10. 3. 2015
Propaganda, která má sloužit posílení a postupně i pouhé udržení moci vládnoucích, stojí dost velké peníze. Čím méně držitelé moci slouží zájmům občanů a čím více sobě, tím více musejí dbát na to, aby pravý stav věcí zůstal utajen. Protože dnes potřebují udržovat iluzi demokracie, potřebují „většinu“. Toho lze mnohem menším úsilím dosahovat indoktrinací méně bystrých jedinců o politiku se příliš nezajímajících. Veřejnoprávnost znamená, že si jejich pokusy o naše oblbování platíme sami pomocí televizních poplatků.
Tak například včera ráno… Po zavraždění Němcova byl dán prostor lidem konstatujícím, že Němcov byl Putinovi „nepohodlný“. A divák si pak „úplně sám“ vytvořil názor na to, kdo mohl mít zájem na zavraždění Němcova. A ČT výslovně nelhala. Jakmile byli zatčeni z vraždy podezřelí Čečenci, mohla by být pracně vytvářená protiputinovská kampaň narušena. ČT nabídla delší monolog sestry jednoho ze zadržených, která vyprávěla, jak do jejich domu vtrhli policisté a odvedli jejího nevinného bratra, který byl jen taxikářem. Přece by nám ta mladá krásná rozcitlivělá žena nelhala!
Nedostatek blbců ohrožuje „demokracii“
Jenže stav věcí veřejných dnes nevyvolává nadšení obyvatelstva a budí pochybnosti o všem co hlásají politici za tento stav odpovědní. Jejich sebechvála nezabírá a občanům nic žádoucího nenabízejí. Naskýtá se otázka, zda je dost blbců na to, aby se propagandou dařilo dosahovat souhlasu potřebné většiny a mohlo se udržet zdání demokracie. Jakmile propaganda na dosažení souhlasu většiny nestačí, „demokracie“ je ohrožena, protože vláda hájící zájmy malé menšiny musí použít jiné než demokratické prostředky. Například když na Ukrajině vše, co mělo hodnotu, rozprivatizovali oligarchové a tradiční bída se ještě prohloubila, bylo nutné vytvořit nepřítele jinde a revitalizovat ukrajinský nacismus.
Smíme platit a oni vybírat jen pokud nám lžou podle tradic evropského humanismu
ČT pracuje podle zahraniční objednávky. Pracně budovanou iluzi objektivity narušil sám radní ČT pan Michal Jankovec, když 4. února 2015 veřejně pravil: „Je to skutečně tak, že Česká televize má určený úhel pohledu. Má ho určen na základě doporučení Evropské komise, která povoluje veřejnoprávním médiím fungovat z poplatků, nebo z daní jenom za předpokladu, že budou prosazovat, obhajovat a dívat se na všechno z úhlu pohledu tradic evropského humanismu a kritického myšlení. Česká televize se na to nesmí dívat tak, jako kdyby byla součástí současného Ruska, které nikdy žádné humanistické tradice v evropském slova smyslu nemělo. To bychom museli vystoupit z Evropské unie.“ zde a zde,
Náprava ČT cestou neplacení?
Především je třeba připomenout, že Česká televize není jen jednostranná politická propaganda, ale tento podnik se zabývá dlouhou řadou činností, proti nimž nelze celkem nic namítat. Jistě by mnohé z nich bylo možno provádět komerčně, ale dominující hledisko ziskovosti by zásadně změnilo výsledky činnosti. Stačí si připomenout záplavu pokleslého amerického komerčního škváru.
Cílem nesmí být zničení instituce „vyhladověním“. Jako vyhladovělá by byla zprivatizována a její činnost komercionalizována.
Neplacení koncesionářských poplatků není cesta
Před dvěma dny jsem napsal článek „Nechci nezávislou televizi“ zde. Diskuse byla bohatá, ale téměř nikoho jsem nepřesvědčil. Převládala argumentace, že náprava ČT není možná a jediná cesta je zničit ČT odmítnutím placení poplatků a ČT potrestat privatizací. Nerozumím tomu. Jsou snad privátní televize vzorem objektivity? Bez poplatků nutně honí sledovanost, aby zajistily reklamu, z níž žijí. Sledovanost zajišťují jednoduché a prostoduché pořady „masové spotřeby“. To je cílem? Východiskem skepse komentujících je přesvědčení o nezměnitelnosti stavu věcí. To je naprosto chybný předpoklad. Politická iniciativa může dosáhnout zásadní změny. Pokud je silná. „Zavedené strany“ cíl změny ČT směrem ke skutečně veřejnoprávní a poskytující vyvážené zpravodajství rozhodně nevytyčí. Bojí se „nezávislé svévole“ lidí ČT ovládajících. Pokusit se o změnu není naivní, ale je to obtížné.
