Proč ČT informuje tak nevyváženě o Ukrajině? Možné důvody

Nesmí to ale vypadat, že všichni pracovníci České televize jsou jen mediální manipulanti. Většina jich určitě pracuje poctivě a jsou profesionály na svém místě. Proč jim ale ti, kteří mají na starost zahraniční zpravodajství, dělají ostudu?

Zahraniční zpravodajství České televize v případě ukrajinské krize manipuluje s fakty tak nestoudně, až je to zarážející. Redakce velkoryse mlčí, když dochází k brutálním masakrům civilistů v luhaňské a doněcké oblasti. Měsíce obléhání a bombardování měst a vesnic v ruskojazyčné části Ukrajiny mu nestojí za zmínku. Trestná operace, vyhlášená vůdci kyjevského režimu, kteří na východ země poslali armádu i nájemné zabijáky, už přinesla více než pět tisíc mrtvých. Z toho většinu civilistů. 

Nic se nedozvíme o protestech matek na západní Ukrajině, které odmítají posílat své syny a muže, aby, kdo ví za koho, zabíjeli obyvatele Donbasu. ČT spí spánkem podivným a jen čas od času se probudí, to když dojde k nějakému zločinu, z něhož jsou kvapem obviněni separatisté, přesněji řečeno domobrana. To pak obvykle nastoupí pan Kubal a s dramatickými sugestivními gesty spustí rádoby zasvěcené hodnocení, ve skutečnosti průhlednou propagandistickou frašku. Pokud se objeví hosté, vždy se jedná o takzvané „kejvaly“, tedy o ty, kteří jen přizvukují a ještě přiloží nějaké to polínko na oheň mediální manipulace. Žádné kontroverze. Žádné kritické otázky. Žádná snaha pochopit jednání druhé strany. Žádné nezaujaté hledání příčin. Jednotný názor a místo relevantních důkazů obvykle jen domněnky, mlžení a podsouvání divákovi, co si má myslet. 

Pravda, čas od času do vysílání nedopatřením proklouzne i člověk s odlišným pohledem, jako třeba novinářský bard a bývalý disident Jan Petránek a naruší ideologickou čistotu veřejnoprávního média. Takový člověk už obvykle vícekrát osloven nebývá. Někdy zaznívá i hlas druhé strany, přece jen existuje jakýsi Kodex ČT a televize by ráda budila dojem vyváženosti. Například se objeví krátká věta šéfa vzbouřenců, že domobrana už odmítá mír: samozřejmě vytržená z kontextu a bez vysvětlení, že separatisté chtějí vytlačit dotírající agresory do bezpečné vzdálenosti od svých těžce zkoušených měst. Nepřipomíná to způsoby totalitních médií? Co vede pracovníky České televize ohledně ukrajinské krize k tak tendenčnímu podávání informací? Důvodů může být více.

Strach?

Jednou z příčin očividné tendenčnosti ČT může být strach odpovědných editorů vybočit z předem určeného směru. V podobném tendenčním duchu totiž informuje mainstream téměř v celé Evropě. I když ledy se začínají lámat a přibývá novinářů, kteří pochopili, že hra už zašla příliš daleko a hrozí pořádný průšvih. Vzpomeňme na komunistickou Československou televizi. I tam existovala témata, o nichž se mlčelo, jiná se pro změnu zveličovala. A nebylo třeba cenzorů, redaktoři sami věděli, kam až mohou zajít. Může se tomu říkat uvědomělost, ale taky autocenzura nebo servilita. Anebo také snaha strkat hlavu do písku a nedělat si zbytečné problémy. Novináře s odlišným názorem dnes totiž někteří fanatici šmahem neváhají označit za komunisty nebo sympatizanty Ruska. Přitom se tito zastydlí antikomunisté sami chovají jako nesnášenliví bolševici a místo pravdy a lásky z nich sálá nenávist a netolerance.

Korupce?

Úplně asi nejde vyloučit ani možnost, že je někdo z vedení ČT pod psychologickým tlakem třetí strany. Nebo že je dokonce nějakým způsobem zkorumpovaný. A nemusí jít rovnou o podplácení penězi. O tom, jak se korumpují významné osoby v médiích píše ve své knize Koupení novináři (Gekaufte journalisten) bývalý redaktor Frankfurte Allgemeine Zeitung Udo Ulfkotte. A jeho svědectví vyvolalo v Německu zděšení. Neznamená to ale, že se tento případ automaticky vztahuje i na vedení ČT. Příčina nevyváženého informování o Ukrajině může mít jiný důvod. Možná by se dal charakterizovat slovy podlézavost, lokajství, nedostatek odvahy…

Neinformovanost?
ČT řadu reportáží přebírá od podobně tendenčních agentur a prakticky je jen přeloží. Že by ale redaktoři v době internetu neměli dost informací z druhé strany, zní nepravděpodobně. Spíše to vypadá, že nějaký politruk v ČT rozhoduje, co je pro českého diváka ještě stravitelné a co už škodlivé. Dojemná snaha a vzpomínka na časy vlády jedné strany.

Ideologická zaslepenost?

Člověk ideologicky zaslepený není schopen objektivního nadhledu. Vidí prostě jen to, co vidět chce, a tak ostatním předává své černobílé a zjednodušené vidění světa. V praxi ČT to možná funguje tak, že editor zpravodajství vybírá informace ze stran, které rezonují s jeho subjektivními představami. Tento pracovník ale nemůže být soudcem a rozhodovat, která informace je ta správná! Veřejnoprávní televize je tady od toho, aby informovala vyváženě a události pak rozebírala s odborníky. Ne pouze se skupinkou vybraných jednostranně zaměřených ideologů, kteří ve vstupech pravidelně rotují a jejichž názory jsou dopředu jasné.