Marek Řezanka
23.3.2015 Literární noviny
Putin zhoršuje situaci na Ukrajině, Putin porušuje všechny dohody, Putin nás tlačí k válce – tato mantra se opakuje dnes a denně jako zaručená pravda – a jediná správná.
Veškerá kritika tohoto pohledu na ukrajinský konflikt je hned označována za kremlofilství a pátou kolonu Putinových zájmů. Kritika tohoto přístupu je ovšem namístě – neboť jsme svědky stále vyostřenějších vztahů mezi Západem a Ruskem. Čím dál více se haraší zbraněmi – a řada zemí disponuje jaderným arzenálem.
Máme zde sice nějaké dohody z Minsku, ale jaksi nám chybí nástroje k jejich prosazování. Jakmile dojde k porušení těchto dohod, označíme za viníka ruskou stranu, aniž se zabýváme tím, zda náhodou není na vině kyjevská vláda. Porošenko s Jaceňukem mají být spojenci Západu – a ti pochopitelně neukážou prstem na sebe. Západ s nimi jedná jako s důvěryhodnými partnery přesto, že byly americké straně předloženy falešné důkazy o ruské agresi, které měly vést přímo k válce proti Rusku. Trochu nám to může připomínat situaci ve škole, kdy Péťa rozbije okno, ale poznámku či důtku dostane Pepíček, protože to je přece největší zlobil ve třídě. A Péťa učitelce s brekem potvrdí, že viděl Pepíka přímo při činu. Bohužel ale nejsme ve škole.
Zvážení všech prostředků
V médiích se čím dál méně objevují racionální rozbory situace, o to více se v nich však horlí proti všem „kazisvětům“. Místo faktů a důkazů se používají manipulace a hry na emoce. „Jsme svědky toho, že se proti Ukrajině používají diplomatické, informační, vojenské i ekonomické prostředky… A tak si myslím, že Západ by měl v reakci na to zvážit všechny prostředky”, pronesl vrchní velitel sil NATO v Evropě Philip Breedlove.
Zajímalo by mě, proti komu mají tyto zbraně pomoci? Snad ve vyvražďování jedněch ukrajinských občanů dalšími? Nebo mají být nápomocny v útoku na Rusko? Takto si snad představujeme mírové řešení na Ukrajině?
Důkazy o ruských vojenských kolonách na Ukrajině nemáme veškeré žádné, zato tleskáme západním kolonám, které se Rusku přibližují více a více s odůvodněním, že musíme zabránit rozpínavosti Ruska. Tisíckrát mohou být psány vědecké studie, jež berou v potaz, že anexe Krymu mohla být legitimní, a to v případě, že na Ukrajině došlo k puči. Co bychom se ale okolnostmi Janukovyčova svržení či krvavou podobou Majdanu zabývali? Jen by to odpoutávalo naši pozornost od „našeho současného největšího nepřítele“.
Na to konto neváháme – asi v souladu s „našimi“ západními hodnotami – přepisovat historii a nehorázně tvrdit, že Stalin napadl Hitlera (Jaceňuk) či že nás Sověti v roce 1945 vlastně přišli okupovat (novinář Tomáš Klvaňa). Klvaňa doslova uvedl: „Mimochodem — v jednom je současná situace užitečná: říkat obsazení Československa Rudou armádou v květnu 1945 osvobození, vyžaduje zavřít oči nad tím, co se dělo v následujících třech letech: posílení komunistů, podrývání demokracie a nakonec puč nastolující totalitu. Nešlo podle mě o žádné osvobození.“ Co bychom tedy nějakou porážku nacismu slavili, že? Nakonec, už se nám do krámu nehodí ani protinacistické rezoluce. Proč bychom tedy oslavovali sovětské padlé vojáky i civilisty, kteří výraznou měrou k Hitlerově konečné porážce přispěli?
Jak (ne)vypadá šťastné rozhodnutí?
„Asistovat u vojenské přehlídky nepovažuji za nejšťastnější rozhodnutí. Zvlášť v kontextu toho, že by tam naše hlava státu měla být jako jedna z mála,” vyjádřil se například ministr obrany. Možná že za pár dní zavedeme nějakou pietní akci za Hitlera, svíčku za něho zapálíme a ukápne nám nejedna slza, že již před lety nedokázal to „prokleté Rusko“ porazit.
Zato budeme vítat s vlaječkami vojenskou kolonu, která rozhodně k míru na Ukrajině nepřispívá.
Dehonestace názorových odpůrců, bagatelizace jejich argumentů a nálepkování, jež je má naprosto diskreditovat – to jsou velmi časté prostředky mainstreamu, jak prosadit ve společnosti jedinou přijatelnou pravdu“. Těmto bojovníkům proti „páté ruské koloně“ by se jistě velmi hodilo, kdyby nějací sympatizanti s prezidentem republiky ve svém odporu proti průjezdu kolony způsobili incident, který by zdiskreditoval nejenom je – ale co hlavně, hlavu státu a velitele ozbrojených sil v jedné osobě. To by se to zase hemžilo rudými kartami.
Jak (ne)protestovat
Protestovat lze různě. Měli bychom si ale uvědomit, jaká forma protestu je účinnější – a která toliko poskytne zbraně těm, kteří čekají na jakoukoli hůl, jen už aby mohli psa bíti.
Chceme-li otevřít diskusi, používejme fakty podložené argumenty. Vrhnutí čehokoli zanechá jen nepříjemný odér. A to by bylo v době, kdy se vrháme do válečného šílenství, poněkud kontraproduktivní a vrcholně nešťastné.
