Zásadní problémy společnosti se neřeší

I. D.: ČSSD je konsolidovanou stranou téměř na úrovni strany severokorejského typu. To je jistě výhodné pro vedení, které se pak nemusí tolik zabývat vnitřními spory z  neuspokojených ambicí. V ČR ovšem není nijak zakotvena „vedoucí úloha strany“. Spory plynoucí z různých představ o programových cílech už upadly v zapomnění. Je jistě úspěchem, že ČSSD vyhrála volby, ale ty vyhrála i pod vedením Jiřího Paroubka a i navzdory vedení Vladimíra Špidly. To by však nenastalo, pokud by před tím Miloš Zeman nevytáhl stranu z 6,5% na 32%. Dnes stranu ovládají zejména ti, kteří ho poslali do důchodu a zabránili jeho vítězství v prezidentských volbách před deseti lety. Je-li kritériem úspěchu setrvání ve funkcích, jsou ti, kteří v nich setrvali, úspěšní. Riziko planoucí z ambicí a schopností například Davida Ratha se podařilo eliminovat.

L.P.: Jak hodnotit postavení ČSSD ve vládě a výsledky plnění jejího programu v  rámci vlády? Je vládní agenda dost levicová? Kteří členové vlády dělají čest ČSSD a kteří na svou práci nestačí? Je premiér dost důrazný vůči koaličním partnerům? Jaká témata a jakou agendu by měla strana ve vládě víc „tlačit“ a co se musí změnit ve fungování vládního kabinetu?

I. D.: Volební výsledek ČSSD se podstatně nelišil od oligarchické strany “ANO”. Při snaze ČSSD být ve vládě stůj co stůj tak existuje dvojvládí při velkém využití moci “ANO”. Jestliže bývalý člen KSČ a agent STB si po volbách připsal zásluhu, že zabránil “příchodu levice k moci”, pak i  on je velmi úspěšný. Žádný levicový program, který by řešil zásadní problémy společnosti, dnes neexistuje, takže při použití analogie s  husitstvím, by se dalo říci, že z pražských artikulů zbylo přijímání pod obojí. Na naplňování minimálního programu zřejmě členové vlády stačí. Z mého pohledu je zejména třeba tlačit na to, aby si vláda nedovolila jakkoli přispět k uzavření smlouvy “obchodního partnerství s USA” TTIP, kterou lze nalézt ve vládním programu, a která by měla naprosto devastující účinek na hospodářství nejen ČR. Totéž platí o základnách USA v ČR a nejnovějším nápadu zrušit armády členských států EU a  vybudovat jednotnou evropskou armádu – samozřejmě k dispozici podle potřeb USA.

L.P.: Objevují se varování, že ČSSD může ve vládě dopadnout jako ODS. A že Babiš bude hrobařem ČSSD podobně jako byl Kalousek hrobařem ODS. Co si o tom myslíte?

I. D.: Historici budou mít v budoucnu těžký úkol najít hlavního hrobaře ČR a EU a lehčí úkol při hledání hrobaře ČSSD. Ať už bude vývoj ČSSD jakýkoli, je jasné, že odpovědnost ponese také současné vedení strany. Dnešní situace přináší nové úkoly a  brzo se uvidí, kdo bude z jejich řešení nebo neřešení těžit. Obávám se, že dolních deset miliónů to nebude.

L.P.: Jak hodnotíte prezidenta republiky, který je bývalým předsedou ČSSD? V čem s  ním souhlasíte a co mu vyčítáte? Slyšíte vůči prezidentovi ve své organizaci spíše podpůrné, nebo odmítavé hlasy, přičemž se ptáme jak na hlasy z členské základny, tak širší veřejnosti?

I. D.: Pro Miloše Zemana je velmi obtížné se vyrovnat se situací, kdy byl na jedné straně zvolen v přímé volbě, ale na druhé straně je na něj vykonáván tlak aby byl bezvýhradným vykonavatelem vůle Vlády a  Parlamentu. Je potřeba si uvědomit, že některé deklarace prezidenta jsou na hranici nadsázky. Musí to tak být, kdyby nezaujal veřejnost, nebyl by prezidentem. Občas s Milošem Zemanem nesouhlasím a nijak se tím netajím. Ostatně od názvu mého článku zde odvodil Miloš Zeman název své knihy „Jak jsem se mýlil v politice“.

Odmítavé hlasy na úrovni členů a nižších funkcionářů rozhodně nepřevládají. Potlesk Miloši Zemanovi vstoje na minulém sjezdu nebyl náhodný. Někteří vyšší funkcionáři neinteligentně využívají nechutné mediální kampaně proti hlavě státu. Trpaslík daleko nedoplivne.

L.P.: Pokud se vrátíme do období tzv. lánského puče… Jak tuto událost zpětně reflektujete?
I. D.: Nemám dost informací, ale úloha současného ministra vnitra byla zjevná. Navrhl zcela zbytečné “utajení” a první promluvil. To ukazuje na formát osobnosti. Nevím, zda by se dnes podařilo zorganizovat tak masovou akci „proti bandě čtyř“ zde na Hradčanském náměstí.

L.P.: V posledním roce se široce debatuje o zahraniční politice, zejména v  souvislosti s ukrajinskou krizí. Terčem kritiky bývá ministr zahraničí Lubomír Zaorálek za svou, dle některých členů ČSSD, příliš proamerickou pozici. Někteří představitelé ČSSD si přejí vyváženější pozici vůči Rusku. Pravicová opozice současně kritizovala Bohuslava Sobotku za „mnichovanství“, když si přál vyjednávat o výjimkách ze sankcí proti Rusku. Jak Vy hodnotíte všechny tyto i jiné aspekty politiky, kterou prosazovala, nebo by dle Vás měla prosazovat ČSSD v rámci krize na Ukrajině? Jak hodnotit Sobotku a Zaorálka?

I. D.: To je na několik delších článků. Prostě řečeno, potřebujeme Rusko, jeho zdroje a obchodní příležitosti, které skýtá. USA nezajistí zdroje a  nabízí velmi diskriminační obchodní smlouvu. Rusko bude hájit to, co má a bude se chtít vyhnout válce k níž je provokováno. Pokud někdo mluví o  ruském nebezpečí a projevuje hujerskou vstřícnost k USA, činí tak v  naději na posílení vlastní moci a zcela proti přirozenému zájmu obyvatelstva. Nepodceňujme vedoucí funkcionáře ČSSD, dobře vědí, co je v  zájmu země a je otázka zda tento zájem upřednostní. “Mnichovansví” je ustupování zlé moci. Kde ji vidět, na to jsou různé názory.

L.P.: Jak hodnotíte práci hejtmanů, primátorů a dalších krajských a komunálních představitelů ČSSD? Které z nich považujete za dobře pracující a které ne? Co dle Vás řekly o jednotlivých organizacích a skupinách uvnitř strany komunální volby?

I. D.: Nemám podrobné informace. Mnoho mohou napovědět výsledky komunálních a krajských voleb – a víme jak prvně jmenované dopadly. Do obliby ve velkých celcích zasahuje i celostátní politika. Byl jsem šestnáct let v zastupitelstvu městské části. Není tak důležité, zda se zametá zleva doprava nebo zprava doleva, je špatné, když se nezametá.

L.P.: Prezident Zeman není pozván na sjezd ČSSD. Je to chyba? Měl by být pozván dodatečně? Případně, jste pro to, aby byl vznesen přímo na sjezdu požadavek na účast prezidenta?
I. D.: Je to velká chyba. I  když se na to podívám z hlediska jeho odpůrců v ČSSD, bude to pro ně mít horší důsledky, než kdyby prezidenta republiky pozvali. Je to projev malosti a “malý vůdce” je protimluv (contradictio in adjecto). Je to ne náhodou na stejné úrovni jako někdejší prezidentská volba, kdy nezvolení vlastního kandidáta vyvolalo na tvářích některých poslanců za ČSSD nepotlačitelný úsměv.

L.P.: Kteří kandidáti mají jistý Váš osobní hlas při boji o funkce místopředsedů a  1. místopředsedy? A které kandidáty podpoří vaše okresní organizace? Podpora B. Sobotkovi, coby jedinému kandidátovi na předsedu, je z řad delegátů vašeho okresu bezvýhradná.

I. D.: Schůzky na níž jsem se měl dozvědět své preference jsem se nezúčastnil. Uvidím na místě.

L.P.: Které věci se dle Vás musí v ČSSD změnit, aby strana fungovala lépe? Dokáže při současném kurzu udržet svou pozici dominantní politické síly v České republice? Které hrozby jí tuto pozici mohou sebrat a jak se s nimi má strana vypořádat?

I. D.: Ale strana funguje výborně – pro její současné funkcionáře. Ptejme se, jak tomu bude v  budoucnosti. Současná situace je nestabilní. Nestabilita je z definice neudržitelná. Otázka je, na které straně laviny vedení ČSSD bude. Ještě je čas. Strategie: “hlavně se nepouštět do velkých změn” se nemůže dlouhodobě vyplatit.

L.P.: Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach z ČSSD nedávno pro ParlamentníListy.cz řekl, že pokud se ČSSD soustředí na různé menšiny, bude podporovat pozitivní diskriminaci Romů a bude zavírat oči před problémy v této minoritě a  pokud bude řešit osvojování dětí gayi a lesbičkami, tak to jsou věci, se kterými se volby nevyhrávají. Upozornil na problémy imigrace. Pokud se těchto témat nechopí levice, chopí se jich krajní pravice a získá hlasy pracujících a nižších tříd podobně jako Národní fronta ve Francii. Co si o  tom myslíte?

I. D.: Zdeněk Škromach má pravdu, že toto hlavní témata být nemohou. Ale má snad sociální demokracie po  boku fašistů bojovat pro Rómům? Má se vrátit k trestnosti homosexuality. Všichni lidé musí mít stejná práva a stejné příležitosti – a stejné následky, podle toho, jak jich využijí. Problém je, že skutečná témata se neřeší, protože by to nutně pozlobilo ty, kteří skutečně vládnou. S  výjimkou oligarchy Babiše to členové vlády nejsou.

L.P.: Exministr ČSSD Bašta řekl, že si dovede v roce 2015 představit hned tři důvody, kvůli kterým by Česká republika mohla opustit EU. Prvým by byla válka na východě Ukrajiny s naší účastí. Druhým smlouva TTIP, která je tajná a  patrně nevýhodná pro malé a střední firmy, a třetím důvodem by pak bylo rozhodnutí o umístění desítek tisíc uprchlíků z muslimských zemí v České republice. Jak je podle vás reálné, že by k vystoupení ČR z EU mohlo dojít? Co si o tom myslíte? Co by mohlo být alternativou? Zapojení do EFTA či užší spolupráce s BRICS?

I. D.: Souhlasím s Jaroslavem Baštou a ještě bych nějaké důvody přidal… TTIP je nikoli nevýhodná, ale zničující nejen pro naprostou většinu evropských firem, ale hlavně pro většinu evropské komunity. Přidal bych neochotu významné části evropské populace chcípnout, jak to dávají najevo Řekové a Španělé. A přibudou další. Při výčtu hrozeb stojí za to připomenout, že TTIP je americká iniciativa, válka na Ukrajině je americká iniciativa, lidé z muslimských zemí prchají proto, že jejich země byly rozvráceny z americké iniciativy. Z toho vyplývá, kde nehledat spojence

Měli bychom si uvědomit zájmy lidu evropských zemí. Musíme hledat vzájemně výhodnou spolupráci. Musíme konkurovat kvalitou a ne cenou, jinak se zhroutí cena práce a s tím životní úroveň a kultura Evropy.

L.P.: V poslední době se vede debata o objektivitě informování České televize. Co si o tom myslíte?
I. D.: O nějaké objektivitě nemůže být ani řeči. Otázka stojí, jak jí dosáhnout? Jestliže člen rady ČT pan Michal Jankovec veřejně přiznal, že se ČT řídí podle instrukcí Evropské komise – a přitom je zjevně jednostranná, pak nám to jasně napovídá, jak se stavět k Evropské komisi a k ČT.