Tereza Spencerová
9.3.2015 Literární noviny
Předpoklad, že všechny zbraně, které Daeš, tedy Islámský stát, na Ukrajině získá, budou použity jen proti Kremlu, je krátkozraká. A sebevražedná.
Poté, co se jedni z posledních „umírněných“ rebelů v Sýrii, Hnutí Hazm, pod tlakem Al Kajdy a vlastního zoufalství dobrovolně rozpustili, Spojeným státům fakticky došli příjemci zbraní. Šéf amerických zpravodajských služeb James Clapper tento zádrhel vyřešil prostě – za „umírněného“ je od nynějška možné považovat „kohokoli, kdo není napojený na Islámský stát“, nicméně vyzbrojování takto nově definovaných „umírněných“ prý brání mezinárodní právo. Jinými slovy, třeba kajdististá Fronta al Nusrá v Sýrii proti Daeši (Islámskému státu) bojuje, otrokářský Katar, o němž Barack Obama mluví jako o „pevném partnerovi“ v boji proti Daeši, ji vyzývá, aby veřejně vypověděla poslušnost „oficiálnímu“ vedení Al Kajdy, a tak by možná šlo postupně dostat tyto kajdisty nejen z amerického seznamu teroristických skupin, ale i z mezinárodního zákazu financování Al Kajdy. Ve finále se nabízí výhled na prokazatelně „neumírněnou“ teroristickou organizaci, která bojuje převážně zbraněmi, které ukořistila od těch „umírněných“ (ať už to znamená v praxi cokoli), a přitom se propagandisticky postupně mění v „umírněnou“, neb vraždí nejen alávity či křesťany, ale také fanatiky z Daeše (a cynik by dodal, že je mnohem jednodušší dodávat jí zbraně přímo, než zdlouhavě přes „umírněné“ prostředníky). A pokud se těchto asi šest tisíc džihádistů do budoucna ještě navíc distancuje od Al Kajdy, jejíž jádro má v současnosti odhadem nějakých dvě stě lidí, pak už ani nepůjde o vyzbrojování Al Kajdy. To dá rozum, přece! Přičteme-li k tomu, že se USA konečně rozhodly, proti komu že to budou společně s Tureckem cvičit eluzivní „umírněné“ syrské rebely – bude to proti Daeši, nikoli Bašáru Asadovi – pak je vše skoro jasné: stačí lehce pozapomenout na 11. září, hodit všechno na jednu partu Al Kajdy a druhou, větší a nebezpečnější, vzít pod svá křídla. To vše ve jménu spravedlivého boje proti Daeši.
Zbraně z Ukrajiny
Jenže. Nic není samozřejmě takové, jak to na první pohled nechutně vypadá. Série pozoruhodných reportážípolského novináře Marcina Mamona, které uveřejnil americký The Intercept (čili projekt „snowdenovského“ Glenna Greenwalda), totiž upozorňuje na to, že zatímco USA v Iráku a Sýrii do určité míry proti Daeši opravdu bojují, na Ukrajině stojí bok po boku. Řeč je o „Dudajevově praporu“, oddílu čečenských džihádistů, s nimiž bojují islamisté i z jiných kavkazských oblastí, ale přidali se už i Ukrajinci. Marcin Mamon se s radikálními islamisty na Ukrajině spojil přes šéfa buňky Daeše v Istanbulu. „Naši bratři tam jsou,“ konstatoval a dal mu kontakt na jistého Ruslana, který reportéra zavedl až do tábora islamistů.
Jejich prapor nese jméno prvního prezidenta separatistické Čečny a do své nedávné smrti v bojích na východě Ukrajiny mu velel Isa Munajev. Islamisté svým zapojením do války po boku Kyjeva (a tím i USA) prý splácejí dluh ozbrojencům ukrajinského neonacistického Pravého sektoru, kteří pro změnu bojovali proti Rusům v Čečně, přičemž nejvíce se tam proslavil dnes už zesnulý (resp. ukrajinskou policií zabitý)Oleksandr Muzyčko alias Saška Bílý – prý sám zabil na dvacet ruských vojáků. Muzyčko přitom bojoval po boku Šamila Basajeva, kdysi ikony českých médií a hlavního strůjce masakru v beslanské škole.
Nicméně dalším důvodem, proč se Daeš usadil na Ukrajině, je usnadnění přístupu k cílům na Západě: „Ukrajina se nyní stává pro „bratry“ důležitou zastávkou,“ vysvětluje Marcin Mamon. „Za 15 tisíc dolarů tam bojovníci dostanou nové jméno a doklady potvrzující jejich ukrajinské občanství. Ukrajina sice nepatří do EU, ale je snadnou cestou k imigraci na Západ. Ukrajinci nemají velké potíže dostat se do sousedního Polska.“
Přinejmenším od Charlie Hebdo je Evropa v pohotovosti před útoky Daeše po celém kontinentu, ale tuto „bratrskou“ díru – přinejmenším podle zpravodajství západního mediálního mainstreamu – nikdo příliš neucpává. Ve spolupráci s Pravým sektorem tak Daeš získává doklady a otevřenou cestu na Západ.
Zatímco jestřábi v USA, Británii, Polsku či Pobaltí tlačí na dodávky zbraní Ukrajině, Kyjev připouští, že zbraně – nejen ty „neletální“ – už dostává. Při pohledu na demoralizovanou ukrajinskou armádu lze předpokládat, že u ní tyto zbraně nekončí. Není sice oficiálně potvrzené odkud pocházejí, nicméně Ruslan v reportáži říká: „Naším cílem (na Ukrajině) je získat zbraně, které budou poslány na Kavkaz.“ Není to těžké, islamisté napojení na Daeš si peníze na Ukrajině vydělávají tím, že na úkor místních mafií obsáhli nelegální obchod s jantarem v Rovenské oblasti, přepadají kasina a podobně. Za takto získané prostředky lze v současném ukrajinském „proevropském“ chaosu „legálně“ koupit zbraně určené k boji proti východoukrajinským rebelům, a pak podplatit celníky a vyvézt je do zahraničí.
Fakt, že islámští teroristé mají přímou podporu Kyjeva, Marcin Mamon dovozuje například z toho, že cestou do jejich tábora na nesčetných zkorumpovaných ukrajinských checkpointech nemuseli platit žádné bakšiše; vždy mohli projet bez problémů. A Isa Munajev si polskému novináři pak stěžuje, že Dudajevův prapor je chudý a musí svůj džihád financovat zločinem. Nicméně jeden „menší oligarcha“ jim prý dal 20 tisíc dolarů, aby společně prodávali jantar „bohatým šajchům“ na černé trhy v Perském zálivu, což s největší pravděpodobností budou ti samí, kdo financují Daeš v Iráku a Sýrii.
Dalším důkazem propojení mezi Daešem a Ukrajinou byl podle Mamona obrněný džíp, jímž se mu džihádisté ve svém táboře pochlubili – daroval jim ho prý oligarcha a dněpropetrovský gubernátor Ihor Kolomojský. Je sice židovského původu a je aktivní v evropských židovských organizacích, ale to mu nebrání spojovat se s Pravým sektorem, jehož prapory financuje: rozehrál totiž hru o ovládnutí oslabené Ukrajiny…
