Luděk Prokop
11. 4. 2015
Miloše Zemana, který u mnohých z nás z hrdosti na našeho prezidenta, mávnutím okamžiku vyvolal stud a zklamání. Sám za sebe mohu odpovědně sdělit, že kdyby byly za tzv. totality postihovány neúčasti na prvních májích, nebo kdyby bylo za tzv. totality postihováno odmítnutí podepsat protestní výplody ÚV KSČ proti „pamfletům“ – chartě, „Několik vět“, či podpůrná prohlášení pracujících k různým prohlášením ÚV KSČ, tak bych se hodně rozmýšlel.
Stejně tak, kdyby bylo postihováno chození za plentu a škrtání kandidátky při manifestačních volbách, taky bych váhal, zda vhozením hlasu legalizovat vstup vojsk (okupaci) a danou situaci po vstupu, nebo ohnout vlastní přesvědčení stejně, jako činilo 99,96% oprávněných voličů. Nicméně vše z uvedeného bylo beztrestné, tak nebyl důvod odmítnout podpis proti něčemu, co si člověk nemohl ani přečíst. Pravda, pocit frustrace z bezmocnosti po tzv. volbách, při halasném vytrubování o 99,96 procentech národa, jednoznačně převládal nad pocitem jakéhokoli sebe uspokojení, že jsem se na takové hanbě nepodílel.
Pokud bych však obdržel důraznější konkrétní varování, například od Stb., nejspíš bych mé postoje přehodnotil. Nicméně při“ předvolební diskuzi“ u piva, kamarád mého táty, tehdy funkcionář okresního formátu, na mé poznámky ohledně umístění plenty jako v koutě hanby, zatím co plenta má být na cestě před urnou, rozdurděně reagoval „budeš ji tam mít“. A byla tam. Doma jsem to schytal, že vedu po hospodách hloupé řeči, skončilo to hádkou a to bylo vše. Ale jak jsem již uvedl, pokud bych pociťoval možné skutečné následky, vzal bych nejspíš zpátečku.
Dnes, kdy u nás máme tolik zastánců krutého násilí, kdy mocenské agrese jsou vydávány za boj za svobodu a bombardování s tolika oběťmi lidských životů, včetně životů dětí, je vydáváno za humanitární akt, vyvstává otázka, kde se najednou vzalo tolik obdivovatelů USA, jak se vyrojili z populace 99,96 procent národa, z populace pravidelně demonstrující oddanost reálnému socialismu a SSSR? Co jen to může být za lidi, kterým nevadí násilí ukrajinského fašismu? Řada z nich patří k výše zmíněné drtivě většinové populaci a většina z této populace pochází. Mávají na povel červenými kartami z ambasády USA na presidenta, stejně jako mávali praporky a kyticemi na první máje, pravda, vajíčkem se tehdy hodit neodvážili.
Znova hlásají médii předkládané lži a tvrdí muziku státní propagandy, kdy lež je vydávána za pravdu a pravda za lež. Kdy ukrajinský fašismus a násilí jsou tabu. Kdy obránci jsou za agresory a agresoři za bojovníky za svobodu. A především a hlavně – kdy fašismus je vydáván za demokracii a demokracie se začíná podobat fašismu, co by předzvěst války.
Rozumím zklamání mnohých, z neúčasti prezidenta na přehlídce v Moskvě u příležitosti 70. výročí konce 2. světové války. Nevíme co je za touto změnou skryto a proto neodsuzujme. Nevíme, jak jsou myšlena slova prezidenta USA o zkroucení rukou zemí, které nebudou dělat to, co USA chtějí a co potřebují, a nevíme, jak jsou myšlena v konkrétní podobě. Možná už to ví náš prezident. A musí to být hodně drsné, když při jeho povaze náhle rozhodl, neúčastnit se plánované přehlídky. Nicméně do té Moskvy na oslavy jede. Nedělejme z toho zatím žádnou tragédii. Můžeme se jen velice obávat, co všechno se pod tím skrývá.
