Mlčení za peníze: Jak saúdské ministerstvo zahraničí ovládá arabská masmédia

WikiLeaks
24.06.2015 zdroj

Saúdská Arábie kontroluje svoji image monitorováním médií a kupováním jejich loajality v prostoru od Austrálie po Kanadu.
Saúdská Arábie minulé pondělí oslavila popravu stého vězně v tomto roce. V arabských médiích tento příběh nenajdete, navzdory tomu, že obíhá po sítích. Dokonce i mezinárodní média si dala ve srovnání s tím, co by se dělo, kdyby se jednalo o jinou zemi, o tomto milníku téměř bobříka mlčení. 

Saúdská Arábie, ropné království a její vládnoucí dynastie mají systematický přístup ve věci udržování pozitivního obrazu své země na mezinárodní scéně. Většina světových vlád provádí PR kampaně na odrážení kritiky a budování vztahů na vlivných místech. Saúdská Arábie kontroluje svoji image monitorováním médií a kupováním jejich loajality v prostoru od Austrálie po Kanadu.

Dokumenty odhalují široké úsilí o monitoring a podřízení si arabských médií, což má zajistit korekci všech odchylek v regionálním zpravodajství o Saúdské Arábii a věcech týkajících se Saúdů. Tato strategie má dvě formy, které odpovídají metodě „cukru a biče“, v dokumentech jsou označované jako „neutralizace“ a „omezování“. Cíl je přizpůsobován podle situace na trhu a dotyčných médií.

Počáteční reakcí na jakékoli negativní zpravodajství v regionálních médiích je jejich neutralizace. Tento pojem je v diplomatických depeších často používán a týká se jednotlivých novinářů a mediálních institucí, jejichž mlčení a spolupráce byly zaplaceny. „Neutralizovaní“ novináři a mediální instituce nemají chválit a bránit monarchii, ale pouze upustit od zveřejnění zpráv, které mají na království negativní vliv, či vyhnout se jakékoli kritice jeho politiky. „Omezovací“ přístup se používá, když je požadováno aktivnější propagandistické úsilí. Žurnalisté a mediální instituce uplacené v procesu „omezování“ nemají pouze pět chválu na království, ale také vést útoky proti komukoli, kdo se odváží šířit kritiku mocného státu od Perského zálivu.

Jeden ze způsobů, kterým je zajišťována „neutralizace“ a „omezování“, je kupování stovek či tisíců předplatných u vybraných publikací. Od těchto publikací je pak na oplátku očekáváno, že se stanou „aktivy“ saúdské propagandistické strategie. Dokument obsahuje seznam předplatných, které se mají obnovit k 1. lednu 2010, včetně řady sum předplatných určených pro více než dvě desítky publikací v Damašku, Abú Dhabí, Bejrútu, Kuvajtu, Ammánu a Nouakchottu. Částky se pohybují v rozmezí od 50 USD do 9 750 kuvajtských dinárů (cca 33 000 USD). Saúdská Arábie účinně nakupuje „podíly naruby“ v mediálních společnostech, u nichž pak „dividendy“ v hotovosti plynou opačným směrem – od vlastníka akcií k mediálním společnostem. Saúdové pak na oplátku inkasují politické „dividendy“ ve formě úslužného tisku.

Příkladem těchto asimilačních praktik může být jedna relace mezi saúdským ministerstvem zahraničí a jejím velvyslanectvím v Káhiře. 24. listopadu 2011 hostila egyptská arabskojazyčná TV stanice ONTV saúdského opozičníka Saada al-Faqiha, což přimělo ministerstvo zahraničí, aby dalo velvyslanectví za úkol intervenovat u této stanice. Ministerstvo požádalo velvyslanectví, aby zjistilo, “jak to zařídit, jinak bychom to museli považovat za postavení se do řad odpůrců politiky království“.

Dokument uvádí, že Naguib Sawiris, miliardář vlastnící tuto stanici, nechtěl být „v opozici proti politice království“ a že vynadal řediteli televize a požádal ho, aby už nikdy nezval al-Faqiha. Požádal také velvyslance, jestli by nechtěl „přijít do pořadu jako host“.
Saúdské depeše jsou plné podobných příkladů, u některých jsou popsány i metody placení a zaplacené sumy. Ty se pohybují od malých, ale důležitých částek kolem 2 000 USD ročně v médiích rozvojových zemí – guinejská News Agency tuto částku „nutně potřebovalo“, aby „mohla vyřešit mnoho problémů, jimž čelí“ – až po miliony dolarů, jako se to stalo v případě libanonské pravicové televizní stanice MTV.
 

„Neutralizace“ a „omezování“ nejsou jediné způsoby, jimiž se saúdské ministerstvo zahraničí zabývá. V případech, kdy „omezování“ nepřinese požadovaný účinek, přechází monarchie do konfrontace. V jednom případě hodlalo ministerstvo zahraničí využít královský dekret z 20. ledna 2010, aby odstranilo novou íránskou arabskojazyčnou síť Al-Alam z nabídky hlavního rijádského satelitního operátora Arabsat. Poté, co tento plán selhal, snažil se saúdský ministr zahraničí Saúd Al Fajsal alespoň „oslabit jeho signál”.

Dokumenty také ukazují obavy saúdských úřadů ze sociálních nepokojů roku 2011, jež v mezinárodních médiích získaly označení „Arabské jaro“. Depeše se znepokojením uvádějí, že po pádu Mubaraka bylo zpravodajství o nepokojích v egyptských médiích „řízeno veřejným míněním, místo toho, aby naopak zpravodajství řídilo veřejné mínění“. Ministerstvo zahraničí pak rozhodlo, že „finančně podpoří vlivné mediální instituce v Tunisku”, rodišti „Arabského jara“.

Depeše odhalily, že vláda vůči vlastním médiím používá rozdílný přístup. Tam stačí jen pokyn královské ruky k regulaci výstupu státem kontrolovaného média. Stížnost bývalého libanonského premiéra a saúdského občana Saada Harírího na články v novinách Al-Hayat a Asharq Al-Awsat vlastněných Saúdy měly za následek příkaz od ministerstva zahraničí “zastavit tento typ článků”.

Toto je všeobecný přehled strategie saúdského ministerstva zahraničí pro zacházení s médii. „Saúdské depeše“ od Wikileaks obsahují mnoho dalších příkladů, jež vrhají temné světlo na tuto monarchii a stav médií na celém světě.

Zdroj: Wikileaks
Překlad: Stan

Související články: