30.4.2015
Exkluzivní rozhovor s Josephem Goebbelsem, ministrem lidové osvěty a propagandy Třetí říše
Jak hodnotíte vřelý vztah bývalého prezidenta Havla k Říši?
Vašeho pana státního prezidenta Havla si Vůdce velmi vážil, zejména jeho ponoukání k humanitárnímu bombardování. Vskutku – když se na zemi rozmnoží obtížný lidský hmyz, krytý mimikry židobolševiků, nezbývá než sáhnout ke zbraním nejtěžšího kalibru. Vyhubit parazitní lidský druh je vysoce humánní.
Ostatně Jugoslávie musela být rozkouskována tak jako tak, jak jasnozřivě naplánoval Vůdce:
„Bohatá a úrodná půda banátské oblasti bude vrácena Maďarsku, pobřeží Dalmácie a Černá Hora připadnou Itálii, Srbsko bude spadat pod německou vojenskou vládu. Chorvatsko se stane autonomním státem.“
Takže si zaslouží kultovní pomníky, velkoportrét na fasádě Národního muzea, pamětní lavičky apod.?
Rozhodně. Vždyť důstojně navázal na státního prezidenta Háchu, který svižně rozpoznal, že Čechům a Slovákům se může dařit pouze v ocelové náruči Říše.
Máte na mysli nějaké jeho konkrétní stanovisko?
Ano, patřičně jsme ocenili – Vůdce mu dokonce daroval mercedes – jeho otevřená mužná slova:
„I v dobách bolševismu nejpříznivějších náš národ mu dokonale odolal, hlavně proto, že naše dělnictvo, naši zemědělci cítili instinktivní odpor proti zápornému a destruktivnímu, nám rasově cizímu marxistickému bolševismu. Jsme přesvědčeni, že vítězná vojska Velkoněmecké říše ukážou celému světu, co se skrývá za hlučnou fasádou bolševismu.“
Nebyl však pan státní prezident se svými názory osamocen?
Rozhodně nikoli. Můj takříkajíc kolega Emanuel Moravec rovněž věděl, která bije. Předpověděl existenci Evropské unie pod taktovkou Říše:
„Zkoumáme-li příčiny boje mezi Velkoněmeckou říší a Sovětským svazem, pak to byl v prvé řadě zápas o východní část střední Evropy, která souvisí kulturně, hospodářsky i strategicky s Velkoněmeckou říší a přes ni s ostatní Evropou. Ať se stane se západní Evropou cokoli, osud 16 malých národů tohoto pásma závisí dnes pouze od výsledku zápasu Velkoněmecké říše se Sovětským svazem. Být středem politického a hospodářského celku o 200 milionech obyvatel je kapitálem, který nám musí závidět každý národ, ať už žije kdekoli.
Prapor Evropy na stěžni říšské korouhve, to je symbol a slib budoucnosti všem věřícím Evropanům.“
Ale inteligence se prý bouřila?
Prosím vás, strach zmůže všecko. Například jeden váš básník, dokonce dostal Nobelovu cenu, se nechal slyšet:
„Německý národ bojuje na všech frontách. Bojuje obětavě a při tom rozhodně vítězí. Pro nás jako součást Říše platí v této době válečné především zásada, že nad všemi právy je naše povinnost. Malá, nepatrná oběť (příspěvek Německému Červenému kříži – pozn. red.), která je vlastně spíše radostí, budiž jedním z našich prvních příspěvků ve chvíli, kdy počínáme svou věrností i svou prací znovu získávati si důvěru Říše, kterou jsme v minulých dnech tak marnotratně ztratili.“
Říši prý šli na ruku také herci?
Ano, to je ke všemu svolná čeládka! Třeba Rudolf Deyl se nebál postavit na správnou stranu:
„Před tváří minulých generací prohlašujeme, že budeme pokračovati v jejich velkém odkazu a že budeme všemi prostředky hledati a nacházeti připojení ke kulturnímu životu Velkoněmecka, abychom takto plně rozvinuli všecky skryté zdroje tvořivého češství. Neboť to jest jediná česká cesta od věků do věků a každé odbočení od ní znamenalo vždy těžkou krizi a prohru. I my v oboru uměleckém dospíváme tedy k stejným směrnicím, jaké vedou v politické praxi našeho státního prezidenta dr. E. Háchu a naši protektorátní vládu, jimž z těchto prostor posíláme svůj oddaný hold. Ať žije Říše, Vůdce a naše otčina!“
Moravec také varoval před Sovětským svazem i jeho pohrobkem – Ruskem s jeho imperiálními choutkami?
Ano, teprve dnes plně doceníme jeho předpovědi. Ten Teufelskerl, čertovský chlapík, snad absolvoval Prognostický ústav:
„Jakou úlohu by převzal český národ v případě, že by byl připojen ke Svazu sovětských republik východu, jak si to nyní usmyslil pan Beneš? Česko, jako součást Sovětského svazu, ocitlo by se tak na západní periferii sovětské euroasijské mocnosti. Žádný střed, nýbrž velmi exponované pohraničí! Praha stala by se poté vlastně bezvýznamným pohraničním městem. Český průmysl by se musil přestěhovat někam na Ural. Pásmo mezi Šumavou a Prahou by bylo vylidněno a přeměněno v hlubokou soustavu opevnění. Sovětský svaz by se tu chystal k třetí světové válce.
V této válce nebyl by český národ tak daleko od všech válečných hrůz jako je dnes. Předně by těch Čechů na zdejším území zůstalo velmi málo. Dělníci by šli za průmyslem na východ a zemědělci by se musili vystěhovat do obilních továren na Ukrajině. Čechy by se staly velikým vojenským táborem a zemí, kde je škoda vůbec něco investovat. Hraničářská česká sovětská republika změnila by se v poušť. Zbytky českého národa by pak ještě dlouhá desítiletí bloudily někde mezi Dněprem a Lenou. Chceme se stát kvetoucím středem veliké střední Evropy pod vedením Říše, anebo chceme být jen kouskem plotu předsunutého sovětského pohraničí proti Západu?“
A co Ukrajina? Neopakuje se historie po více než 70 letech?
Vždy jsme věděli a náš zvěčnělý Vůdce to otevřeně vyjádřil, že zvěř z asijských stepí nepřestane ohrožovat árijskou Evropu, dokud nebude Rusko v rozvalinách:
„Asiati a bolševici musí být vyštváni z Evropy, tato dvousetpadesátiletá epizoda asijského moru je u konce. Ural bude hranicí, za níž si Stalin a jemu podobní mohou dělat, co se jim zlíbí. Ale občasnými vojenskými výpravami se zasadím, aby ani tam Stalin neměl klid.
Po vypuzení Asiatů Evropa už nikdy nebude závislá na žádné vnější velmoci a může nám být jedno, co se děje v Americe. Nové Rusko na této straně Uralu se stane naší Indií, která však bude mnohem víc po ruce, než je ta britská.“
I nesovětské Rusko je tedy nebezpečné?
Rozhodně. Hloupého staromilce musíme ovšem nakopnout. Moudrému však stačí začíst se do Vůdcových směrnic:
„Blížící se tažení je víc než jen konflikt dvou armád. Výsledkem bude konflikt dvou ideologií. Samotné zbožné přání nezlikviduje v současném Rusku myšlenku socialismu. Musíme se zbavit židobolševické inteligence. Musíme udělat všechno pro to, abychom zabránili nacionalistickému Rusku nahradit Rusko bolševické. Jak dokládá historie, Rusko bude vždy protiněmecké. Boj proti bolševismu sjednotí celou Evropu.“
Má se tedy Česko výrazněji angažovat v ukrajinském konfliktu?
Jen blázen by si Ukrajinu nechal sebrat před nosem. Vždyť už maršál Keitel si za letu nad stepí liboval:
„Člověk mohl přímo cítit panenskost půdy.“
Dnes rozhodně nevoní méně vábně!
A Vůdce dodal:
„Všechno budeme mít hned za dveřmi: Ukrajina a Krym jsou tak úrodné, že tam můžeme pěstovat všechno, co potřebujeme, a zbytek (kávu, čaj, kakao atd.) můžeme získat směnou z Jižní Ameriky.“
Až Říše přivine na své srdce Ukrajinu, jakou budoucnost pro ni vybere?
Opět se odvolám na Vůdce, neboť nikdo neviděl tak daleko dopředu jako on, dokonce ani Madeleine Albrightová:
„Byla naprosto absurdní situace, kdy na východě ležela obrovská, řídce obydlená říše s takřka nevyčerpatelným bohatstvím a surovinami, kdežto západní Evropa měla co dělat, aby uspokojila své potřeby importem ze zámořských kolonií.
Hranice mezi Evropou a Asií není na Urale, ale tam, kde končí osídlení lidí proněmeckého smýšlení a začíná čistě slovanské osídlení. Naším úkolem je posunout tuto hranici co nejdál na východ a v případě nutnosti hodně daleko za Ural. Již nikdy nesmí existovat žádná vojenská síla západně od Uralu, i kdybychom o to měli svést stoletou válku.“
Ale jak kolonizaci provedete v praxi?
I to Vůdce prozíravě naplánoval dávno před Obamou, Hollandem a Merkelovou:
„Nebude trvat dlouho a monotónní step naprosto změní své asijské vzezření. Během deseti let se tam usadí čtyři miliony Germánů a během dvaceti let nejméně deset milionů. I zbytek Evropy se zapojí do tohoto využívání ruských pustin.
Pro místní obyvatelstvo se nebude zřizovat ani školství, ani veřejné sociální zabezpečení. Bohatě bude stačit znalost dopravních značek. Pod pojmem svoboda Ukrajinci stejně chápou jen to, že místo aby se myli dvakrát, budou se nyní mýt jen jednou měsíčně – Němci se svými rýžáky by tam byli velice nepopulární.“
A věrný Heinrich Himmler jeho směrnici precizoval:
„Bude naprosto stačit, pokud, za prvé, se děti ve škole naučí dopravní značky, aby nám nepadaly pod auta; za druhé, aby se naučily počítat do pětadvaceti; a za třetí, aby se uměly také podepsat. Víc není třeba.“
A až se vrátí do lůna unijní Říše i Krym?
I to Vůdce předvídal:
„Germanizace Krymu je věc životně důležitá. Nad německými zájmy ve Spojených kavkazských protektorátech bude bdít německý generál-rezident.“
Ale co když se ukrajinská vláda postaví na zadní?
Ztratil jste rozum? Už Vůdce rozhodně zavrhl myšlenku dovolit Ukrajincům ustavit vlastní vládu:
„Znamenalo by to zahodit kompletně celý náš válečný cíl. Německo by skončilo tak, že by znovu muselo čelit zcela nezávislému státu. Říše potřebuje dobytá území, bez nichž již nemůže dlouho existovat. Musí dosáhnout hegemonie v Evropě. Velké Německo a Evropa musí být bráněny daleko od našich hranic. Avšak nyní se probudilo Rusko a stal se z něho stát s největším technickým a materiálním potenciálem. To znamená, že útok z východu lze v budoucnosti odrazit pouze Evropou sjednocenou pod německým vedením.“
A když se přece vzepřou?
Pak přijde na řadu Himmlerova myšlenka:
„V Kyjevě je pořád ještě značný počet obyvatel. Lidé vypadají uboze, takže se klidně můžeme obejít bez takových 80 až 90 procent!“
Čili – ve styku s Ruskem odložit rukavičky?
Rozhodně.
Pane ministře, co v této souvislosti říkáte plánované cestě prezidenta Miloše Zemana do Moskvy?
Konečné řešení je v tomto případě velice snadné: dejte mu do pasu razítko Rückkehr unerwünscht (Návrat nežádoucí! – pozn. red.) a bude po voglech.
A co se sociálními demokraty?
Máte zřejmě na mysli židomenševiky. Ti se odrovnají sami, ale přesto bych je pro jistotu rovněž nechal koncentrovat.
Poslyšte, nezatočil byste také se mnou?
Uhodl jste, ale počkám si, až rozhovor vyjde.
Hovořil KAREL SÜSS
