Břetislav Olšer
17. 6. 2015 blogidnes
Čeští důchodci dostanou přidánu sto Kč, nic moc, ale lze chápat, že ani stát nemá na rozhazování, když musí vynaložit desítky milionů mj. na hygienicko-epidemiologická vyšetření běženců. Choří penzisté domácího původu počkají…?
Česko má asi deset a půl milionu obyvatel, takže počet lidiček ve výši 1 328 osob je jen zrnko v moři, pokud by však před námi nebyly náročné výdaje na jejich zaopatření. EU umí nařídit, ale kdo zaplatí následné sumičky? V prvé řadě je třeba každého imigranta vydesinfikovat, dát mu k dispozici sprchy, čisté oblečení, kvalitní stravu a ubytování. Nic z toho není zadarmo, ale chtít peníze po chudácích uprchlících je nonsens. Naopak, musí dostat nějakou korunu pro sebe, aby se postarali sami o přežití. A platy policistů za přesčasy…?
Mezi zvířecí a lidskou říší je jasný rozdíl, evidentní na první pohled; člověk jako majitel druhé signální soustavy vyniká nad zvířaty tím, že myslí a mluví…
Pak je nezbytné sehnat tlumočníky, kdoví z jakého jazyku, následně běžence vyšetřit, jestli nemají ebolu, choleru, malárii, HIV a jiné parazity ve svých střevech či jinde. Jde o finančně náročné procedury, za nimiž je nutné počítat i s mimořádnými platy zdravotníků, s poskytnutím případných vakcín či jiných léků. Peníze stojí též poskytnutí ubytoven i s obsluhou – někdo musí povléct postele, vybavit WC a hygienické koupelny, ale rovněž služba policie a speciálních vyšetřovacích skupin, jež musí zjistit, zda nejde o infiltrované teroristy IS… A co právníci, kteří budou cítit peníze z EU na obhajoby sociálně vyloučených cizinců, jakoby nebylo málo nepřizpůsobivých Romů…
Tak se nabaluje vydaný milionek k milionku a je tu suma, z níž přechází zrak. A to ještě nebyla řeč o hlídání ubytoven, pravidelný servis při rozvážení jídla, doprava, ceny benzínu a nafty, autobusy, vlaky, zásadní potíž pak bude s eventuálními dětmi, starými lidmi a těhotnými maminkami. Jako bychom v Česku neměli žádný podobný problém s našimi obyvateli v hospicech či domovech pro seniory. Peníze stojí též pojišťovny, kdo odškodní a vyšetří případné úrazy, následky osobních konfliktů či nedej Bože úmrtí. O placení pohřebních služeb ani nemluvě. Největší potíž ale vyvolá hygiena a infekce. Vystačí na tyto všechny výdaje Česka šest tisíc eur z EU na jednoho uprchlíka…? Zbude něco i na léčbu eventuálních epidemií, nedej Bože, eboly a HIV? A kdo a za co bude charitativní snaživce obhajovat před ombudsmankou a jinými lidsko-právními individui…?
Zažil jsem na vlastní kůži tento psychicky zdrcující proces, když jsem se vrátil z cesty po Vietnamu, kde se v Saigonu vyskytla cholera. Museli jsme v Praze po přistání jít ke speciálnímu odbavovacími místu, poté následovalo prvotní vyšetření a převoz do nemocnice na infekční oddělení, kde se šlo na odběry krve, pak nějaké rentgeny a čekání na ortel. Ani vítání doma s manželkou i našimi předškoláky, které jsem neviděl přes měsíc, nebylo zrovna ideální, a tolik jsem se těšil na objetí, polibky a najednou narušená psychika z obav, zda neroznesu nějaký virus či bakterii, probůh třeba choleru, o ebole se tenkrát ještě nevědělo. Naštěstí… IS infiltruje mezi běžence; napřed Barroso, pak prelát Halík a teď, babo hidžábová (Šabatová), raď…
Dnes budeme mít přes tisíc cizinců neznámého původu, bez osobních dokladů, potvrzení o pojištění, chorobách a dědičných problémech. Nic, nula od nuly pojde a navíc si budeme muset zvykat, že nad tím vším nekontrolovatelným zmatkem bude bdít populistická ombudsmanka a Amnesty International, co budou hlídat, zda těm nebohým utečencům neporušujeme jejich lidská práva. A zamyslí se někdo, že také nám někdo naruší naše lidská práva? Že si musíme hrát na morálku, když sami máme svých problémů nad hlavu? Že altruismus je pouze falešná hra na přetvářku…?
A jak to bude s proplácením nákladů na preventivní zdravotní péči včetně péče související s těhotenstvím a porodem, na akutní stomatologii, na lékařem předepsané ambulantní léky a dále náklady na prostředky zdravotnické techniky. A bude legrace, jak se bude aplikovat fakt, že v rámci územní platnosti českého pojištění je možno se připojistit na léčebné výlohy pro státy tzv. Schengenského prostoru. Jistě potěší české úředníky sdělení, že žádost a oznámení jsou dostupné i v česko-anglické jazykové verzi.
A na závěr trošku humoru pro uvolnění nervů; běženci asi budou též dostávat dvojjazyčný manuál, v němž se píše o šest základních krocích pro cizince k bezproblémovému a včasnému absolvování vstupní lékařské prohlídky. S dostatečným časovým předstihem, nejpozději 15 dnů před nástupem do zaměstnání, cizinec osobně navštíví personální oddělení – personalistky příslušných fakult Univerzity Palackého v Olomouci. (Časový předstih je nutný z důvodu dodržení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Dle § 43 odst. 1 zákona musí být lékařský posudek vydán nejdéle do 10 pracovních dnů ode dne obdržení žádosti. Je třeba vzít v úvahu i čas pro případná odborná zdravotní vyšetření.)
Po podpisu dohody převezme cizinec od personalistky „Žádost o posouzení zdravotní způsobilosti k práci“ (dále jen „žádost“) a informace o závodním lékaři (adresu ordinace závodního lékaře, jméno, příjmení lékaře, telefonní číslo lékaře). Po absolvování vstupní lékařské prohlídky cizinec převezme přímo na místě od lékaře potvrzenou „žádost“, která bude již obsahovat vyjádření lékaře o zdravotní způsobilosti cizince k práci, nebo se domluví s lékařem na termínu převzetí této žádosti…
Tohle všechno v ceně cca 35 kanadských dolarů měla na svačinu romská rodina v Torontu každý den, k tomu stravu třikrát denně, vše zadarmo… Snímek Břetislav Olšer
Cizinec má totiž “povinnost dle našich zákonů pobývat v České republice řádně zdravotně pojištěn, pokud se tak nestane a zjistí-li to příslušný orgán na státní hranici, má právo ho k nám nevpustit; cizinec by tím porušil naše zákony a hrozil by mu postih za přestupek… Pokud zdravotní pojištění má, požaduje se po něm úhrada v hotovosti ve smluvních cenách…”
Kam se dnešní běženci hrabou na české Romy, žádající před dvaceti roky v Kanadě o azyl; pobírali zhruba sedm dolarů na den a osobu jako přilepšení, přičemž jim zdejší radnice platila ubytování a stravu. Půl roku museli čekat na zaměstnání. Pětičlenná romská rodina tak měla bez práce denně skoro 35 kanadských dolarů. Kdo měl jídlo třikrát denně a na pokoji sprchu, dostal ,jen” pět dolarů na den, na koho zbyla skromnější ubytovna, tomu přidali. “Co všechno se dá za pětatřicet kanadských dolarů nakoupit?” zeptal jsem se v torontské samoobsluze. “Dohromady čtyři kila vepřového masa, dvě kila kuřecích párků, čtyři litry stolního oleje, bochník chleba, deset housek, třicet buchtiček a kostka margarinu,” dostal jsem šokující odpověď. Pokud se o této kanadské multikultuře dozvědí současní uprchlíci z Eritreje, to zas bude další povyk v Čechách… A co Belgie? https://www.youtube.com/watch?v=JeGqpGpjEas
Slyšet o sobě v tom imigračním chaosu nechal i možná budoucí staronový prezident Francie Nicolas Sarkozy, který chce zbořit další tabu; vyzval zemi k debatě o zásadě „ius soli“, že každé dítě narozené ve Francii získává po dosažení plnoletosti tamní občanství; za podmínky, že ve Francii pobývá alespoň pět let po završení 11. roku. Je zde též návrh, aby tzv. právo půdy se vztahovalo pouze na cizince přicházející ze země EU. Ti, kteří pocházejí z jiných zemí, musí prokázat zájem stát se Francouzi. Pro ostatní by mělo platit „právo krve“, tedy že mohou získat francouzské občanství, pokud mají alespoň jednoho z rodičů Francouze.
Prezident Nicolas Sarkozy „zlovolně“ vzkázal již v září 2010 eurokomisařce Viviane Redingové za kritiku deportace Romů z Paříže, že si je může přijmout sama ve své zemi, v Lucembursku. Francouzi totiž z celkového počtu více než 15 tisíc romských přistěhovalců jich vyhostili skoro tisíc do Rumunska a Bulharska; bylo vráceno z Paříže přes deset tisíc kočovných Romů, jejichž provizorní utečenecké tábory byly srovnány se zemí. Vláda v rámci programu tzv. dobrovolné repatriace každému dospělému Romovi zaplatila 300 a dítěti 100 eur, asi 7500 a 2500 Kč. Neúspěšní azylanti bez odporu vzali „výslužku“, aby se po čase zase do své zaslíbené země nelegálně vrátili. “Čekají vás černé dny!” vydírá Islámský stát; hrozba není zpřed mnoha let, ale ze včerejšího dne…
Kdepak je tam Rusko, které si má vzít imigranty k sobě domů, jelikož je dle Zieglera hlavní viník jejich neštěstí…
Tehdejší italský ministr vnitra Roberto Maroni, člen proti přistěhovalecké strany Liga severu, přivítal vyhoštění desítek Romů z Francie do Rumunska v rámci „dobrovolné repatriace“. Vyslovil se pro to, aby byla povolena povinná deportace Romů z Itálie nesplňujících základní kritéria pro pobyt v zemi. Chtěl zkrátka vyhostit všechny občany jiných zemí Evropské unie, kteří žijí výlučně ze státní podpory. To ještě netušil, jaká morová rána potká Itálii za pár let s běženci z Afriky. Podle něj měl Sarkozy pravdu, když naznačil, aby si eurokomisařka z Lucemburska dala se zmíněnými multikulturními Romy rande. Buď u sebe doma, kde by je mohla ubytovat na své chatě, nebo by mohla přijet do Paříže a poznat, jak si žijí v tamních slamech. Třeba by jim mohla zapůjčit platební kartu-platinovou. Inu, sranda musí být, kdyby na chleba nebylo, jen jestli Česku vnucení afričtí běženci v počtu 1 328 osob vědí, že humor v zemi dobrého vojáka Švejka je poněkud tristní; třeba někdo pro ně zařídí doktora Grünsteina s lazaretem, v němž se podává v hojných porcích chinin v prášku, čili takzvané “lízání chininu”, k vyplachování žaludku dochází dvakrát za den litrem teplé vody a klystýr, při použití mýdlové vody a glycerínu, je každou chvíli….To by možná za těchto okolností ani vnucených kvót nebylo.
