Evropa se zjevně nehodlá rozdělit s miliony běženců o své vlastní bohatství. Nelze se jí divit, i když to bohatství vzniklo zotročením chudých, vykořisťováním kolonií a drancováním jejich přírodního bohatství. Je to nemorální bohatství, ale je naše. Pokud nechceme nechat klesnout vlastní životní standard na úroveň Afriky, budeme ho bránit – i za cenu životů utopených běženců.

Co soudíte o názorech, že bychom měli přijímat pouze křesťany, kteří by prý mohli být snáze integrovatelní?

Kdo řekne, kdo je křesťan? Místní kněz z křesťanské lásky vydá bumážku i lidožroutovi. Muslim může lhát nevěřícím a tvrdit, že věří v Ježíše, jen aby dostal zelenou kartu.

Mám jiné, v pravdě humanitární a křesťanské řešení. Ano, přijímejme běžence. Ale pouze ženy bez rozdílu vyznání. Bez mužů. A děti pouze do šesti let. Dejme jim možnost zde žít, ale nedovolme jim volně cestovat v rámci Shengenu, nedávejme jim volební práva a zákonem přikažme jejich okamžité vyhoštění zpět v případě, že spáchají trestný čin proti osobám, majetku nebo zvykům hostitelské země, případně nebudou schopny se naučit jazyk země, kam budou přiděleni, či nezískají zde práci po dobu delší než jeden rok. Nedovolme jejich zahalování, nedovolme jim stavbu mešit. Každý muž, který dopustí, aby ho jeho žena a jeho dítě opustily a na dlouhá léta samy odpluly do daleké Evropy, je opravdu v tíživé životní situaci. On sám ale musí za svou vlastní zemi bojovat, a ne utíkat. A třeba i zemřít.

Některé státy, jako třeba Itálie, tlačí na přijetí kvót. Jiné ale říkají, že je to hašení požáru benzinem, další zase argumentují, že v případě kvót se do Evropy pohrnou miliony… Co říkáte na kvóty? Jde o nejlepší řešení v rámci současné tíživé situace?

Pokud chceme rozvrátit EU, tak přijmeme kvóty. Vzhledem k volnému pohybu osob jsou stejně chimérou, protože státy EU nemají vnitřní hranice a jejich ostrahu. A co při překročení hranic? Budeme narušitele střílet? Je to nesmysl.

Jediným řešením je okupace severoafrického pobřeží násilím a vznik nových kolonií, které zabrání bárkám vyplout a pokusí se nalézt zvýšení životní úrovně a vládu na africkém území. Bohužel toto řešení až příliš připomíná nechvalně známé „konečné řešení“. Takže Evropa stojí bezradně a zmateně před problémem, který prorokoval už Kaddáfí, který ho (i když násilím) dokázal jako jediný řešit. A byl předvídatelný i v době arabského jara. Tehdy byli Evropané unešeni ideály „boje proti tyranovi“ Mubarakovi. Dnes jsou vyděšeni z následků. Přesto napomáhají rozesírat i Sýrii místo toho, aby podpořili Assada.

Co sociálně-politický rozměr celé věci? Většina imigrantů nemá žádné vzdělání, je tam jazyková i kulturní bariéra. Panují tedy obavy, zda by dokázali najít pořádnou práci a jestli by nerozšířili řady nezaměstnané chudiny anebo chudiny, která vykonává nekvalifikované práce…

To je vysoce pravděpodobné. Když vidím, že nejsme schopni zvýšením investic do speciálního základního a středního školství překonat handicapy, kulturní a sociální rozdíly romské populace čítající několik set tisíc lidí, nevěřím, že jsme organizačně a ekonomicky připraveni přijmout statisíce jiných, kulturně naprosto odlišných lidí. Nikdy jsme neměli kolonie a nenaučili jsme se chovat jako kolonisté. Nenaučili jsme se ani odpovědnosti kolonistů za udržitelnost a rozkvět kolonií.

Zastánci imigrace upozorňují, že třeba v případě Velké Británie dochází dlouhodobě k úspěšné ekonomické aktivitě přistěhovalců. Jiné evropské země vykazují alarmující čísla objevu nezaměstnanosti, sociální potřebnosti i kriminality… Jsou ti přistěhovalci, kteří připlouvají přes Středozemní moře, ekonomickou šancí pro Evropu, nebo spíš hrozbou?

Pokud jsou pro Británii takovým přínosem, jak tvrdí sluníčkáři, navrhuji jejich transfer do Londýna. Očekávám britský vděk. Libra se propadla za posledních patnáct let na polovinu (ze 63 Kč/GBP v roce 2000 na 27 Kč/GBP v roce 2011 a dnes na 35 Kč/GDP), britské akcie poletí dolů spolu s vítězstvím skotských nacionalistů, a tak čekám, že imigranti z Afriky budou pro Londýn ekonomickou vzpruhou. Takový Marshallův plán.

Ale teď vážně. Ekonomickou šancí pro Evropu by byli afričtí inženýři. Ale ti přiletí pravidelnou linkou, a ne na bárce. Eritrejští muslimové (všimněte si, že křesťanů mezi nimi mnoho není) jsou přesně cíleným problémem, který nastavuje kecům evropských politiků zrcadlo – prověřuje řeči praxí.

Mladí černí mužové v italských a řeckých přístavech umějí perfektně ovládat pouze mačety a kalašnikovy.

Různí odborní činitelé upozorňují, že islámská mládež z Evropy je velmi náchylná na propagandu Islámského státu. Ostatně velvyslankyně EU v Iráku Jana Hybášková upozorňuje, že IS se stává lákadlem nejen pro bojovníky, ale i pro představitele občanských profesí, a je tedy jisté, že tato entita již má všechny atributy státu a muslimy do jisté míry přitahuje. Jak si to vysvětlujete?

Jen velké myšlenky si zaslouží velké oběti. Věděli to Lenin i Stalin, věděl to Hitler. Věděl to i káhirský učitel Sayyid Qutb, zakládající člen egyptského Muslimského bratrstva. Idea panislamismu a rášidského chalífátu rozechvívá srdce muslimovo stejně jako idea budování leninského komunismu srdce levičákovo. Může snad dnes o sobě nějaký evropský politik říci, že je chalífat rasúl Alláh – náměstek posla božího? Zrušení osmanského chalífátu v roce 1924 a porážka arabských armád v Šestidenní válce jsou křivdy, které žádný muslim jinověrcům neodpustí. Sekularistické režimy zavedly do islámu namísto pokroku kořistný kapitalismus, potupnou porobu, nerespektování kultury a korupci. To byl impulz ke vzniku politického islámu a organizace muslimských bratrů. Páhlavího a Ataturkova modernita bez fezů, násirovský socialismus bez mešit a plebejská Zelená kniha plukovníka Kaddáfího, který ne učitele, ale každého určil jako možného vykladače Koránu, byly jednou odpovědí na začlenění islámu do 20. století. Jedno měly společné: oddělení víry a státní moci. Islámský fundamentalismus a jeho nejradikálnější odnož wahhábismus tou druhou. Byl to odpor pravověrných proti „pokroku“, který lze označit slovy „sex, drogy a rock-n-roll“. Byla to touha po státu, v němž by šaría byla jediným právem. Američané i Britové potírali socialisty v muslimském světě už od druhé světové války, protože přijali ideovou, politickou a vojenskou podporu Stalina a Chruščova, vytvořili Hnutí nezúčastněných jako třetí globální alianci a idea sociální rovnosti ohrožovala svou nakažlivostí koloniální mocnosti.

Jak vnímáte debatu o poměru radikálních islamistů mezi muslimy, o ztotožňování islámu a islamismu a podobně?
Stejně debilní diskuse jako debata o počtu fundamentalistů mezi křesťany všech denominací.

Diplomat a někdejší šéf Člověka v tísni Tomáš Pojar a zároveň i think tank Evropské hodnoty navrhují jako řešení imigrační krize výstavby uprchlických táborů v severní Africe. Pojar říká, že bychom tím naplnili naše azylové závazky vůči uprchlíkům, a ochránili bychom je tím. Souhlasíte s takovým řešením?

On to původně vymyslel Paroubek… Problémem je, že uprchlický tábor koncentruje bídu, ale neodstraňuje ji. Evropa si musí uvědomit, že musí začít bídu v Africe odstraňovat.

Ne proto, aby vytvořila africký Brusel a korumpovala nové, „demokraticky zvolené“ elity, ale aby emancipovala národy nejen od zbytku koloniálního područí, ale dokonce aby je osvobodila od kapitalistického vykořisťování. Musí vytvořit RVHP včetně respektu k „místním odlišnostem“ (i kdyby tou odlišností a místní kulturou měl být kanibalismus nebo manželství s dětskými nevěstami). Bezohlednost, s jakou západní firmy plundrují Afriku a její přírodní bohatství, nemohou řešit odpustky ve formě milodarů ožebračeným běžencům. Kdyby nebyl Castro tak starý, Mandela a Chávez po smrti, mohli by Evropu i Pojara naučit, jak se dělá revoluce ve třetím světě… Evropa musí poskytnout management místních firem, který bude hájit jejich zájmy, musí se vyvarovat rozvracení režimů a musí hájit před destrukcí místní politické systémy bez ohledu na to, co si o nich myslí – i kdyby přitom měla zavřít či nechat postřílet zástupce CIA.

Je třeba deklarovat na mezinárodním fóru, že suroviny a životní prostředí jsou majetkem všech občanů dané země a žádná firma nemůže dostat nebo legitimně očekávat práva na jejich exploataci bez vnitrostátní regulace. Regulace musí být akceptována bez výhrad. Cena musí být spravedlivá pro obě strany, jinak není žádné těžební právo či vynaložené náklady mezinárodně právně vynutitelné. Lid země má právo říci, zda a za jakých podmínek se svého bohatství vzdá. Jakýkoliv obchod nesmí být podmiňován politickými požadavky na implementaci „našeho“ systému hodnot nebo kultury ani požadavky na dodržování našich duševních práv. Naopak. Musí být řečeno širokým spektrem zemí, že průmyslová výroba v zemích třetího světa nemusí respektovat duševní práva a tato práva nesmějí být předmětem žádného obchodu se zeměmi třetího světa. To je ten nejcennější dar, kterým může bohatý Západ třetímu světu pomoci.

Právo státu na sebeurčení a nevměšování do vnitřních záležitostí těchto zemí musí být nadřazeno ostatním právům. Evropská unie musí deklarovat, že nebude mimo své území předávat žádné dary nebo podporu jiným subjektům než legitimní vládě státu a nebude vzdělávat či školit občany jiných zemí, ani činit jakékoliv intervence bez souhlasu vlády jejich země.

Někteří komentátoři hovoří o tom, že Češi nejsou připraveni na multikulturnost, že jsme rasistická společnost apod. Co na tyto argumenty a názory na chování české společnosti vůči uprchlíkům z jiných kultur říkáte? Mají oporu v realitě?

Strach není nejlepší vyjednavač mezi kulturami. Pokud se proti násilně se chovajícím imigrantům bojí zasáhnout policie nebo armáda evropských zemí násilím (a to i za cenu jejich zastřelení) ze strachu před aktivisty, nelze čekat kladnou odezvu obyvatel a otevírá se možnost politického vítězství krajní rasistické pravice. Řešením je vynucování NAŠEHO práva odstrašující silou i násilím. Nemilosrdnost. Musí být jasně řečeno, že pokud země přijme imigranty, NEBUDE RESPEKTOVAT JE, ALE ONI BUDOU RESPEKTOVAT HOSTITELE. Hostitel se nebude podřizovat ani uměle prosazovanou multikulturalitou, ani respektem vůči odlišnostem. Půjde o nucenou ASIMILACI, ne o vnuceně rovnoprávné soužití.

Stejným způsobem byly bezproblémově v Československu asimilovány desetitisíce Vietnamců, tisíce samopalových revolucionářů ze Sahelu či Egypta, stovky řeckých, kubánských, brazilských, mongolských, kazašských a jiných „kádrů“. Z mnoha z nich jsou dnes elity místních vlád. Ten, kdo se nepřizpůsobil a například se dopustil trestného činu, byl naložen na letadlo a na náklady místní vlády odeslán eskortou zpět v rámci dohody o rozvoji kulturních styků. Co s ním místní vláda udělala, nikdo nikdy nezkoumal. A tak to bylo správně. Vůči Vietnamcům zde není žádný rasistický předsudek. Vůči Kubáncům také ne. Češi multikulturností žijí, nevnímají ji. Ale je to multikulturnost turistická nebo metropolitní.

Rasistou se stanete, pokud vás obtěžuje černoch lákající turisty do bordelu na Václavském náměstí či podvede-li vás Arab při výměně eur o dvě ulice dále. A pokud vás okrade rodina Rumungrů na Hlavním nádraží o jízdenku doklady i klíčky od auta, stanete se militantním rasistou. Do té doby ne.

Co by v reakci na tuto krizi měla Evropa dělat?

Měla by přehodnotit roli multikulturní ideje dřív, než občané většiny nebo jen některých zemí Evropy přehodnotí roli a přínosnost Evropské unie.

Profesor Petr Piťha ve svém proslovu, který koluje po internetu, říká, jak můžeme po muslimech chtít, aby nás respektovali, když oni mají náboženství a my žádné nemáme, protože jsme nekonečně liberální. „Odmítám se rozplynout v bezduché uniformitě konzumní multikultury,“ řekl také Piťha.

Piťha je křesťan. Žije v nejateističtější zemi, která leží v centru Evropy a tvoří kulturní křižovatku. Nikdo ho nenutí „rozplynout se v bezduché uniformitě konzumní multikultury“. Kostel mu nikdo nebourá, jen do něj Piťha chodí sám… Muslimové i Piťha si musejí zvyknout na to, že náboženství a sex jsou věcí soukromou. Nikdo se neptá, s kým souložíte a jak, a nikdo se neptá, čemu věříte. Věřte si, čemu chcete, ale neobtěžujte s tím ostatní.

Neměli bychom zohledňovat i toto hledisko? Případně stojíme a můžeme trvat na zachování struktury naší současné kultury a společnosti?

Naše společnost nestojí na křesťanství víc než na idejích Lenina. Vidno u každých voleb, kde křestanská strana dostává stejně tolik hlasů jako komunisté. Náboženství piva a jointů je nejrozšířenější.

Expremiér Petr Nečas v rozhovoru pro PL hovořil o nutnosti nastolení otázky zrušení **Schengenu v reakci na současnou krizi. Europoslanec Jan Zahranil a exministr Alexandr Vondra i další zase říkají, že jižní státy schengenského prostoru si neplní své závazky, když imigranty pouštějí do Evropy. Byť je to prý složité, měli bychom vymáhat plnění těchto povinností. Co by bylo podle vás nejlepší řešení?

Neznám ho a oni také ne. Jen žvaní, aby si jich někdo všiml. Já nemusím.

I zcela proevropští pozorovatelé říkají, že kvóty nesmějí být prosazeny a příliv migrantů se musí zastavit právě proto, aby nedošlo ke zničení evropské myšlenky, poštvání lidí proti EU a proti Schengenu… Hrozí takové nebezpečí?

Ano. Akutně.

Co hnutí Islám v České republice nechceme? Nedělá jejich lídr Martin Konvička chybu, když se orientuje na víru a odpor proti islámu, a nikoli na jiné faktory? Není to urážlivé vůči muslimům?

Je to blbej exhibicionista. To je diagnóza. Kdyby byla v Česku sexuální omezení, onanoval by stojíc na kašně a křičel by, že to dělá pro svobodu. Jsou lidi, kteří nechtějí jíst psy. A nejezdí kvůli tomu do Číny…

Nedávno v rámci organizace Islám v ČR nechceme na konferenci vystoupil dánský psycholog Nicolai Sennels, který pro PL vyzval k uzavření hranic, mluvil o temných stranách islámu a údajně zcela opačném vnímání některých základních faktorů, jako jsou hněv, sebevědomí ze strany muslimů. Zcela běžně se prý znásilnění svede na ženu, protože měla vyzývavé oblečení… Není na tom něco?

Sexuální frustraci ztotožňovat s jakoukoliv vírou může jen člověk, který vidí pedofily v každém katolickém kostele.

Nebude postupné přijímání imigrantů znamenat naprostý konec současné evropské kultury, jak ji známe?

Jak víte, kolik imigrantů nakonec Evropa přijme? Doteď je to sranda. Co bude dál, neví ani prorok formátu Mohameda.

Jaké chyby byly učiněny od devadesátých let přes začátek tisíciletí (invaze do Iráku atd). Co bylo zbytečné, škodlivé nebo destabilizující pro Blízký východ, případně severní Afriku… Kde bychom v rekonstrukci stability v těchto oblastech měli začít?

Vyhoštěním amerického velvyslance a padesáti dalších diplomatů z Česka. Uzavřením RFE a vyhoštěním jejích redaktorů. To by byl slibný začátek. Do chvíle, než se tak stane, nemá smysl uvažovat dál.

Související:

Foto: archiv PL
Popisek: Mediální a politický analytik Štěpán Kotrba

Sdílet