Jaroslav Bašta
I letos ruský prezident zopakoval každoroční jarní rituál, když odpovídal v přímém přenosu na otázky občanů své země. Obrátilo se na něho něco přes tři miliony zájemců o jeho stanovisko či komentář a na vybrané dotazy odpovídal přes čtyři hodiny.
Nejvíce všechny zajímala ekonomika, bezpečnost, obrana a zahraniční politika. Vladimír Putin tentokrát nepoužíval příliš silné výrazivo, ale jeho slova se určitě mnohým západním politikům nelíbila.
Například na otázku, zda vidí šanci na zrušení protiruských sankcí, odpověděl, že v tento krok nevěří, protože jde o otázky politické a strategické a jejich účelem je poškodit partnery Ruska a zbrzdit tak rozvoj jeho země. Nicméně pro ruskou vládu a centrální banku představuje tento nepřátelský krok naopak významnou pomoc. Pak pohovořil o blahodárném vlivu sankcí, které velmi ulehčují restrukturalizaci ekonomiky i modernizaci státní správy, protože formule „je to kvůli západním sankcím“ nedovolí nikomu změny kritizovat nebo sabotovat. V tomto ohledu mají opravdu jednoznačný pozitivní dopad.
Asi nejzajímavější byly odpovědi na otázky týkající se obecně bezpečnosti, obrany a mezinárodní bezpečnosti. Na otázky, kdo jsou spojenci a naopak nepřátelé jeho země odpověděl historickým exkurzem: Již Alexandr III. říkal, že jedinými spojenci Ruska jsou ruská armáda a ruské námořnictvo. Jedinými současnými skutečnými nepřáteli Ruské federace je terorismus, xenofóbie a organizovaný zločin. Dodal však nezakryté varování:
„Být přáteli a nepřáteli Ruska je stejná čest. Nicméně nikoho z mezinárodního společenství nepovažujeme za své nepřátele a nikomu nedoporučujeme, aby nás považoval za svého protivníka. Nechystáme se s nikým válčit, ale budeme upevňovat svou obranyschopnost natolik, aby si každý rozmyslel s Ruskem bojovat.“
“Nechceme obnovovat impérium, Rusko nemá imperiální choutky, ale chceme zajistit důstojný život i Rusům, kteří dnes žijí za našimi hranicemi v nám blízkých zemích SNS tím, že budeme s nimi vzájemně spolupracovat.“
„My jsme je (vztahy) nenarušili, jsme pro normální spolupráci se všemi státy, na Východě i Západě. Ale oni nepotřebují spojence, chtějí jen vazaly – mám na mysli USA. V takovém systému Rusko fungovat nemůže. Proto hlavní podmínkou obnovení normálních vztahů je respekt k Rusku a respektování jeho zájmů.“
Dotkl se i (u nás velmi aktuálnímu) srovnávání nacismu a stalinismu:
„Je nepřípustné stavět obě ideologie na stejnou úroveň, protože nacisti přímo otevřeně a veřejně vyhlásili za jeden z cílů své politiky vyhlazení celých národů – Židů, Cikánů a Slovanů. I když vezmeme v úvahu zvrhlost stalinského režimu, všechny represe, všechna vyhnání celých národů, přesto je zřejmé, že stalinský režim jejich genocidu nikdy neplánoval.“
I třináctá repríza otázek občanů Vladimíru Putinovi ukázala roli, kterou ruský prezident hraje v životě své země. Jeho popularitu lze vysvětlit také tím, že nejen Vladimír Putin, ale i občané RF považují čtyři hodiny milionů otázek a stovky odpovědí za demokratický dialog. Když to srovnávám s našimi poměry, nejsem si jist, zda nakonec nemají pravdu…
