rozhovor
16.3.2015 Parlamentní listy
Vojenský analytik Martin Koller obsáhle odpovídá na otázky ParlamentníchListů.cz ohledně aktuální zprávy o přejezdu konvoje armády USA přes naše území, ale rovněž se zaobírá otázkami bojeschopnosti české armády, hrozeb hybridní války ze strany Ruska a možného ,,jaderného” rozměru dnešní napjaté situace mezi Západem a Ruskem. Koller, který odešel z armády jako podplukovník a dále působil na ministerstvu obrany, nešetří ostrými výrazy a nařčeními ze zanedbání obrany země směrem ke špičkám armády i ministerstva.
Naším veřejným prostorem zabzučela zpráva o článku amerického serveru Defense policy. První české překlady evokovaly možnost, že u nás bude umístěna trvalá základna, nicméně skutečnost je jiná. Po odhrnutí závoje hysterie zde máme americkou operaci Atlantic Resolve, která zahrnuje řadu operací v Pobaltí, Polsku, Rumunsku i jinde. Co soudíte o této akci, která má „odstrašit“ Rusko? Kam až naroste angažmá NATO v ruském příhraničí? Jde o „sezónní“ věc, nebo trvalou? NATO tvrdí, že tím zabraňuje pokusům Ruska o „hybridní“ napadení Pobaltí… Každopádně, má Moskva důvody k neklidu? Kdybyste seděl ve štábu NATO, doporučoval byste tuto operaci?
Do současnosti se vojenská cvičení plánovala a hlásila spojencům, a především případným protivníkům. V současnosti se již tato bezpečnostní pojistka pravděpodobně používat nebude. Zatímco Rusko již v devadesátých letech zastavilo periodické lety bombardérů s jadernými zbraněmi k hranicím USA, Spojené státy s těmito lety kole hranic Ruska nepřestaly dodnes. Výsledkem samozřejmě může být situace, kdy dojde k záměrnému vyprovokování, případně vygenerování vojenského střetu s pomocí mediální lživé propagandy. Nemá smysl připomínat různé důvody použité k vyvolání druhé války od útlaku demokratických nacistů v Československu přes „polský“ útok na německou vysílačku v Gliwicích po jaderné zbraně Saddáma Huseina a boj islamistů za demokracii a lidská práva v Sýrii a Libyi.
Rusko, které je podstatně slabší než NATO nemůže být něčím takovým nadšeno. Bude muset přijímat odpovídající obranná opatření, která budou v médiích NATO a EU prezentována jako projev agresivity. Jedná se o evidentní tendenci k vyvolání vojenského napětí s možností konfliktu, protože občanská válka na Ukrajině, včetně sestřelení civilního dopravního letadla, k tomu nevedla. Kdybych seděl ve štábu NATO a hájil zájmy a bezpečnost svojí země, majetku a životů občanů, tak bych něco takového nedoporučil. Kdybych byl americký politik nebo důstojník, případně evropský poskok amerických zájmů, kterému nezáleží na vlastní zemi, tak bych něco takového doporučil. Následky případné války s Ruskem, případně jejího dalšího pokračování by odnesla především Evropa, stejně jako aktuálně dopad protiruských sankcí, zatímco USA vydělávají.
Zde je třeba okomentovat i slavný vojenský konvoj, který má putovat jako kočovný cirkus po státech východní Evropy. Předpokládám, že vpředu pojede na mustangu, jako principál americký Bufalo Bil, samozřejmě s mocným vousem, ale afro-indiánsko-asijského, případně i jiného původu, ženského pohlaví a s „ručníkem“ na hlavě, aby se učinilo zadost multirasovosti, multipohlavnosti a multikorektnosti.
Myslím, že všichni věříme ve schopnost obrněné techniky americké armády jezdit po silnicích, ať již po vlastních kolech nebo na podvalnících. Celý ten konvoj mi připomíná předlistopadové akce, které pořádali politruci jako takzvanou družbu s dočasně umístěnými sovětskými vojsky. Výsledkem bylo, že vojákům základní služby se dostalo politického školení, zatímco soudruzi důstojníci a civilní nomenklaturní kádry se ožraly za peníze „vládnoucí“ dělnické třídy, která si většinou myslela svoje a šmelila benzín a elektroniku. K tomu podlézavé televizní zpravodajství na téma nerozborné družby dělnické třídy a pracující inteligence s hrdinnými ochránci. Obsah ani forma se dodnes moc nezměnily. Rovněž účinek na občany je stejně ubohý jako tehdy.
Ovšem je pravda, že sovětští ochránci a jejich technika byli vidět minimálně a jejich konvoje se přesouvaly obvykle v noci. Něco takového jako americký ozbrojený cirkus se s výjimkou srpna 1968 v předlistopadových časech již nekonalo. Tentokrát si však politického školení a osvoboditelského cirkusu znovu užijí i civilisté. Jako první se předvedou v rektonautství před kamerami někteří politici, kteří budou vítat osvoboditele, stejně jako kdysi císaře pána, později říšského protektora a následně stranického tajemníka slovy: „Herr éj sudruh ééé čo to hovorím.“ A chleba z hypermarketu bude stylově upečen z americké geneticky vylepšené mouky. Děcka ze školy budou mávat přidělenými americkými vlajkami, neziskoví trotlové zdarma červenými kartami nebo dolary a média budou podlézat a vyrábět propagandu jako o závod. Jen by měli američtí soudruzi natřít některé z vozidel na růžovo, aby to bylo opravdu stylové a táhnout za ním vozík s bombami, které vyhrály demokracii v Kosovu, Iráku, Libyi i jinde.
Když jsem se od roku 2009 pokoušel na Ministerstvu obrany prosadit program na mediální podporu armády, brannosti a NATO (a některých dalších zemí) ve spolupráci s ČT a omezit vliv politruků vystudovaných v SSSR a jejich spolupracovníků, dostal jsem nakonec vyhazov. Fakt, že jsem před 23 lety pracoval pro vojenskou kontrarozvědku, nikomu nevadil. (to jen pro informaci soudruhům politrukům/ trotlům, i když oni to dobře vědí) Dnes se najednou pořádají cirkusové komedie a jízdy alegorických obrněných vozů na myšlenkové úrovni sovětských i domácích politruků, kteří na ministerstvu a v médiích sedí dodnes. Výsledky jejich proamerické kampaně jsou úchvatné. A mne někdo napadá, že jsem agent Kremlu. Ale to asi všichni, kterým není lhostejný osud země, kde žijí a používají vlastní mozek. Kupodivu nikomu to nevadí a ještě bychom chtěli válčit s Ruskem.
Pokud nejsou pořadatelé amerického plechového cirkusu úplně pitomí, dorazí na výročí května 1945 do Plzně. Jenže tehdy přijeli jako přátelé. Před pěti lety se zastavili s ukázkami své vojenské techniky jako spojenci, ale v tomto roce přijedou jako podněcovatelé války.
K minulému tématu ještě doplňme: Co USA a NATO mohou žádat od nás? Jak může vypadat prohloubení spolupráce naší armády s nimi, jaké kapacity od nás mohou chtít? A jakkoliv to nebylo zatím předmětem diskuse, tak někteří již o tom hovoří: Co možnost trvalé základny USA u nás nebo umístění jednotek USA či NATO u nás? Jsou např. v Německu, Itálii a častokrát jsme slýchali, že po rozšíření NATO nedošlo k budování kritické infrastruktury na území nových členů. Tak co třeba u nás či na Slovensku, kde se proti této eventualitě demonstruje?
Spojené státy a jejich NATO nic nežádají. Na české zájmy v podstatě dlouhodobě kašlou. Například americké tajné služby operují na našem území neomezeně, zatímco naše je nesmí ani sledovat v údajně suverénním státě. Hlubší spolupráce už snad ani není možná. Někteří politici, generálové a mediální pracovníci jsou v USA až po paty. Proto podporují i základnu, případně základny NATO, tedy USA v naší republice. Zde bych chtěl připomenout, že jsme zde měli kdysi nakvartýrované rakouské pluky, později jsme podlézali Francii, která nás nechala Hitlerovi, vytvářeli jsme takzvanou Malou dohodu, které nám pomohla stejně, následně nás ochraňovali vojáci tisícileté říše a něco slovenských gardistů (v jižních Čechách). Po kratší přestávce přišla bratrská pomoc a omezený kontingent na věčné časy. Ozbrojených přátel, kteří nás vždy nezištně a v našem zájmu ochraňovali, jsme si užili až dost. Nakonec pro nás nikdo z nich nic neudělal. Pouze Sovětský svaz nám v roce 1939 nabídl vojenskou pomoc, ale pravděpodobně nikoli vážně. Vláda ji stejně odmítla v souladu s názorem agrárnického premiéra Berana. Ten vytáhl tisícikorunu a konstatoval, že přijde-li Hitler, tak mu ji nechá, zatímco Stalin sebere. Co dodat!
Budování nějaké základny USA nemá z hlediska bezpečnosti naší republiky prakticky žádnou hodnotu. Hlavní ohrožení představuje terorismus a organizovaný zločin, především islamistický a drogový. Proti tomu se prakticky nebojuje, pokud se přímo nepodporuje importem muslimů pod hesly o multikulturalismu a multietnicitě a boji proti českému rasismu a xenofobii.
Dalším problémem, který povede k politické nestabilitě je ekonomický vývoj, který dále zhorší smlouvy TTIP, TISA, případně další mezi EU a USA. Zde si dovedu velmi dobře představit americké profesionály, kteří ze základny na českém území svobodně a demokraticky střílí do našich občanů nespokojených s rostoucí nespravedlností a chudobou v čechistánské kolonii.
Na hranici s Ruskem to máme dost daleko, navíc neschůdným terénem, takže nějaký ruský útok po zemi je nesmyslný blábol. Existuje spíše hypotetické ohrožení ze vzduchu, které jsme dlouhodobě výrazně zanedbali. Chybí radary i protiletecké systémy. Naopak na našich letištích mohou přistávat i letouny NATO. Z uvedených důvodů se nějaká americká (oficiálně NATO) základna na našem území, která by měla posílit naši obranyschopnost, jeví jako nesmysl.
Co se týče takzvané kritické infrastruktury, jsou na tom všechny evropské státy v podstatě stejně. Připravenost na klasickou válku na evropském území je nulová. To, co zůstalo z předlistopadového období, bylo zničeno a rozkradeno. Republika není schopna zajistit svoji potřebu potravin, energií ani zbraní. Příprava by trvala desítky let a nejsou na ni peníze. Pokud chce někdo válku s Ruskem, čeká ho hlad, zima a smrad, pokud přežije do americko- islamistické demokratické budoucnosti.
Použili jsme termín hybridní válka, což je termín šéfa ruského gen-štábu Gerasimova. Ten vypracoval koncepci, jak pomocí podvracení politické moci v nepřátelském státu, podněcování opozice, korupce, infiltrace agenty, znedůvěryhodnění médií, demoralizace obyvatelstva a propagandou do značné míry dosáhnout toho, k čemu dříve byla potřeba tvrdá vojenská technika. Do jaké míry je to dle Vás nové? Čím to, že Rusko uvažuje jinak než v intencích konvenční války?
Neznalý divák, posluchač či čtenář našich médií by si mohl pomyslet, že generál Gerasimov vymyslel pluh nebo kolo. V podstatě se jedná o operace tajných služeb. To, co kdosi nedávno „objevil“ pod názvem hybridní válka, již existuje stovky let. Někteří čeští (pro)američtí mediální vojenští a bezpečnostní experti si navíc pletou takzvanou hybridní válku s asymetrickou. Metody hybridní války se užívaly již za třicetileté války a především v napoleonských válkách. Běžné byly vládě nepřátelské články v novinách a letáky. Napoleon použil proti Anglii takzvanou kontinentální blokádu, tedy ekonomické sankce, neúspěšné stejně jako v současnosti. Britové naopak tiskli falešné franky, aby rozvrátili francouzské hospodářství a podporovali různá povstání. Do boje proti myšlenkám revoluce a Napoleonovi (jehož občanský zákoník platí ve Francii ve značné míře dodnes) se zapojila jako centralizovaná nadnárodní informační a špionážní organizace rovněž katolická církev, která ovlivňovala věřící. Hybridní válka se rozvíjela i za první a druhé světové války. Nelze zapomínat a sovětskou Kominternu s jejím vývozem revoluce, stejně jako americký boj za (pro)americkou svobodu, demokracii a lidská práva a jeho pracoviště typu Svobodná Evropa, Svoboda a další, dlouhodobě řízené a financované CIA. George Kenan navrhl v roce 1946 směrnici, která byla v podstatě manuálem hybridní války pro americkou zpravodajskou službu CIG. Poté, co se roku 1949 transformovala na CIA, tvoří hybridní válka jeden z jejích tří hlavních úkolů. Generál Gerasimov tedy nic nového nevymyslel, pouze si početl v historii.
Tvrzení, že na Krymu a Donbasu byla použita hybridní válka je nesmysl, který ukazuje buď hloupost, nebo účelovou prolhanost a zaujatost těch, kteří něco takového tvrdí. Naopak ukázkou americké hybridní války je vše, co se odehrálo počínaje Majdanem na Ukrajině, a to dodnes. Američané bohužel buransky zpackali, co se dalo. Odraz vidíme i v některých českých médiích, která se účelově změnila z informačních na jednostranná ideologicko-propagandistická (pro)americká a proválečná pracoviště a činnosti různých „nezávislých“ (pro)amerických neziskovek na našem území.
Ukrajinu nebylo třeba rozleptávat nějakou hybridní válkou. Byla rozkradena tamními oligarchy a zkorumpovanými politiky až do ekonomického rozvratu. Občanská válka, zfašizovaný nacionalismus a americké geopolitické tažení proti Rusku pouze záměrně odvádějí pozornost Ukrajinců a mnohých Evropanů od katastrofální ekonomické situace.
A dostáváme se k tomu, proč o tomto hovoříme. Pravicové politické strany, generál Pavel, někteří komentátoři a část veřejnosti tvrdí, že podobnou taktiku Rusko ,,zkusí“ i na ty země EU, kde jsou lidé nespokojeni s místním establishmentem, s výsledky evropské integrace, s ekonomikou či jsou obecně frustrováni… čili třeba i u nás. A podporou extrémních, protievropských, protizápadních či proruských sil budou usilovat o změnu geopolitického myšlení obyvatelstva. Připadá Vám to pravděpodobné? A jak si představit obranu před touto případnou taktikou? Objevují se hlasy po omezení svobody slova před propagandou Ruska, nicméně… Jak zároveň nezmrzačit politickou diskusi a udržet ji demokraticky otevřenou? Co říci k hlasům, že o členství v NATO a o příslušnosti k Západu se nediskutuje a diskutovat nemá? Jednoduše řečeno: Kde je hranice mezi obranou před ,,hybridní válkou“ a normální politickou diskusí?
Otázkou je, zda máme nějaké pravicové strany? Já si pod pojmem pravice představuji zájmovou skupinu, která je sice bohatá, ale zároveň vlastenecká a neničí vlastní stát nenažraností, korupcí, podlézáním cizím zájmům a multikulturní likvidací vlastního obyvatelstva. Z tohoto hlediska se rovněž musíme zeptat, zda máme levicové strany? Výsledný efekt je totiž v zásadě stejný, jen plky v médiích se trochu liší.
Rusko nemusí zkoušet nějakou hybridní válku. Tu si vede česká politická reprezentace sama proti většině vlastních občanů. Ubohou impotenci (pro)amerických politiků a jejich mediálních slouhů při ovlivňování obyvatelstva není třeba svalovat na jakousi skvělou ruskou propagandu. Jak uvedli britští analytici, Češi jsou unaveni chudobou (a neustálou propagandou strachu). Za 25 let ekonomických „úspěchů“ máme při téměř shodných cenách třetinové až čtvrtinové platy a ještě nižší důchody ve srovnání s Německem. Práci hledá téměř milion lidí, nikoli těch 600 000 až 700 000 oficiálně registrovaných. Na vedoucích místech státní správy se fláká kvantum politicky dosazených, arogantních a neschopných hlupáků. Tomu odpovídají výkony státní správy, včetně její mediální propagandy. Zákonodárců (poslanci a senátoři) máme na počet obyvatel mnohonásobně víc než v jiných evropských zemích, o USA ani nemluvě.
Občané by měli pracovat nejlépe zadarmo, platit daně všeho druhu, europovaleče v Bruselu, předraženou elektřinu a vodu, zlodějské ekologické solární programy, nefunkční dálnice a tunely, privatizované zdravotnictví a školství, živit různé imigranty a sociální parazity a ještě si našetřit na důchod. Za peníze, které občané dávají státu, dostávají nazpět stále méně. A situace se dlouhodobě nemění, spíš zhoršuje. A za to bychom měli bojovat v nějaké americké válce proti Rusku?
Po pětadvaceti letech americké svobody, demokracie a lidských práv již značná část národa nevidí perspektivu v čechistánské kolonii. Lidé jsou naštvaní a přestávají věřit jak politikům, tak médiím. Proto bude třeba nasadit cenzuru jako za nacistů nebo bolševiků. Ti, kteří se budou ozývat, se prohlásí za pomýlené nebezpečné blázny a kverulanty a pomažou po rozsudku demokratického soudu za mříže, nebo do privátní pracovní věznice.
Jedním z osvědčených řešení problému je samozřejmě válka, stejně jako na Ukrajině. Nespokojence navléci do uniforem a nechat pozabíjet. A ostatní ať si užijí zimy a hladu. Potom budou ještě rádi makat v nějaké americké fabrice či plantáži za jídlo, montérky a postel. Z těch, kteří vedený stav zavinili, nepůjde bojovat nikdo. Že se při tom vypaří úspory v bankách je logické. Představa, že ekonomická situace v EU a především ve východních koloniích se zlepší je zcela mimo realitu. Kdy budeme bez dluhů? Kdy budeme mít méně než 100 000 nezaměstnaných? Kdy budeme mít platy za stejnou práci a důchody aspoň na 70% německých? Kdy nastane v zemi pořádek a spravedlnost? Takže by to chtělo méně hloupých výmluv na Rusko a jeho nebezpečnou propagandu či hybridní válku a více chuti k řešení domácích problémů.
Kromě politických diskusí se rozjela debata o naší vlastní obranyschopnosti. Vy jste nám již řekl, že paradoxně i díky tlaku USA se naše obranyschopnost snižovala a snižovala a nyní naše armáda není připravena prakticky k ničemu. Nyní se objevují plány na znovuzavedení odvodů, případně obnovení branné povinnosti. Co k těmto plánům říci? A co jako odborník soudíte o bojové připravenosti českých mužů, například ve srovnání s koncem 80. let? Generál Šedivý varoval, že se musíme připravovat na válku, jinak ,,skončíme jako Ukrajina“. Ztotožňujete se s tím? A mimochodem, když obyvatel západního státu ,,frfňá“, že mu o 5–10 % klesla životní úroveň, lze se vůbec bavit o přínosu takového civilisty pro válku? Ve smyslu snášení nepohodlí, výdrže…
Obranyschopnost odpovídá 25 letům demokratického vývoje od závislého státu ke kolonii, kdy rozprodej armádního majetku pomáhal plnit státní kasu. Zpět se toho moc nevracelo. Když se někde začala opravovat kasárna, bylo jasné, že brzy dojde k jejich prodeji. Obranný průmysl, jeho odborníci a 70 000 pracovních míst byly z velké části zlikvidovány. Opravdu bojeschopných a použitelných máme kolem 6 000 vojáků z více než 20 000. Dále je zde určité množství špičkových specialistů, ale také různých flákačů v uniformách. Pohotovost našeho brigádního uskupení je podle generála Pavla 180 hodin, tedy týden. Před listopadem 1989 se počítalo s několika hodinami u 217 000 vojáků. Dále je zde necelých 1 000 příslušníků aktivních záloh z plánovaných 1 500. Část nákladů si platí ze svého. Fantazie o domobraně s tříměsíčním výcvikem jsou mimo realitu. Takoví domobranci by měli vyšší bojovou hodnotu, než většina našich profesionálů. Ale v podstatě by se jednalo o paralelní program s aktivními zálohami. Problém je v tom, že pro ně není nic. Podobný nesmysl je návrat k odvodům. Jedná se pouze o test, nakolik lze společnost militaristicky ohloupnout ve prospěch americké války proti Rusku. Pro případné odvedence a jejich výcvik nejsou ani tepláky. O základní brannou přípravu by se měla postarat už základní škola. Kdysi jsme měli Svazarm, který zdarma připravoval na vojenskou službu značnou část mládeže. Kde je Svazarm a jeho majetek? Před rokem jsem jistému náměstkovi na školství poslal program branné výchovy. Ani neodpověděl, ale stal se poradcem prezidenta. A najednou je tu doslova svazácká kampaň, honem, honem odvody, zálohy, domobrana.
Generál Šedivý měl plno možností ovlivnit brannost a úroveň armády, počínaje dobou, kdy byl velitelem motostřeleckého útvaru v Týně nad Vltavou. Poté to dotáhl až na náčelníka Generálního štábu, kde patřil spíše k těm lepším. V rámci svého podílu na „slavné“ Bílé knize se o brannost moc nezajímal s výjimkou aktivních záloh. Nelze mu upřít podíl na jejich vzniku, ale tato parta nadšenců se plácá, mnohdy za svoje peníze, na úrovni přežití a na polovičních stavech. Ještě horší to bylo s jeho nástupci, kterým se lámala ramena pod tíhou generálských hvězd. Na mizerné úrovni resortu obrany mají zásadní podíl všichni. Přitom jeden radí ministrovi, druhý prezidentovi. Jestliže dopadneme jako na Ukrajině, nebude to z důvodu útoku Ruska, ale marasmu 25 let ekonomických úspěchů a islamizace, které mohou vést i k pražskému mejdanu, případně k nárůstu teroristických útoků. Generálové, kteří by měli být vzorem vlastenectví a myslet na svoji zem a její občany se stávají trapnými americkými poskoky a válečnými propagandisty. Nadšeně volají po válce a straší Ruskem, aby lidé ve strachu zapomněli, že žijí ve stále chudnoucí kolonii a jim zůstala plná koryta. Bohužel v amerických koloniích se často setkáváme s generály, kteří mají strategické myšlení a vlastenectví na úrovní Dušana Jasánka, či kadeta Bieglera, hlavně když z toho něco kouká.
Naše armáda dodnes postrádá jasnou koncepci, po 25 letech. Za lidovců a TOPky ještě fungoval aspoň systém, po jejich odchodu už ani ten ne. Přitom situace se v posledních pěti letech stále zhoršuje. Vzhledem k situaci na ministerstvu se pravděpodobně i pokusy současného ministra minou efektem. Podle tamních byrokratů a politruků je již za skleněnou stěnou. Má jen několik schopných spolupracovníků a několik efektivně působících odborných pracovišť, ostatní se sice uctivě klanějí, ale jsou většinou v tiché opozici. Bílá kniha, kterou vyráběli různí civilní diletanti, režisér a několik vojáků pod vedením novináře nemá cenu ani papíru, na němž je vytištěna. Nekoncepčnost je vidět i z hlediska vyzbrojování. V podstatě se zapomnělo na radary a protiletadlové systémy a rovněž na dělostřelectvo. O protiraketové obraně se nám ani nezdá. Pomalu mizí poslední vycvičení záložáci z předlistopadového období. Armáda by byla schopna bránit zhruba rozlohu jednoho kraje po dobu jednoho týdne. Navíc postrádá sofistikovanou munici, náhradní díly, opravárenské kapacity a možnost náhrady ztrát vojáků a techniky. Z evropských států by nebyl schopen efektivní obrany před vnějším nepřítelem žádný. Jenže to ani nepotřebují, protože je nikdo neohrožuje s výjimkou fantazírování amerických poskoků v médiích a americké touhy po válce s Ruskem na evropský účet.
Možná zapomínáme na to, že svět sedí na zásobách jaderných zbraní, které ho mohou mnohonásobněkrát vyhodit do luftu. Bavíme se o tom, že na Donbasu se bojuje technikou častokrát z 80. let, nicméně jaderné hlavice tu jsou, míří na sebe… Co současná krize na Ukrajině znamená z hlediska strategického jaderného uvažování?
Technikou osmdesátých let minulého století se nebojuje jen na Donbasu. Mnoho nového totiž v rámci výzbroje pozemních sil nevzniklo. Ani v družebním cirkusovém konvoji toho moc nebude. Tanky M1a kolové obrněné transportéry LAV/Stryker pocházejí rovněž z osmdesátých let. Stejně tak bojová vozidla M2 Bradley nebo samohybné houfnice M109. Totéž platí o letounech F-15, F-16, F-18. Některé jsou ještě starší. Nové F-22 a F-35 jsou z důvodu všemožných technických problémů opakovaně mimo nasazení nebo jejich zavedení do výzbroje vázne. Starší typy výzbroje jsou průběžně modernizovány. Zlepšily se především senzory a informační a komunikační systémy, což se projevuje především ve výzbroji letectva a celém oboru řízených střel. K tomu patří i družicové navigační systémy. Mimo amerického GPS existuje evropský, který má jedno z hlavních center v Praze, ruský a čínský. Je logické, že nikdo nechce být závislý pouze na americkém systému.
Hlavní důraz je v USA i Rusku je kladen na systémy velkého dosahu, jak pozemní, tak letecké i námořní (ponorkové). Poté co USA vypověděly smlouvu o protiraketové obraně lze předpokládat další závody z hlediska útočných prostředků a protiraketové obrany. Faktem je, že protiraketová obrana je nesmírně drahá a její možnosti omezené. Stačí dostatek řízených střel a část z nich proletí. To bude platit ještě desítky let. Faktem je, že Rusko, které je výrazně slabší ve srovnání s NATO, se musí při obraně spoléhat na odstrašující vliv svých jaderných zbraní, případně i jejich použití. Konvenční válku by zcela jistě prohrálo. A to je vážné varování pro ty politiky, vojáky, mediální pracovníky a trotly v NATO a EU, kteří by chtěli vyvolat válku. Na ně, stejně jako na propagátory smlouvy TTIP bychom neměli zapomínat v příštích volbách.
