Finian Cunnigham
16.2.2015 Zvědavec
S rozbitým nosem a pošramoceným egem se Spojené státy a jejich evropští poskoci okamžitě daly do práce, aby podkopaly příměří dohodnuté v Minsku, a začaly překrucovat podmínky této dohody a snaží se z jejího hrozícího krachu obvinit Rusko.
Titulek Washington Post udal tón několik hodin poté, co byla dohoda z Minsku v běloruském hlavním městě uzavřena. „Putin oznámil příměří s Ukrajinou“ prohlásily Post a lživě označily Rusko za protagonistu tohoto rok trvajícího konfliktu, které, jak je dovozováno, nyní usiluje o mírové řešení.
Americký ministr zahraničí John Kerry, spolu s věrnými britskými a polskými spojenci, varoval Rusko před dalšími sankcemi, pokud nebude příměří z Minsku „plně realizováno“.
„Spojené státy jsou připraveny zvážit zmírnění sankcí vůči Rusku, pokud dohody z Minsku ze září 2014, a nyní tato dohoda, budou plně implementovány,“ uvedl Kerry v prohlášení.
Jinými slovy, Washington stále přemílá omšelou báchorku, že Moskva je agresor a je konfliktem vina. Zmírněním sankcí, „když“ bude Minsk „plně implementován“, si USA poskytly oprávnění tajně sabotovat příměří na každém kroku a udržovat své neopodstatněné sankce vůči Rusku, jakož i dodat přislíbené zbraně kyjevskému režimu.
Zdá se, že je jen málo pochyb, že Američané jsou rozhozeni diplomatickým pučem, který ruský prezident Vladimir Putin provedl tento týden v Minsku, spolu s vůdci Německa a Francie Angelou Merkel a Francoisem Hollandem.
Za vyhrožování USA minulý týden, že zaplaví Ukrajinu dalšími těžkými zbraněmi, Putin a jeho evropské protějšky dokázaly vyjednat příměří, po maratonu 17 hodin vyjednávání. Příměří má být vyhlášeno tento víkend a nutno též říct, že představuje pouze nepatrnou šanci na zastavení občanské války na Ukrajině. Je zatěžkána mnoha trnitými záležitostmi, jako stažení bojových jednotek obou stran a definování průběhu demarkační linie. Autonomní statut separatistického regionu Donbas není ani zdaleka jasný, stejně jako to, jestli je Kyjev připraven dodržet vzájemná dojednání s populací etnických Rusů.
Nicméně pouhá dohoda, v zásadě, kyjevského režimu a pro-separatistických vzbouřenců východní Ukrajiny je vítanou příležitostí k zastavení násilností, které si vyžádaly téměř 5,500 životů a vedly k více než milionu uprchlíků. To, že Putin, spolu s Merkel a Hollandem, dokázal dosáhnout tohoto prozatímního průlomu je pozoruhodný projev diplomatických schopností a odhodlání. Tento vývoj také neguje oficiální západní historku, která vykresluje Rusko jako agresora a hrozbu pro evropský mír.
Dohoda z Minsku staví řádně konflikt jako občanskou válku mezi kyjevským režimem a separatisty Donbasu, kterou se Rusko snaží utlumit působením jako zprostředkovatel vyjednávání mezi válčícími stranami.
Mluvčí Kremlu, Dmitrij Peskov, to vystihl, když po rozhovorech v Minsku řekl, že Rusko je garantem mírové dohody, nikoliv stranou povinou vyplnit jejich realizaci. Znovu zdůraznil, že Moskva není účastníkem konfliktu, jak západní média tvrdila, a nadále tvrdí.
„Rusko je zemí, která byla požádána stranami konfliktu,“ řekl Peskov. „Je to země, která vyzvala strany konfliktu, aby podepsaly souhrn opatření k naplnění dohod z Minsku. Ale Rusko není jednou ze stran, které mají tato opatření plnit. Je to země, která působí jako garant, který přichází s výzvou, ale, evidentně, není stranou, která musí podniknout nějaké kroky k jejich naplnění. Prostě to nemůže učinit fyzicky, protože Rusko není účastníkem konfliktu,“ dodal mluvčí Kremlu.
Bylo ponecháno na britském premiérovi Davidu Cameronovi a bývalém polském prezidentovi Donaldu Tuskovi, aby podkopali poslední šanci na mír tím, že budou očerňovat Rusko a líčit konflikt jako vnější agresi vůči Ukrajině.
Cameron mluvil, s typicky britskou povýšeností, o nutnosti, aby Putin změnil své chování, zatímco Tusk to doplnil o démonizaci ruského vůdce, kdy naznačil, že není důvěryhodný.
Cameron, když mluvil ve čtvrtek na summitu v Bruselu, řekl: „Pokud je to skutečné příměří, pak samozřejmě je to vítáno. Ale ze všeho nejvíce záleží na skutečných krocích na zemi, spíše než na slovech na kusu papíru. Myslím, že bychom měli dát jasně najevo, že Putin musí vědět, že dokud nezmění své chování, platné sankce nebudou změněny.“
Tusk, který je nyní prezidentem Rady Evropy, řekl: „Pokud se to (dohoda z Minsku) nenaplní, nebudeme se zdráhat podniknout nezbytné kroky. Naše víra v dobrou vůli prezidenta Putina je omezená. To je důvod, proč trváme na našem rozhodnutí ohledně sankcí.“
Vzhledem k tomu, že Západem podporovaný kyjevský režim programově porušoval minulé příměří, což vedlo k poslední eskalaci násilností, bylo by naivní očekávat, že poslední nabídka míru bude ctěna. Kyjevská junta byla povzbuzena, aby vedla svoji zločinnou válku proti populaci Donbasu, díky neochvějné politické, finanční a vojenské podpoře Washingtonu. Masivní systematické válečné zločiny Kyjeva byly přelakovány na bílo a Washingtonem odpuštěny, na základě falešného nepodloženého tvrzení o „ruské agresi“.
To proto, že USA podporovaná změna režimu na Ukrajině, která dostala k moci kyjevskou juntu vloni v únoru, je od základu postavená na dlouhodobém cíli Washingtonu destabilizovat Rusko. To je důvod, proč vyhlídky na realizaci příměří jsou vlastně protimluv. Mírové řešení na Ukrajině by jen bránilo geopolitickému cíli Washingtonu podkopat Rusko.
Zločinný režim v Kyjevu se stal specialistou na páchání teroristických zvěrstev pod falešnou vlajkou, která pak, se svými západními chlebodárci, přisuzuje „Rusy podporovaným vzbouřencům“. Masakr v Doněcku 21. ledna, v Mariupoli 24. ledna a tento týden v Kramatorsku, při kterém bylo zabito 17 lidí raketami Smeršč, mají veškeré znaky operace pod falešnou vlajkou spáchané USA podporovanými, vycvičenými a vybavenými jednotkami kyjevského režimu.
V kramatorském incidentu, v předvečer schůzky v Minsku, kyjevský režim tvrdil, že rakety Smeršč byly odpáleny ze separatisty držené Gorlovky, která je vzdálená 80 kilometrů, a na hranici maximálního doletu munice. Separatisté útok popřeli a řekli, že necílí do civilních oblastí. Několik hodin po masakru kyjevský prezident Petro Porošenko dorazil do Kramatorska na fotografování se s oběťmi ležícími na nemocničních postelích. To, že by Porošenko přikvapil do města, které by bylo pod palbou, je nepravděpodobné, pokud by hrozba vzbouřenců byla skutečná. Také mluvil jako podle scénáře, kdy řekl: „Jsou to divoši, kteří používají kazetové bomby proti civilistům. Je to zločin proti lidskosti, když jsou civilisté zabíjeni ruskými zbraněmi ve svých domovech.“
Druhý den byl „pobouřený“ Porošenko v Minsku, kde si srdečně třásl rukou s Putinem. Tolik co se týká ruských válečných zločinů.
Říct, že poslední příměří bude lehce sabotováno, je mírné, vzhledem k minulému chování kyjevského režimu. Stačí mu, aby pokračoval v bojích a páchání zločinů, a to bude „důkaz“, že Rusko Minsk nerealizuje. To pak umožní Washingtonu a jeho poslušným britským a polským spojencům, spolu s úslužnými západními mediálními propagandisty, vinit Rusko ze selhání při „plné implementaci“ příměří. Pak lze na Ukrajinu nacpat více amerických zbraní a zavést více sankcí.
Ruský prezident Vladimir Putin si zaslouží obrovské uznání za projev státnického vedení ohledně ukrajinské krize. Problémem je, že Američané hrají velmi odlišnou a špinavou hru, ve které nejsou žádná pravidla.
Washington Wastes No Time to Sabotage Minsk vyšel 14. února 2015 na Strategic Culture Foundation. překlad Zvědavec.
