Břetislav Olšer
25. 6. 2015 Blog idnes
Inu, a máme tady čtvrt století od sametové revoluce a místo s velkou pompou zrušených státních hranic máme exodus, který brzy překoná uprchlickou anabázi po poslední světová válce; bylo by na čase začít konečně řešit nejen důsledky všeho toho tragického zmatku, ale též jeho příčiny. Co kdyby se o ně postaraly ty země, které jim způsobily tuto běženeckou katastrofu otrokářstvím a nejrůznějšími nepotřebnými revolucemi…Vláda má jasno; Česko při pádu Schengenu dokáže své hranice uzavřít; po technické stránce určitě. Policie je v pozoru; v případě ohrožení republiky bude Schengen na vážkách. Připravuje se vše i legislativně. Tvrdí Milan Chovanec.
Vše, co bylo ještě před čtvrt stoletím v rámci sametu proti lidským právům, se změnilo k horšímu; zásadní úkol ve stavění nových plotů z ostnatých drátů a vysokých zdí plyne z příkazů EU. Proto staví 175 kilometrů a čtyři metry vysokou zeď Maďaři na hranicích se Srbskem, aby zabránili přílivu několik set tisíc běženců. Řecko a Bulharsko nechce a ani nemůže být pozadu; na hranicích s Tureckem se totiž tísní další desetitisíce běženců z Afriky a Blízkého východu, sofistikovaná stovky kilometrů dlouhá zeď již stojí na hranicích v Saúdské Arábii proti teroristům Islámského státu.
Kdo by čekal, že se něco takového ještě stane, když Bush mladší vykřikoval něco o tom, jak US Army přinesla iráckému lidu svobodu a demokracii. Podobně patetická slova pronesla svého času i Sarah Palinová, guvernérka Aljašky a potenciální viceprezidentka USA za republikány. „Vůdci našeho národa chlapce posílají na misi, kterou vytyčil Bůh,” prohlásila Sarah a měla na mysli Irák. Pak se přišlo a to, že ta válka byla vylhaná. A to už bylo jen kousek ke vzniku Islámského státu, jehož přičiněním byl na světě největší exodus uprchlíků po 2. sv. válce.
Africké trasy uprchlíků začínají v Mogadisu v Somálsku a Ugandě, jdou přes Etiopii, Súdán a Libyi do Itálie, další větev vede z Kamerunu, Nigérie, Ghany, Senegalu, Mali přes Mauretánii, Alžírsko a Maroko, končící ve Francii. Celkem se jedná o cca 60 milionů běženců, včetně šesti milionů uprchlíků ze Sýrie a dalších dvou milionů z Afghánistánu. Ti už končí v Řecku. Proto staví bezpečnostní zdi a ostnaté ploty Bulhaři, Řekové, Rumuni i Maďaři. (Re)vize světa se státy za ostnatými dráty je tady znovu; říká se tmu “znovu navrácená železná opona” a hlídání celé přes tisíc pět set kilometrů dlouhé hranice s Německem, Rakouskem a Slovenskem. Znovu pět tisíc strážců, z toho přes tři a půl tisíce policistů, tisíc vojáků a ještě celníci, hasiči a znovu i psovodi; nepřipomíná to doby Klémy Gottwalda…? Přirozenou součástí kapitalismu už nejsou jen krize, ale teď i vysoké zdi, ploty z ostnatých drátů a železné opony…
A teď jen stačí, aby tuto globální politickou ostudu schválit česká vláda a budeme mít zpět jako na zavolanou pohraniční stráž se samopaly a zastřelenými uprchlíky, vzniknou hraniční zátarasy a s nimi se zjeví i legendární Jánošík, alias Král Šumavy, představitel domácí “železné opony”. A přitom to každý pokrytec odsuzoval, když nejen n a československé hranici nejprve sloužili spolu s finanční stráží příslušníci pohraničních útvarů SNB s asistencí armády a Lidových milic. K 1. lednu 1951 přibyla pohraniční stráž; na hranicích se Spolkovou republikou Německo bylo rozmístěno pět pohraničních brigád. Rok 1953 začal děsit naostro; ve zbrani sloužilo u ostrahy česko-bavorské hranice 8 448 pohraničníků – pěších, na lyžích, jezdeckých a motorizovaných jednotek Pohraniční stráže. A rovněž psovodi…
Jaký že byl ale osud samotného “krále Šumavy”? Legendou i pro Kachyňův stejnojmenný film byl pašerák Franz Nowotny z dnešní Nové Huti u Kvildy, jemuž se říkalo Kilián. Popularitu si nejprve vysloužil tím, že do Čech z Německa pašoval nedostatkový sacharin. Okolí své rodné vísky znal jako své boty a strážci hranic, kteří do kraje přišli po válce, se mu neměli šanci vyrovnat. měl na svém kontě zhruba dvě tisícovky přechodů. Jako Němec byl odsunut do Bavorska, městečka Rohrnbach, a začal obchodovat se dřevem. Pak přišel Únor 1948 a občas začal převádět lidi, kteří prchali ze země. Jako na proslulého pašeráka se na něj totiž začali v Německu obracet další a další lidé a prosili ho, aby převedl jejich blízké na Západ. Kilián jejich přání několikrát splnil a podle odhadů převedl přes tehdy ještě zelenou hranici bažinami mezi Kvildou a Borovými Ladami zhruba dvě desítky lidí. Žádný český pohraničník ho nikdy nezastřelil…
A dnes? Zase pašeráci lidí, tentokrát běženců. A situace se opakuje, jen v jiném hávu. Celé noci hlídají česko-rakouskou hranici v celé její délce stovky policistů z cizinecké, pořádkové a dopravní policie. Muži zákona působí nejen na hraničních přechodech, ale i na zelené hranici. Na silničních hraničních přechodech namátkově zastavují auta, která míří z Rakouska do České republik. Kontroly vlaků odhalují jednoho běžence za druhým; na hranicích opět přibyly závory, ploty, bezpečnostní kamery a kontroly, všechna auta musela na hranicích zastavit. Byl zapotřebí pas. Zlom přišel v dubnu roku 1988: závory byly prý jednou provždy odstraněny. Kdyby tu dnes nebyly cedule, člověk by si ani nevšiml, že vstoupil do Rakouska.
Kdo by čekal nové stěhování národů? Vídeň se v současné době, kdy má co dočinění s desetitisíci migranty, může opřít o dvoustrannou dohodu s Itálií, podle níž nelegální imigrant smí být „navrácen na území státu, odkud se předpokládá, že nelegálně přišel“. Jinými slovy: jsou vaši, tak si je nechte. Všechny dohoda a populistické úmluvy se nyní jeví, jen jako popsaný papír. Dnes jsou uprchlíci zatýkáni na nádražích i s platnou jízdenkou. A k tomu mají u sebe manuál, jak lze oklamat policisty a vojáky. Do Rakouska přichází denně na pět set uprchlíků, zadržovaných v táborech kousek od české hranice.
Inu, a máme tady čtvrt století od sametové revoluce a místo s velkou pompou zrušených státních hranic máme exodus, který brzy překoná uprchlickou anabázi po poslední světová válce; bylo by na čase začít konečně řešit nejen důsledky všeho toho tragického zmatku, ale též jeho příčiny. Co kdyby se o ně postaraly ty země, které jim způsobily tuto běženeckou katastrofu otrokářstvím a nejrůznějšími nepotřebnými revolucemi…
