Luděk Prokop
3. 5. 2015
Porovnejme si nepatřičný rozruch kolem průjezdu ozbrojených jednotek ve válečných obrněných strojích, s ještě nepatřičnějším rozruchem kolem (ne)průjezdu motorkářů. Porovnejme si reakce i argumenty médií, politiků a té či oné části, protichůdně smýšlejících občanů ze zemí průjezdů.
Na jedné straně, na straně průjezdu válečných zbraní, jsou vymýšleny teze o ochraně míru, teze o demonstraci přátelství, připravenosti bránit spřátelené, velice vzdálené země, bránit zachování míru těchto bratrských, stále ještě nevyzrálých zemí. Nabízí se k tomu dodat – v krajním případě, jak vidno na Ukrajině, bránit mír i prostřednictvím rozpoutání násilného šílenství v těchto zemích. V prvním kroku, postavit proti sobě jinak smýšlející skupiny obyvatel. Skupinu obyvatel odmítající zbraně a válečné konflikty, lze upozadit demonstrací síly průjezdem vojenských jednotek a vydávat takový akt, za demonstraci připravenosti bránit spřátelené vazalské země a ochoty pokládat za neznámé lidi ze vzdálených, ne příliš známých zemích, vlastní životy. Dokonce i přesto, že nikdo nehodlá ani nemíní, tyto země jakkoli napadat. Tak nevím, na straně které části obyvatel je více pravdy? Na straně té části, která považuje průjezd vojenských jednotek v obrněných válečných strojích, za demonstraci přátelství a demonstraci touhy pomáhat a chránit, nebo té části, která považuje průjezd vojenských jednotek v obrněných válečných strojích, za demonstraci síly a provokaci silou?
Na druhé straně, chtějí zemí projet motorkáři, kteří svou spanilou jízdou na motorkách dle vlastních prohlášení hodlají vyjádřit poděkování a úctu lidem, kteří položili životy ve strašné válce proti fašistům. Motorkáři bez vojenské výzbroje, bez obrněných transportérů. Nicméně mnozí vědí své a spatřují v tom provokaci silou, ba co víc, dokonce i demonstraci síly. A v zájmu svobody a míru, pak takový průjezd jednoduše a prostince zakáží. Mnozí nechápou, čeho se zakazující obávají. Nejspíš související solidarity motorkářů a možného zvěstování pravdy, bořící dosud šířené lži.
Ano, tak jak je výše uváděno, v tomto smyslu jsme vehementně sdělovacími prostředky a mnohými politiky masírováni, ať již to zní, vedle zjevných skutečností, sebevíce absurdně. Dokonce tomu mnozí v souladu s tezí, není všechno tak, jak to vypadá, rádoby uvěří.
Položme si tedy zásadní otázku. Je pravdou to, co je zřejmé a co vidíme, nebo to, co je nám masivně podsouváno a co z hlásných trub médií slýcháme a slyšíme. Jde o soupeření demonstrací síly, nebo o soupeření idejí? Jedna z nich chce mír pro mír. Druhá požaduje pro mír válku. Zajisté, záleží na naturelu každého z nás – kterou z těchto idejí si kdo vybere.
