Martin KollerAnalytik je přesvědčen, že kauza amerického konvoje, který ode dneška do středy přejíždí přes Českou republiku, je komárem nafouknutým do velikosti velblouda. Jako by se prý v jednom čase střetla normalizační propaganda s vypjatou prozápadní propagandou z časů irácké války. Fakt, že česká veřejnost vnímá “vojenské misionáře” velmi citlivě, je podle něj zcela zřejmý a Koller nechápe, že nedošel americkým stratégům.
Americký vojenský konvoj nepochybně rozvířil hladinu českého veřejného mínění. Přitom se do značné míry jedná o komára, který byl nafouknut do velikosti velblouda, možná i slona. Zároveň je dokladem nerozumné politiky amerických reprezentantů i médií.
O tom, že podobných přesunů techniky NATO se u nás koná každoročně několik, již psal kdekdo. Prozatím bylo vše bez problémů. Nikdo z přesunů nedělal politickou záležitost s cílem získání voličských bodů či zavděčení se někomu v zahraničí, ať už ruském nebo americkém.
Problém tedy není ve vojácích a jejich technice, ale v jejich mediální prezentaci české veřejnosti. Zde má pomyslné máslo na hlavě především americká strana. Silácké řeči v médiích o zastrašování Ruska jednotkou obrněných transportérů, které jedou z východu od ruských hranic na západ, jsou doslova komické. Připomíná to nacistickou propagandu, která vydávala porážky na východní frontě za předem připravený ústup. U země, která uměla dělat špičkový marketing, včetně politického, je to udivující příklad odborného propadu a informačního a mediálního primitivismu.
Je neuvěřitelné, že američtí propagandisté zcela pominuli fakt, že v naší zemi máme s ozbrojenými misionáři dlouhodobě nedobré zkušenosti, počínaje obdobím po bitvě na Bílé hoře roku 1620. Ochraňovat nás přijeli rakouští katolíci, švédští protestanti, po vzniku republiky jsme tu měli francouzskou misi a smlouvy, Malou dohodu s Rumuny a Jugoslávci, smlouvu se Sovětským svazem, následně ochranu říše a nakonec sovětská vojska na věčné časy. Vždy byly s nezištnými zahraničními ochránci jen problémy. A v současné době se nám někdo snaží prezentovat utahané vojáky vracející se ze cvičení jako důkaz ochrany a spojenectví. Tu nám přece má zajišťovat celé NATO a nikoli přesun jednotky o síle většího praporu ze cvičení, účelově změněný na jakousi propagační jízdu. Připadám si jako v dobách normalizace a primitivní propagandy politruků.
Připomíná mi to zároveň moji misi v Iráku. Tam se americká propaganda naprosto míjela účinkem. I na šíitském jihu země, který trpěl terorem Saddáma Husajna, považovalo americkou armádu za nepřítele 85 % obyvatel. Přitom Američani vozili potraviny, vodu, léky, stavěli elektrická vedení a snažili se potírat bandy z Íránu. Jenže to dělali tak natvrdle, že většinu Iráčanů nepřesvědčili. Nemohu se zbavit dojmu, že američtí mediální experti považují obyvatele jiných zemí za nějaké zaostalé poloopice a naprosto ignorují místní realitu, historické zkušenosti a zvláštnosti. I v rámci americké armády se o tomto problému psalo a řečnilo, ale realita se nezměnila. Americká propaganda připomíná svojí ideologickou omezeností, agresivitou a nepružností a nepřesvědčivostí sovětskou dobu Leonida Brežněva. Horší je, že ubohou americkou mediální produkci a propagandu přebírají bezmyšlenkovitě a v hlubokém předklonu mnohá naše média a ještě její myšlenky aktivně rozvíjejí jak někde v Severní Koreji.
Ze strany našich politiků, médií i občanů můžeme vidět dva názory. Jedni jsou pro nadšené vítání konvoje, druzí preferují protesty. Projevy jsou emocionální a mnohdy postrádají argumenty. Civilizovanou diskuzi nahradily ideologické výkřiky a nadávky. Krajní strany sporu připomínají dvě tlupy zdivočelých makaků, které řvou, plivou, skáčou, vystrkují na sebe genitálie a vrhají vlastní exkrementy na protivníky ve sporu o koš banánů.
Jenže obě emotivně rozdováděné skupiny představují menšinu české společnosti. Zcela chybí hlas nejpočetnější třetí strany, nebo téměř není slyšet. Ta bere celý konvoj jako objektivní realitu v rámci mezinárodní vojenské spolupráce a řeší důležitější problémy než nějaké cvičení řidičů. Tito lidé se možná podívají na konvoj v televizi, projdou internet, případně se půjdou podívat na vojáky a techniku. To vše bez snahy se předvádět, ať již pozitivně či negativně před kamerami s očekáváním nějakého profitu. Právě třetí skupinu lze označit za rozumné a vlastenecké obyvatele české kotliny, kteří neztratili mozek a důstojnost mezi cizími půlkami, lhostejno, zda ruskými nebo americkými.
Neupřímné objímání, rozdávání dárků a maločeská podlézavost jsou stejně ubohé jako urážky a házení nějakých předmětů na vojáky, kteří nedělají nic jiného, než se vracejí na základnu v Německu. Na něco takového se mohou projíždějící vojáci dívat jen s údivem, případně opovržením. Každý by měl mít možnost vyjádřit svůj názor, ale civilizovaně.
Za zcela nešťastné považuji přebírání americké konvojové propagandy českými politiky. Je to zcela mimo standardní systém mezinárodních vztahů. Velitel konvoje bude mít pravděpodobně hodnost plukovníka, s menší pravděpodobností brigádního generála. Oficiálně by ho tedy měl vítat český důstojník obdobné hodnosti a funkčního zařazení (pozice), tedy zhruba na úrovni velitele brigády. Přivítání zástupcem náčelníka Generálního štábu AČR je už projev vysoce nadstandardního přátelství. Jedná se přece o vojenský konvoj, nikoli oficiální delegaci vedenou velitelem amerických sil v Evropě nebo ministrem obrany! Tak to funguje všude v civilizovaném světě. Když jedou nebo letí naši vojáci na cvičení do zahraničí, tak je rovněž nevítá tamní prezident.
Pokud se uvítání konvoje v Praze zúčastní oficiálně (!) nejvyšší političtí reprezentanti naší republiky, bude to vypadat, jako když před sto lety černošský kmenový náčelník poníženě vítal policistu vyslaného koloniálním komisařem. A něco takového je sotva prezentací důstojných partnerských vztahů.
Ať již je osobní názor kohokoli na americký konvoj jakýkoli, neměl by zapomínat na civilizovanost, vlastenectví a důstojnost. Především podle toho nás budou hodnotit nejen projíždějící vojáci, ale celý svět.
