Luděk Prokop

14. 3. 2015
Zaujal mne titulek na webu Parlamentní listy: Tolik sráčů nechce bránit svou zemi, rozčiluje se český generál. A říká: Stát nesmí dovolit, že kdo nechce, ten nemusí bojovat. A sice natolik, že jsem se rozhodl na článek reagovat. V první řadě z toho důvodu, že žádnou moji zem, kterou bych mínil a chtěl bránit, jak by mi bylo někým nadiktováno, určitě nevlastním. 

 
V návaznosti na tento fakt mi maličko vadí, že jakýsi generál, o jehož statečnosti mne doposud nic nepřesvědčilo, mne nazývá sráčem. Málo platné ale vadí, vzhledem ke skutečnosti, že jsem za socíku a v jeho tehdejších manifestačních volbách nepatřil mezi poslušné stádo cca 99,96% manifestačních voličů a tím i odmítl dát souhlas s legitimitou daného režimu, návazně tedy i s „příchodem“ a s přítomností cizích vojsk. Nic tehdy pro tohle nehrozilo a nechci rozebírat, zda těm, co kdysi zmíněnou legitimitu manifestačně stvrzovali, aby později, po listopadové taškařici, statečně a velice halasně nenáviděli komunisty, aby později, tedy dnes, se stali posedlými rusofoby, nenáleží generálův název „sráč“ o něco více, nežli třeba mě. Jestli něco víc, (dle mého mínění), odporuje žvástům o svobodě a demokracii, pak je to nucení kohokoli, kdo nechce bojovat, že bojovat musí. I když to má být za svoji zemi. Konec konců, na Ukrajině se projevuje zřetelný rozdíl válečných výsledků mezi těmi, co bojují za svou zemi a své rodiny dobrovolně a mezi těmi, co jsou k tomu nuceně odvedeni v řadách ukrajinské armády. A to raději nerozebírám případná váhání mnohých odvedenců, kterým směrem namířit zbraň. Může být, že fašistické symboly by mohly určit jiný směr než by zamýšleli čeští generálové.

Odpověď generála na otázku „Myslíte si, že umístění amerických jednotek na našem území, případně na území dalších zemí bývalého východního bloku, by bylo vzhledem k naší účasti v NATO logické, nebo by to byl nebezpečný krok, protože by to Rusko vnímalo jako provokaci?“ Ve znění: To je spíš důkaz, že Spojené státy americké neztratily zájem o Evropu, než, že by šlo skutečně o reálnou bojovou sílu, která by v těch počtech, mluví se o asi patnácti stech vojácích, mohla znamenat nějakou vážnou sílu proti jakékoli agresi, natož pak proti agresi ze strany Ruské federace. Tato odpověď je jak z dílny George Orwella, protože tam kde Spojené státy americké neztratily zájem, tam příliš často nastalo lidské utrpení značného rozsahu a totální chaos, (na internetu lze dohledat celé statistiky plně a průkazně tato slova potvrzující).

A to, že USA mají zájem o Evropu a válku s Ruskem v Evropě, lze usoudit, mimo jiné, i dle nemalých financí vložených do přípravy a organizace ukrajinského majdanu, kdy velice evidentní projevy nacismu a fašismu, náhle nikomu, vůbec nikomu nevadí, takže tím pádem i majdanu logicky přerostlého až do občanské války. Právě vzhledem k tomuto danému faktu, týkajícím se projevů nacismu a fašismu, je veškeré další žvanění o ruské agresi, jalovým plytkým a militantním blábolením. Stejně jako výše uvedená slova generála v odpovědi na otázku, zda by Rusko vnímalo jako provokaci umístění amerických jednotek na našem území. Jak jinak by to asi tak Rusko tohle mělo vnímat? Než jako provokace vedoucí ke stupňování napětí?