Pavel Letko
14. 2. 2015 eRepublika
Přeci jen je škoda tolika voličů pro jednoho Okamuru, řekli si „jeho“ poslanci. Navíc to vypadá, že pro nás žádné příště nebude. Jemu (Okamurovi) se to kecá, nechá se příště zvolit do senátu, ale co budeme dělat my?
Dnešní politika připomíná tragikomedii. Kdyby přitom nešlo o život, byla by to vlastně švanda. Strana s devíti členy a čtrnácti poslanci se rozložila přesto, že je v opozici a žádná odpovědnost na ní neleží. Tím pádem jsou pro ni bezpředmětné veškeré spory o jádro věci, tj. o způsobu péče o obecné blaho. Protože nenese za nic odpovědnost a ani neponese, může jen žvanit a žvanit a žvanit, a tím demagogicky sbírat hlasy politických hlupáků.
Hnutí Úsvit nikdo nebral vážně a to hned z několika důvodů. Jednak se sotva přehoupli přes pětiprocentní hranici nutnou ke vstupu do sněmovny a jednak jejich preference podle všech dostupných průzkumů veřejného mínění trvale klesají. Navíc mají v programu věci, které jsou pro všechny ostatní parlamentní strany naprosto nepřijatelné. Samozřejmě nejde o nacionalismus, proticikánské a protiislámské výpady. To vše je vlastní v různé míře i jiným stranám. Jde o propagaci přímé demokracie. Tak s tou opravdu nikdo nepočítá. Aby si občané rozhodovali, kdo bude jejich starostou, a který poslanec doposlancoval, protože podle mínění voličů nezastupuje jejich zájmy definované v předvolebních slibech, to tedy v Česku nepřipadá v úvahu. U nás se politika dělá jako obchod, a poslanecký mandát je časově definován, a není možné rušit sjednané a rozjednané kšefty jen proto, že si to voliči přejí.
Pojetí politiky v Čechách se zásadně amerikanizovalo. Specializované firmy provedou průzkum veřejného mínění, na to se napasují programy jednotlivých stran a jejich kandidátů, podle možností se spustí reklama jako na prací prášek, a pak se jen čeká, kolik výrů se na kterou PR kampaň chytlo. Pro ty, kteří se domnívají, že je nutné dbát na sociální otázky tu máme ČSSD a pro ty, kteří vyznávají heslo „ať si každý dělá, co chce, ale za své“ tu máme ODS či TOP09. Chcete-li prát barevné prádlo, v nabídce je Úsvit, milujete-li barvu krve, volte KSČM. A to se vyplatí. Někomu určitě.
A jsme konečně u Okamury a jeho rebelů. Přeci jen je škoda tolika voličů pro jednoho Okamuru, řekli si „jeho“ poslanci. Vždyť ani nevíme, zda s námi počítá pro příště. Navíc to vypadá, že pro nás žádné příště nebude. Jemu (Okamurovi) se to kecá, nechá se příště zvolit do senátu, ale co budeme dělat my? Naštěstí existují vždy lidé, kteří mají na takové otázky hezké odpovědi. Jsou to bud ti, co potřebují jejich hlasy ve sněmovně, nebo ti, co se do sněmovny ani nedostali. V tomto konkrétním případě jsou to ti druzí. Dobrodince představuje jakási Konzervativní strana bývalého poslance za ODS Janečka viz zde. Ten nemá co ztratit, slibem neurazíš, a tak zlanařil většinu poslanců Okamurova Úsvitu pod příslibem podpory od francouzských nacionalistů Le Penové. K tomu je ovšem třeba připočíst fakt, že Janeček patřil ke Klausovcům a tak bude zřejmě k dispozici i podpora z této strany.
Zkoušeli to s „Hlavou vzhůru“ také s Janečkem viz zde. Mají také své „Svobodné“ kliknout zde a teď tato vlivová skupina posbírá Okamurovce. Nikoliv poslance, ale voliče. O ty jde. S Okamurou nebo bez Okamury. Boj je o pět až deset procent více či méně xenofobních, rasistických, islamofobních a nacionalistických voličů. Jako bonus možná slibem nalákají i jedno až dvě procenta příznivců přímé demokracie. To nemůže být na škodu, něco takového stejně nikdy neprojde, poslanci totiž nejsou padlí na hlavu. Své obchody si přeci sami nezruší.
A ideje? Těmi se mohou zabývat voliči. Politici na takové hlouposti nemají čas. Naučili se pár frází a dokola je jak papoušci opakují. Jedni kážou o odpovědnosti a přitom zatnou do rozpočtu nebývalou sekeru. Druzí řeční o solidaritě, a přitom si hledí především rozdílení různých trafik, z kterých těží miliony do svých kapes. Do toho se promítají zahraniční zájmy, především z USA, ale i Ruska a dalších zemí, kde je to stejné, jenom ve stokrát či tisíckrát větším. Umělci dodávají busty a lavičky a politici se s nimi jedou za sta tisíce z peněz svých voličů vyfotografovat. Tomu se říká dělba práce. Jeden dělá to a ten zas ono. Na tento pseudopolitický folklór se můžete podívat třeba zde.
Úroveň novinařiny je stejná jako za protektorátu nebo za tzv. “reálného socialismu”. Fištejn, Marjanovič, Mitrofanov jsou zatím bezkonkurenčně v čele, a snesou přísné srovnání s esy minulosti Jamborem, Kojzarem a Vejvodou. Nebezpečně se však na ně dotahují včerejší amatéři Dolejší s Čulíkem z Britských listů. Ten napsal „na Západě …jsou média většinou daleko férovější a pluralitnější a nikoho nepřesvědčují o své “jediné pravdě”. Kromě toho mají dlouholetí novináři kredit a jsou známi svou nestranností a férovostí,..“. Kdo se se chce na tento komiks podívat zblízka, nechť si klikne zde. Ano, Západní média byla a jsou tak objektivní ohledně referování o událostech 11. září 2001 a následných válkách v Iráku, Afghánistánu a dnes v případě dění na Ukrajině, až nám z toho jde hlava kolem.
Související články:
Ukradená svoboda
17. listopad, blesk z nebe, smrad a úklidová četa
Česká média a ukrajinská krize
Halík for prezident aneb Remake po česku
Babiše se jen tak nezbavíš
Ikarův pád
Kobylky sužují Česko
Kurňa, pane kníže…
Pohár přetekl, bude kocovina
VV: Obchod s dinosauřím masem
