Odvrácená tvář EU: korupce, plíživá represe a ztráta svobody

Kolébka demokracie Řecko se stává karikaturou evropského ideálu svobody, rovnosti a bratrství. Celkem 72 % Řeků si údajně přeje zůstat v eurozóně. Přes obrovskou nezaměstnanost, vydírání ze strany tzv. „Geldgeber“, což je trefný německý výraz, vyjadřující moc těch, kteří mají v rukou neomezenou moc tisknout peníze dle svého uvážení a moc kontrolovat a ovlivňovat osud milionů Evropanů přes euro. Evropa představuje společenství občanů, kteří žijí v naprosto různých životních a klimatických podmínkách, navíc se odlišují stupněm rozvoje výrobních sil, a pohledem na životní hodnoty. Takovou různost nelze redukovat na ekonomické ukazatele, navíc pojaté neoliberálně. Chce-li být někdo mistrem světa v exportu, musí existovat mistr světa v importu a v tvorbě dluhu. Pak ale jde o hru s nulovým součtem, kde jedna strana masivně vydělává, a druhá se masivně zadlužuje. Co zbývá ještě Řekům v těchto dnech? Jaké ponížení si ještě budou muset nechat líbit?

Řecko je dnes ovládané klanem zhruba 100 majetných rodin, nikoliv opravdovými občany. Aby přežila útoky finančních hyen z EU, musí opustit nejenom eurozónu, ale i Evropskou unii, píše na svém blogu Řek, Dr. Georg Chaziteodorou, žijící v Berlíně. Asi má pravdu, protože kroky vlády, která je označována za levicovou, což je velmi diskutabilní, směřují spíš jiným směrem.Likvidace hotovostních peněz jako nástroj represe
Posledními kroky řecké vlády, je také zavedení omezení placení hotovostí do maximálně 70 eur. Toto nařízení stojí v řadě jiných, víceméně turismus ohrožujících opatření. Jsou dána proto, aby vyhověla byrokratickým hyenám EU. Již jsme několikrát psali o tom, proč se mají zlikvidovat hotovostní peníze, a proč se zavést bezhotovostní styk. Přesně současným elitám jde a jedná se o doporučení i ze strany MMF. Systém totiž již nelze stabilizovat. Kapitál utíká a definitivní úder Evropě zasadilo zavedení negativních úrokových sazeb a kvantitativní uvolňování ECB. Všechny ostatní platby nad 70 eur musí projít bankovními terminály. Podpořila-li Syriza tento krok, pak je pouze trojským koněm plánovačů Nového světového řádu. Další státy, jejichž výčet máte zde – zejména Francie a Švédsko, Dánsko, Itálie, Španělsko – tento trend sledují také.

Keynes se musí obracet v hrobě
Yanis Varoufakis vydal spolu se Stuartem Hollandem a Jamesem K.Galbraithem útlou knížečku A Modest Proposal for Resolving the Eurozone Crisis (Skromný návrh na řešení krize eurozóny). Dostala jsem ji v německé verzi od mých přátel ze Salzburgu, kteří jsou nadšenými příznivci pop- ekonomické hvězdy Varoufakise a prodiskutovali jsme ji o víkendu s výsledkem, který mé přátele poněkud zklamal. Nesdílím totiž jejich nadšení, že konečně prý chce někdo něco změnit a vyvést nás z tohoto deliria tremens evropského chaosu. Bohužel každá teorie se dá zneužít. Skromný návrh na řešení krize, jak se tato útlá knížka jmenuje, je dokonalým příkladem vulgarizace a falešné interpretace keynesiánské ekonomické teorie.
Příčiny krize jsou pojímány v této šedesáti stránkové knížečce zcela bez souvislosti s vývojem reálné ekonomiky, která byla zcela podřízena ideologii globalizace a volného pohybu kapitálu po planetě v zájmu zachování nadvlády dolaru a USA. Což se zcela vymklo z rukou plánovačů. Ani slovo o úloze, kterou v tomto nešťastném vývoji a vzniku globální krize sehrála deregulace finančních trhů, žádné slovo o úloze centrálních bank při zabezpečování fungování přerozdělovacího mechanismu od pracující většiny k procentu, které nikdy nepracovalo a pracovat nebude, manipulaci s úrokovými sazbami, cenami komodit, existence daňových rájů, selhání politiků a jejich korupci.

Žádný krok ke zrušení finančního kasina, žádný krok k rozdělení bank na klasické a investiční, aby se čelilo nejhoršímu propadu ve financování podniků ve výrobní sféře, což zajistil Roosevelt v době krize Glass-Steagallovým aktem, který zrušil zkorumpovaný demokrat Clinton v roce 1994. A už vůbec neotvírají autoři knížky otázku centrálního bankovnictví a legitimity tisku peněz. Bohužel keynesiánskou teorii hrubě vulgarizují. Tím nahrávají na smeč jejím protivníkům: Vždyť Keynes na konci svého života tvrdil, že budoucnost spíš spočívá v existenci různých regionálních, paralelních a jiných druhů měn podle modelu Silvia Gesella, podporujících decentralizaci a demonopolizaci ekonomik, které nebudou orientovány pouze na dosažení jediného cíle: maximalizace zisku. Rozhodně by nepodporoval vznik jedné evropské měny tohoto modelu stejně jako připravovaný model nové světové měny SDR, kterou ovládnout opět šedé globalistické neviditelné mezinárodní elity, které tahají za nitky dnešní geopolitiky.

Joachim Jahnke, zkušený německý ekonom, hovoří oprávněně o mladých Evropy jako o „ztracené generaci eurokrize“. Dříve se hovořilo o ztracených generacích v souvislosti s válkou. Dnes je vedena tato válka jinými prostředky. Z Jahnkeho grafu nezaměstnanosti mladých je vidět, do jakých problémů se řítí Evropa.


A to nebereme v úvahu problém valících se tisíců imigrantů z Afriky, mladých lidí většinou bez kvalifikace. Říká se, že z cizího krev neteče. Jednou to party bohatých však zaplatit bude muset: svou svobodou a svými životy.