Břetislav Olšer
11. 3. 2015 blog idnes
Včera byl nejkrásnější jarní den roku 2015; jakoby chtěl osud s blankytnou oblohou poděkovat všem, kteří před 70 roky zahájili Ostravsko-opavskou operaci, ne jejímž konci prý bylo bolavé štěstí s vůní šeříku. Vojska 1. a 4. ukrajinského frontu se 10. března 1945 vydala z polského území na strastiplnou cestu za svobodou severní Moravy a Slezska; jako Ostravan to vnímám o to pronikavěji…
Ukrajinský front měl na ostravském úseku přes 40 střeleckých a šest leteckých divizí, což představovalo 265 tisíc mužů, více než 6 000 děl a minometů, přes 300 tanků, samohybných děl a 435 bojových letadel. Na německé straně stála proti 1. tanková armáda s 11 divizemi se 155 tisíci vojáky, 1 500 děly a minomety, stovkou tanků a 280 bojovými letouny. Tragická bilance; na konci byla svoboda pro sever Moravy s Slezska vykoupena 22 964 mrtvými Rudoarmějci a tisíci českými vojáky…
Když nacisté zaútočili na Sovětský svaz, měli za to, že konec války bude za pár týdnů a operace Barbarossa se zakončí triumfálním pochodem Hitlerových jednotek po Rudém náměstí v Moskvě; trvalo to však přes čtyři roky, včetně nejděsivější bitvy a obratu u Stalingradu… Dnes jsou jen vzpomínky; kruté válečné, jinak to ani nejde, mrtvých přece zůstalo na 60 milionů… A nepředstavitelné utrpení čekalo vojáky několik let v zákopech; vděk přeživších? Co to je vděk…?..
„Ve vedlejší vesnici si vojáci Rudé armády propůjčili několik domů, z kterých se doslova stala soustava nevěstinců. Ženy však znásilňovali i na veřejnosti, dokonce i v zahrádce naproti našeho domu. Jejich manžele nutili se na celý akt dívat a ještě se jim smáli do obličeje, často si schytali i pár ran pěstí nebo byli zastřeleni. Lidem pak sebrali, co se jim líbilo. Například budíky a kola, které pak skončily hozené na pokraji silnice. Budíky odhodili hned, jak začaly tikat, protože si mysleli, že jsou to bomby a kola odhodili následně také, protože nejela sama, ale muselo se na nich šlapat. Přestože se může zdát, že se jednalo o primitivy první kategorie, s lidmi si žádné servítky nebrali. Kdo nedržel hubu a krok, ten byl zastřelen nebo dostal co proto, aby si příště dal pozor na to, co řekne nebo provede.“ Z článku o osvobození Jižní Moravy Rudou armádou v květnu 1945, sepsaného na základě údajně očitých svědectví pamětníků o zvěrstvech Rudoarmějců. Do svého blogu si tuto vzpomínku dal pan Václavek, paradoxně ze Šumperku… http://olser.blog.idnes.cz/c/452306/ceske-lepe-devy-teste-se-opet-k-nam-prijedou-americti-osvoboditele-jako-kdysi-do-plzne.html
“Vojáci vpadli do domu, přinutili muže odejít, aby se zmocnili jejich žen. Některé dívky raději skákaly z vyšších pater na ulici, jak se snažily uniknout. Proto bylo zřízeno v nedalekém kostele útočiště pro tyto zoufalé ženy… Místní velitel nařídil, aby na dveřích každého domu visel seznam obyvatel i s věkem. Sedmnáct dívek, které byly jednou nebo vícekrát zneužity, byly dopraveny do nemocnice… Když k nim vojáci vpadli, přinutili ženy, aby šly do ložnice, se zbraní v ruce je povalili na postel a znásilnili. Čtyřletá dcera tomu musela přihlížet…”
Jde z toho na člověka děs a hrůza, co musely ženy a dívky vytrpět od těch zrůdných sovětských vojáků, pardon, nebyli to sovětští vojáci, ale američtí. Také zrůdní. Výše uvedený úryvek totiž není od pana Václavka, ale od Němky Miriam Gebhardtové, která nacházela v archivech výše popsaná svědectví; “obecně rozšířený obraz o osvobozování německého území, k němuž patřil i Protektorát Böhmen und Mähren, zahrnuje nejen násilnické vojáky Rudé armády, kteří rabují, kradou a znásilňují, ale rovněž vojáky americké, rozdávající dětem žvýkačky a ženám punčocháče, aby je pak znásilnili” řekla Gebhardtová pro televizi ARD. V té české ČT samozřejmě ani zmínka o těchto věcech; jak by ne, jde přece o televizi, která si brání svoji nezávislost. Státníci oslaví bitvu o Normandii; kdy se sejdou ve Stalingradě?
Mrtví vojáci v Normandii? Ne, ve Stalingradu…
Kostel otevřel pro sexuálně zneužité ženy a dívky farář Alois Schiml, aby vše vypověděl listu Die Welt. A ten velitel, který nařídil sepsat seznam “vhodných” žen, byl z městečka Moosburgu. Onou čtyřletou holčičkou byla Maximiliane Saalfranková, které dnes vše jako novinářka popsala pro ARD. “Babička o tom nikdy neřekla ani slovo, prostě to akceptovala, že Němky patřily ve válce k poraženým, něco jako válečná kořist, co se musely podřídit všemu…” Dle odhadu Gebhardtové a jejího průzkumu archivů Američané znásilnili minimálně na 200 tisíc žen, Rudoarmějci kolem půl milionu. A to prý není konečné číslo; je údajně mnohem větší. Jako babička Maximiliany o tom nikdy nemluvily. Zvláště, že některé ženy byly znásilněny americkými černochy a to byla pro ně obzvláště potupa….
Jeden rozdíl tu však je; stačí jen titulek: „Rudá armáda znásilňovatelka a zlodějka“. Verbální atentát. Dalo by se úplně stejně napsat o každé armádě, včetně té americké rovněž zrůdné. Ovšem tento zmíněný psychopat má na mysli tu Rudou armádu, jejíž vojáci urazili tisíce kilometrů od Stalingradu až do Berlína. Dokáže si tento „člověk“ vůbec představit, čím tito vojáci prošli? Ti američtí si v pohodě přepluli Atlantik, měli zásoby jídla, konzerv, čokolády či žvýkaček, ale hlavně zbraní a munice na dvě války. Navíc se vylodili v Normandii až v polovině roku 1944, kdy už měli Rudoarmějci za sebou čtyři roky v zákopech… A měli zkušenost, o níž neměli Američané ani potuchy; mnoho německých žen dělalo kruté bachařky v Osvětimi, Treblince či jiných koncentračních vyhlazovacích táborech, v nichž mučily i ruské ženy, tisíce jich nemilosrdně hnaly do plynu; ženy, dívky, matky, staré ženy….
Ne dny, ani měsíce, ale roky museli prožít pod každodenní palbou granátů a raket, každou vteřinou pod kulkami ze samopalů, dělostřeleckých střel a v riziku explozí min, přitom se museli dívat na tisíce svých zmasakrovaných spolubojovníků a jít ze zákopu do zákopu, v blátě, bez pořádného spánku a jídla, bez jakékoli hygieny, venčit se jako psi. Nic jiného, jen v nekonečném ohrožení života chůze bez vhodného oblečení a obutí v třeskutých mrazech, sněhu, dešti, pouštním žáru…A roky bez žen..
Inu, celkový počet lidských obětí ve druhé světové válce se blíží k číslu 60 milionů mrtvých, z čehož 20 milionů připadá na vojáky a 40 milionů na civilisty, nejvíc obětí měl SSSR – 27 milionů, z toho třináct milionů byli vojáci Rudé armády… US Army přišla o půl milionu svých vojáků…