Jiří Bátěk
12.3.2015 Literární noviny
Jistý republikánský guvernér ve Wisconsinu zabránil kolektivnímu vyjednávání odborů. Zvedla se obrovská vlna protestů s vyvoláním předčasných voleb. Světe div se, republikáni vyhráli i tuto novou volbu. Proběhla velmi efektivní propagandistická kampaň, která přesvědčila lidi, že za jejich neštěstí a trápení mohou jejich sousedé.
Když se před prezidentskými volbami v USA ptali lidí ve veřejném průzkumu na hospodářské plány Obamy a Romneye, tak dotazovaní odpovídali, že dávají přednost Romneyho plánu. Když se jich ale ptali na jednotlivé body, s žádným nesouhlasili. To je výsledek skvěle provedené PR.
Jak jednoduše a umně se dokáže manipulovat s pozorností lidí a odvádět jejich pozornost od skutečných problémů a skutečných viníků! Nadnárodní korporace, banky – ti jsou příliš vzdálené a příliš obecné. Dokážeme dohlédnout jen na své sousedy, ti jsou z masa a kostí. Za vše mohou lidé, co se mají jen o trochu lépe než my, popřípadě lidé zneužívající sociální systém. Kdyby jich nebylo, měli bychom se jako v ráji.
V knize Kapitalismus jako zombie od Michaela Hausera je uvedeno, že „stát rozházel v neprůhledných výběrových řízeních v letech 2006-2010 cca 276 miliard korun“. Ale za tím „státem“ jsou konkrétní lidé – se jmény a zodpovědností, která se ale nehledá a nevymáhá. Není politická vůle. Ty peníze ale samozřejmě jinde chybí – pak se musí lidem vtloukat do hlavy, že vše prožrali, musejí si utáhnout opasky, sociální výdaje se musejí krátit, ale hlavně makat a držet pusu, abychom nedopadli jako ti Řekové!
Něco opravdu není v pořádku. Politici nás 25 let přesvědčují o tom, že jejich hlavním úkolem je zabránit vzniku levicové vlády s komunisty, neb to jediné je mor a cholera, přední filozofové o společenské blahodárnosti oligarchie, umělecké „elity“ dokáží své řady semknout jen při podpoře aristokratického punkera Karla s argumenty typu ‘je to kníže, a proto má k lidu blíže’. Vždy vylezou ze svých nor jen před volbami, aby mohli křičet „toho ano“, „toho ne“ s účastí obrovské mediální podpory. Jiná témata je nezajímají. Přijede-li do republiky uznávaný a vážený Noam Chomsky, část lidí se může zbláznit, neb je v ohrožení jejich selektivní vnímání světa.
Bylo by zajímavé položit našim dnešním politikům podobnou otázku, jakou položili Zikmund s Hanzelkou na Hradě Novotnému: „Soudruhu, už jsi někdy uvažoval, co bude s tímto národem za padesát let?“ Místo odpovědi Novotný pěkně poděkoval za návštěvu a vyprovodil je. Co by odpověděli ti současní?
Na závěr Noam Chomsky:
„Po celou historii jsou ta nejdrsnější a nejhanebnější opatření pravidelně provázena tvrzeními o ušlechtilosti záměrů – a rétorickými frázemi o svobodě a nezávislosti.“
