Petr Žantovský
16.6.2015 První zprávy
Nadřízený bruselský, i ten náš, tuzemský Velký bratr se poslední dobou činí.
Jedna legislativní novinka za druhou se předhání v tom, jak nás obrat o občanská práva a vnutit nám roli člena poslušného komparsu, jásajícího, jak to „těm nahoře pěkně jde“.
A dále: pravá ruka Velkého bratra, ombudsmanka Šabatová, zase prosazuje omezení práv majitelů bytů v tom smyslu, že nesmějí odmítnout zájemce o pronájem bytu, pokud se jim nelíbí, třeba z toho důvodu, že je Rom. Což naruby převráceno znamená, že od nynějška podle Šabatové musí každý z nás, kdo má nějakou nájemní nemovitost, počítat s tím, že jeho nájemníky budou lidé, kteří si to budou přát, nikoli ti, jež si sami vlastníci vyberou. Už jen zbývá, aby někdo typu paní Šabatové začal prosazovat zdanění nadměrečných metrů – pamatujete? Za totality musel majitel více než úředně povolených čtverečních metrů z tohoto nadbytku platit, nebo se také mohl dožít okamžiku, kdy mu do těch takzvaně nadbytečných prostor erár nastěhoval nájemníka dle své libosti. Nikdo se neptal, zda jste si na své metry čtvereční poctivě vydělali nebo je zdědili, v zájmu všeobecné rovnosti vám vlastně nepatřily. Přesně do těchto konců nás vede Anna Šabatová a spolu s ní celá vláda.
A do třetice pěkných novot připočtěme v parlamentu právě ležící a vládní většinou aplaudovaný zákaz kouření v restauracích. Jak je to dávno, co naše úřady na příkaz z Bruselu přinutily české barmany a restauratéry přehradit své majetky protikuřáckou zdí, tedy utratit nemalé peníze jen proto, aby pár politiků vypadalo hezky před voliči? Co na tom, že přece každý má svobodné právo do zakouřené hospody prostě nevstoupit a vybrat si jinou, nepáchnoucí? Právo se převrátilo jak oboustranný zimník: bylo řečeno, že každý má právo vstoupit všude a mít to tam takové, jak si umane. Svoboda podnikatele byla podřízena libovůli zákazníka. A sotva jsme si na tento poloprávní stav zvykli, už je tu další přitvrzení: teď jde o zákaz plný a všeobecný. A podle návrhu zákona může jít ale nejen o prostory zastřešené a uzavřené, ale podle výkladu místních vyhlášek třeba též o open-air koncerty, festivaly či sportovní akce. Pokuty za porušení mají jít do tisíců. Zástupy státem placených revizorů zjevně rovněž. Přitom karty jsou rozdány stále stejně: zde je právo pořadatele, který akci platí, vyhlásit kuřácký či nekuřácký statut – a proti tomu stojí právo diváka na akci nejít.
Žádný koncert či fotbalové utkání totiž nemá nárokový charakter. Zákonodárci to však vidí jinak. Připravují munici pro úřední buzeraci všech stupňů a kalibrů, na jejímž konci může být honička nejen na kuřáky, ale příště třeba na dlouhovlasé či nevojáky. Jako bychom si to nepamatovali. Jakže to zpívá Nohavica? Zrozen v komunismu, umřu v komunismu. Viditelně nejde o básnickou metaforu, ale hořké konstatování faktu.
