Luděk Prokop
26. 2. 2015
Píli k napsání jakékoli stupidity, jen když to bude „in“, aby si vysloužil nějaké ty drobné, tuhle psavou píli, mu rozhodně nelze upírat. Článek pod svérázným názvem „ Očima Saši Mitrofanova: Prezidentské tjamtadadá“, již samotným názvem nasvědčuje, že není o čem kloudném psát a slov určených ke sdělení čehokoli významného se jaksi nedostává.
Takže v podání Saši, se alespoň něco obšlehne, v daném případě originální výraz do názvu článku – „tjamtadadá“. A protože skutečně není co psát o čem, v řadě případů o čemkoli, co by mohlo alespoň trošíčku ulehčit až chorobnou frustraci Saši Mitrofanova, z přímé volby prezidenta ČR, lze zaplnit dutý prostor v závěru něčeho, co by mělo vypadat jako článek, opisem věty z rýmovačky v kabaretní písničce, až násilně přišroubované k jakémusi přemýšlení o již zmíněné frustraci. Smysluplné slovo „tjamtadadá“ s absurdním přívlastkem „prezidentské“, v názvu „vysoce inteligentního“ článku Saši Mitrofanova, figuruje v několika málo větách závěrem „článku“, ještě čtyřikrát – ale již bez onoho nepatřičného přívlastku „prezidentské“.
V daných souvislostech je velice pikantní úvod článku, kde Saša píše, že člověk musí opět psát o Miloši Zemanovi, (nejspíš očividná lež, kdo jej, s výjimkou jeho anomální frustrace, až tolik nutí, že musí?), a pozor – až dokonce z toho někdy dostane osypky. Nicméně žádné osypky na fotce s upřeným, vševědoucím pohledem, provázejícím jeho, mnohdy bezduché články, žádné osypky (ani retuš) rozpoznat nelze – a že už těch článků o Milošovi Zemanovi sepsal, jen co je pravda.