Leonid Savin
25.3.2015 Zvědavec
20. února vešlo ve známost, že operace „Atlantická rozhodnost“, prováděná v zemích Evropy pod vedením USA, bude rozšířena již na šest zemí. Generálporučík Frederick „Ben“ Hodges, který je velitelem americké armády v Evropě, řekl, že je nutné „uvažovat o této operaci jako o celoroční nepřetržité sérii manévrů od Estonska po Bulharsko“ (1). Balkán se stal novým prvkem tohoto dobrodružství. Nejspíše v souladu s dlouhodobými plány harašení zbraní ve vztahu k Srbsku, Makedonii a Černé Hoře.Zde však plány americké militarizace východní Evropy nekončí. Již 4. března 2015 bylo sděleno, že operace může být rozšířena ještě o tři země – Maďarsko, Českou republiku a Gruzii (2). Přičemž Gruzie není členem NATO, což může vytvořit nebezpečný precedent pro Kavkaz.
Nutno připomenout, že oficiálně byla operace Atlantická rozhodnost (Atlantic Resolve) zahájena pod záštitou NATO v dubnu loňského roku ve třech zemích Pobaltí a v Polsku, na základě iniciativy Spojených států. Důvodem se stalo vyjádření Washingtonu o nutnosti demonstrace věrnosti NATO, neboť tento region se setkal s „novou, avšak známou hrozbou“.
Za tuto hrozbu označily USA Rusko, přestože plán na navýšení vojenské přítomnosti USA ve východní Evropě byl odsouhlasen již před krymským referendem. Oficiálně o začátku operace informovali v dubnu 2014. Stejně jako i v tomto případě bylo záminkou pro navýšení americké přítomnost v Bulharsku a Rumunsku narušení režimu zastavení palby na Donbasu. Při tom Bílý dům zarytě odmítá registrovat neustálé ignorování uzavřených dohod ze strany kyjevského režimu.
Toto řekl kontraadmirál a tiskový tajemník Pentagonu John Kirby 18. února: „Moskva musí dodržovat dohody, které podepsala, až do odsunu svých těžkých zbraní a ruských vojsk z území východní Ukrajiny, a ctít územní suverenitu Ukrajiny.“ Přičemž poznamenal, že „USA budou nadále ujišťovat své spojence a partnery v NATO kvůli neustálým manévrům a přítomnosti Černomořské vzdušné policie“.
O jakých vojskách je prosím řeč, když zahraniční inspektoři, kteří tam byli přítomni ve stejné době, nenašli v regionu konfliktu žádné ruské jednotky? A to v době, kdy se pod Debalcevem domobrana zmocnila amerických trofejí, například radiolokačního zařízení pro odhalování zdroje minometné palby. Nicméně o americké přítomnosti na Ukrajině oficiálně informovaly zdroje v USA. Konkrétně ono zařízení, které se stalo trofejí bojovníků DNR a LNR, přivezli specialisté americké armády a dva týdny školili na polygonu ve Lvovské oblasti v jeho používání ukrajinské vojáky (3).
Byla naplánována cvičení na březen a duben, která neobsáhnou pouze šest východoevropských zemí, ale také Německo a Itálii. Američané, jako obvykle, využívají tuto situaci nejen k prověření způsobilosti armády volně se přesunovat z jedné země do druhé. Sází se i na informační složku, protože se snaží zajistit „viditelnou demonstraci podpory místního obyvatelstva“ – jak řekl generál Hodges. Takovou demonstrací již byla přehlídka americké vojenské techniky v Estonsku, o které západní média napsala, že ještě nikdy tak blízko ruských hranic svoji sílu americká vojska nedemonstrovala.
Mimo teatrálního pochodu legií mezi evropskými městy budou USA reálně postupně navyšovat svojí vojenskou pomoc v Evropě. Přičemž akcent se klade na pozemní vojska, a ne na letectvo a jednotky zvláštního určení, jak tomu bylo dříve. Oficiálně bylo sděleno, že do konce ledna 2016 plánuje americká armáda zvýšit počet obrněné techniky na 220 tanků „Abrams“ a „Bradley“.
Je evidentní, že starý princip vytváření sanitárního kordonu je na programu Washingtonu též.
Budeme-li se držet té logiky, které se drží USA, mohou být jakékoliv události na Donbasu interpretovány jako důvod pro nutnost navýšit vojenskou přítomnost pro odvrácení možné hrozby.
Nicméně posloupnost událostí ukazuje na jediný cíl, pro který byl proveden i násilný puč na Ukrajině. Catrin Dias Peres z kubánské specializované vojenské publikace Cuba Defensa poznamenává, že setkání NATO ve Wellsu, na kterém byla oznámena nutnost posílit evropskou bezpečnost, „bylo dobře zinscenovaným divadlem, aby se prosadil plán, který tam byl odsouhlasen a zahájena jeho realizace, včetně vytvoření společné pracovní skupiny v regionu, a také přítomnosti masmédií ve východní Evropě.
Ale tento manévr zašel ještě dále. V prohlášení, zveřejněném 15. prosince 2014, se říká, že veškeré úsilí USA při podpoře spojenců a partnerů v NATO v Evropě probíhá pod záštitou operace Atlantická rozhodnost.
To je důležité, protože v tomto prohlášení je zveřejněno více než 50 vojenských cvičení, provedených v r. 2014 různými sekcemi evropského velení, a různé výcviky a přípravy zvláštních silových operací a akcí, určených na podporu Ukrajiny. Všechny tyto akce měly možná takticko-strategické cíle, ale v jejich pozadí, jak se zřetelně projevuje, je snaha zmenšit sílu Ruska (4).
Mezitím plánují USA vojenská cvičení na území Ukrajiny, a přestože oficiálně to vydávají za prvek nesouvisející s celkovou operací Atlantická rozhodnost, je jejich cílem zadržování Ruska. Mimo klasických manévrů do října 2015 bude na Ukrajině umístěn americký vojenský kontingent, jehož cílem je cvičit jednotky, účastnící se trestných akcí na Donbasu. Podle všeho to znamená přímou přítomnost amerických zvláštních jednotek na palebné linii v DNR a LNR.
Ostatně Washington vždy uvažuje strategicky a vždy se pokouší dosáhnout několika cílů najednou. Legální okupace Bulharska a Rumunska souvisí s nárůstem antiamerických nálad na Balkáně, včetně vítězství euroskeptiků a kritiky NATO. V Bulharsku již několik týdnů probíhají každou neděli akce za vystoupení země z NATO. Účastní se jich tisíce lidí ze všech stran a společenských organizací. Účastníci setkání zjevně sympatizují s Ruskem (5). Podobná situace je i v Řecku, po vítězství strany Syriza a vytvoření koalice s pravicovými silami. Jedním z bodů politického programu Syrizy je vystoupení z NATO. S ohledem na strategický význam Řecka a existenci důležité infrastruktury na jeho území by byl takový krok vážnou ranou pro euroatlantismus a Evropu.
Za zmínku stojí i Makedonie. Nedávný pokus o státní převrat, o který se ve Skopje pokusily opoziční síly, se nezdařil, avšak tohoto procesu se aktivně účastnila Victoria Nuland, známá z kyjevských událostí.
K tomu je třeba dodat i pokus Američanů ovládnout média na Balkáně. Americký fond KRR Investment, v jehož čele stojí generál David Petraeus, již koupil v Srbsku největší kabelovou televizní síť SBB a aktivně skupuje akcie dalších médií (6). Většinou se na to však nepřijde hned, protože fond často působí nepřímo, kvůli tomu, že akcie patří jiným evropským společnostem.
Desinformace a propaganda tvoří součást operace Atlantická rozhodnost. Ta forma, v jaké líčí Rusko společenské a mediální organizace, ovládané Washingtonem, vedla ke zhoršení image Ruska, jehož činy jsou přijímány jako „provokativní“, zatímco činy USA jsou prezentovány jako „společné úsilí“ a obrana míru.
Agenturní síť Washingtonu, včetně loutkových vlád v různých zemích, pečlivě sleduje veřejné mínění a okolní situaci. Teprve tehdy, když, jak řekl jeden americký diplomat „ovoce uzrálo“, začínají působit mechanismy zpracovávání veřejného mínění.
Stačí připomenout, jak bylo provedeno sdělení o umístění nového amerického kontingentu v Evropě. Sdělilo se to v době dobročinné večeře na podporu dětí, mrtvých a těžce raněných vojáků, kteří zahynuli během služby s Silách obrany Estonska. Emocionální účinek byl lehce předvídatelný. Diváci tleskali, někteří dokonce plakali, když se dozvěděli, že do 48 hodin mají na estonskou půdu vstoupit americká vojska. Mimochodem, estonský prezident Toomas Hendrik Ilves sám požádal jednoho z amerických představitelů, aby tuto novinu oznámil.
Je evidentní, že operaci Atlantická rozhodnost je možné chápat také jako vyhlášení studené války 2 Rusku a jeho spojencům. Neboť, jak řekl generál Donald Campbell o této operaci, „bude to probíhat v časově neohraničeném období“.
