Pavel Letko
11.3.2015 E-republika
Polemika s tzv. křesťanským magazínem „Christnet“ ohledně článku o Ukrajině od Milana Mareše. Viz George Orwell, v románu 1984: „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost, a kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost“.
Přes relativně svobodný přístup k informacím se vede drsná válka o naši minulost. Ta je totiž klíčem k naší budoucnosti. Jak pravil klasik politické sci-fi, George Orwell, v románu 1984: „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost, a kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost“. Ano, i proto jsme svědky zcela nehorázných tvrzení o naší minulosti. Jedním z takových příkladů může být článek „Člověk jako oběť: Evropa mezi Stalinem a Hitlerem“ v tzv. křesťanském magazínu „Christnet“. Těžko říci, kde přesně autor Milan Mareš vyjadřuje svůj názor a kde je citován Kazimierz Wójcicki z Varšavské univerzity, jehož článek bagatelizující zločiny UPA a banderovců si můžete přečíst zde. Ponechme však autorství nehorázných tvrzení stranou a věnujme se samotnému obsahu článku.
Již zkraje jsme ujištěni, že „V Evropě se ve 20. století stalo oběťmi genocidy cca 25 milionů lidí. Počet Ukrajinců, cíleně zlikvidovaných Stalinovým hladomorem, převyšuje počet Židů zlikvidovaných nacisty.“ Jelikož se traduje počet židovských obětí na 6 milionů a zde je nám předkládán ještě vyšší počet obětí Ukrajinců, máme uvěřit tomu, že nejvíce pronásledovanými národy světa byly s nadpolovičním počtem obětí v minulém století Ukrajinci a Židé. Hladomor na Ukrajině v letech 1932 až 1933 je dán na roveň systematickému vyvražďování Židů v plynových komorách. Neštěstí způsobené neschopností, sobectvím, ale i mezinárodními sankcemi uvalenými na tehdejší Sovětský svaz je dáno na roveň systematickému násilnému úmyslnému vraždění ve vyhlazovacích koncentračních táborech.
A kdo, kde a kdy na tuto interpretaci dějin přišel? Snad na Ukrajině v roce 1934? Kdepak. Přišli na to ve Spojených státech v listopadu roku 1989. Jak nás zde informuje ukrajinský konzulát, přišla na to komise Kongresu USA díky úsilí ukrajinské menšiny. V OSN však ukrajinský hladomor statut „genocidy“ nedostal. To však nikomu, jak se zdá, nebrání s touto lží nevkusně obchodovat. Podobný hyenismus popsal v knize „Průmysl holokaustu“ Norman Finkelstein, jehož oba rodiče prošli zkušeností pobytu v koncentračním táboře v Osvětimi, zatímco zbytek rodiny byl nacisty vyvražděn. O knize i autorovi více zde.
My se nacházíme uprostřed podobného zobchodování tragédie hladomoru současnými supy z Ukrajiny, USA i dalších zemí. Cítí mimořádnou kořist, a tak ústy svého konzulátu prohlašují, že „Bez řádného hodnocení hladomoru v letech 1932-1933 na Ukrajině – této nejcyničtější formy politického teroru, není dnes možné zobrazit dějiny Evropy ХХ. století, protože se hovoří o největší globální sociální a humanitární katastrofě v dějinách lidstva“. Ano, takto se manipuluje s dějinami, takto se přiživuje na tragédii mrtvých.
Zapomeneme na hrůzy 1. světové války, zapomeneme na 50 až 60 milionů mrtvých 2. světové války, zapomeneme na hladomory minulosti po celém světě, jejichž stručný a neúplný výčet je možné zhlédnout třeba zde. Dnes je totiž obchodně “zpracovávána” Ukrajina a její mrtví v občanské válce, kterých každý den přibývá.
Abychom se však vrátili k našemu článku. Další věta je další nehoráznou manipulací s fakty. Autor píše „Až do poslední minuty byl Stalin pevně po boku na západ útočícího Hitlera. Jak se Evropa staví k současné genocidě na východě Ukrajiny?“ Ani slovo o tom, že to byl právě Západ, který se nejdříve s Hitlerem smluvně dohodl ve známé Mnichovské dohodě na likvidaci Československa. Byl to Západ, který ignoroval vojenské obsazení zbytků Čech a Moravy v roce 1939 v rozporu s touto dohodou. Byl to Západ, ze kterého vypáčit omluvu, neřku-li neplatnost této dohody, bylo dlouho nemožné, a to i po vstupu do války s Německem. A byl to koneckonců Sovětský svaz, který nejprve nabízel spojenectví Polsku, Velké Británii a Francii, a který byl zejména Polskem odmítnut. Známý pakt Molotov-Ribbentrop nespadl sám od sebe z nebe na rozkvetlou louku láskyplné diplomacie Západu. Byl produktem doby, kdy s Hitlerem, ať už ze strachu nebo s vidinou zisku, jednala a uzavírala smlouvy celá Evropa.
Celá nestoudnost však nespočívá v pochybné interpretaci minulosti. Ta je jen startovní čarou v novodobém Drang nach Osten. Tažení na východ má být ospravedlněno „Stalinovou likvidací čtvrtiny venkovských obyvatel jižní a východní Ukrajiny a následným ruským dosídlením“. Dnes se tedy zřejmě pro změnu plánuje vysídlení Rusů z jižní a východní Ukrajiny. A nejenže plánuje. Už je uskutečňováno v podobě téměř milionu běženců uprchlých do Ruska. My jsme vybízeni, abychom se tohoto dobrodružství rovněž zúčastnili. Sankcemi proti Rusku a podporou fašistické Ukrajiny – jak ekonomicky, tak přímými dodávkami zbraní.
Máme podporovat oligarchy a dobrodruhy s nacistickou rétorikou a výkladem historie podporované Spojenými státy. Po zkušenostech z přepisováním dějin 20. století je to dost úděsné. Fašisté na Ukrajině nejsou sdruženi jen v Pravém sektoru a mezi banderovci. Fašisté sedí v čele státu. Poslechněte si neuvěřitelný výrok ukrajinského premiéra Jaceňuka pro německou televizi ARD, viz čas 1:00.
Ministr propagandy Joseph Goebbels hitlerovského Německa by se za něj rozhodně stydět nemusel. A co na to naši historici a korporátní média? Tak trochu mlčí. Nepřítele máme. Je jím „pro změnu“, podobně jako za první i druhé světové války, Rusko. Německý Spiegel se baví zde. Co také jiného, lepší se smát než plakat. Naše osudy mají v rukou šílenci. A tak i v „křesťanském“ Christnetu bubnují pro boj: „Uvědomme si, že opatrnický postoj malého státu jako „nestranného“ pozorovatele nahrává právě a jenom agresorovi.“ Jenže jakému agresorovi? Tomu co bombarduje Doněck a další města na východě a jihu Ukrajiny? Tomu agresorovi, který poslal proti vlastním občanům, proti civilistům, těžkou technikou vyzbrojenou armádu? Tomu agresorovi, který ignoruje dohody, jakmile se mu zdá, že jsou pro něj nevýhodné? Tomu agresorovi, který svrhnul násilím demokraticky zvoleného prezidenta? Tomu agresorovi, který, aby ovládl budoucnost, zkresluje minulost? Nikoliv. Brojí se tu proti mocnosti, která s výhledem na lepší dorozumění národů své impérium více méně bez násilí rozpustila.
Naším vzorem je totiž četník celého světa, který fízluje spojence i protivníky, neštítí se ústy svého prezidenta obhajovat mučení lidí, vojenské základny má po celém světě a rozpoutává války jako na běžícím pásu. Řeč je o největším výrobci i největším prodejci zbraní na světě, řeč je o Spojených státech amerických. Nic jiného než své smrtící výrobky už nejsou schopni světu nabídnout. Válka je jejich obživou. Proto podporují fašisty na Ukrajině, stejně jako džihádisty v Sýrii. Vyzbrojili ISIL i iráckou armádu. V rámci novodobého kolonialismu dodávají zbraně a berou ropu. Naší jedinou obranou je nechuť k válce. Proto také budeme vystaveni výmyslům, polopravdám a útokům na naše emoce. Proto nám ukazují popravy, různá zvěrstva a teroristické útoky „těch druhých“, o svých zločinech prostřednictvím ohromujícího hluku zkorumpovaných médií cudně mlčí. Nepohneme-li se k válce a nenávisti, budeme vystaveni dalšímu stupni mučení prostřednictvím teroristických útoků pod falešnou vlajkou. Dějiny znají dost takových akcí, viz náš článek Výročí 11. září: od teroru jednotlivců k teroru celých států. Opravdu se necháme bez odporu zmanipulovat jako stádo ovcí?
Související články:
Výročí 11. září: od teroru jednotlivců k teroru celých států
Ukrajinský neofašismus podporovaný z USA a EU
Lynčuje a upaluje ISIL, dříve lynčovali a upalovali v USA
Jak se dělá studená válka
USA investovaly do “demokratizace” Ukrajiny 5 miliard dolarů
Statistiky ukazují Francii nacionalistů a chudých lidí
Papežská rada k finanční krizi I
Demokracie u ledu: Posmrtné ohledání islandské ústavy
Tancujeme tanec kostlivců na vlastním hrobě
Grafy ukazují, jak neoliberalismus přivedl lidi do chudoby
