Luděk Prokop
1. 5. 2015
Všeobecně odsuzovaný výrok Bartušky, naším ministrem zahraničí dokonce ostře odsuzovaný jakožto výrok nepřijatelný, ve znění „Pokud se jim postavíte rychle čelem, jako to udělali třeba v Oděse, kde je prostě upálili, nebo v Dněpropetrovsku, kde je prostě zabili a pohřbili u silnice, tak máte klid. Když to neuděláte, tak máte válku. To je celé.” – nám přijde krajně nevhodný, nepřijatelný, mimo jiné a hlavně zásluhou dokumentace, ve formě řady příliš drastických fotek z míst tragického dějství. Také i proto je výrok provázen oprávněným všeobecným pohoršením.
V zájmu objektivity a celistvosti souhrnu lidského utrpení, lze zamyslet se nad výrokem jiným, zřejmě méně fašistickým, přijímaným jako samozřejmost všedního dne. Nad výrokem v měřítku všeobecném, prakticky takřka nepovšimnutým, nad výrokem paradoxně neprovázeným, v porovnání s výrokem Bartušky, ani všeobecnou nevolí, ani odsudky.
Jde o výrok prezidenta USA: „Nyní musíme mít nejsilnější vojenskou sílu světa a příležitostně musíme zkroutit ruce zemím, které by nebyly ochotny dělat to, co potřebujeme, aby dělaly.“ Umíme si dát do souvislosti otřesné fotky z Oděsy s výrokem Bartušky. Naše omezená představivost a vědomí zpracované propagandou o humanitárním bombardování, usilovnou až zrůdnou propagandou o nezištném, nezbytně násilném prosazování západní svobody a demokracie do zaostalejších částí světa, nám nedovoluje hledat a nalézat stejnou souvislost mezi otřesnou fotografickou dokumentací dětí a dospělých civilních osob, s těly rozbitými na maděru a utrhanými údy, se slovy největšího mírotvorce současné doby „musíme zkroutit ruce zemím, které nejsou ochotny dělat to, co potřebujeme, aby dělaly“. Nicméně vezmeme-li v potaz četné agrese Spojených států amerických (SSA), Jugoslávie, Libye, Afganistán, Irák, Somálsko atd., apod., nezadatelný podíl USA na rozpoutání občanské války na Ukrajině, plus „mírumilovné“ rozšiřování základen NATO a úsilí o další expanzi těchto základen, tak bychom si, málo platné, nějakou tu představu, o kroucení rukou zemí, udělat mohli. Stejně tak bychom mohli, vzhledem k podobnostem v utrpení lidí, tam i onde, zcela oprávněně nalézat ideologickou shodu mezi výrokem fašistickým, našeho diplomata a výrokem humánním, svobodomyslným, prezidenta USA.
Buď si oba ty výroky zaslouží stejného odsouzení, nebo stejnou přízeň.
