Luděk Prokop
16. 2. 2015
Masmédia u nás působící a neméně jasnozřivá lokajská loutková vláda ČR, voděná na provázcích těžce prolhanými, tisíckrát profláknutými zločinci z USA, po té, co byly v Minsku uzavřeny, (pro ně zjevně nežádoucí dohody), vedoucí k přerušení masakrování obyvatel Ukrajiny, vědoucně předem spekulovala o tom, jak Ruská strana dohody poruší. A proto je nezbytné držet sankce proti Rusku nadále v pohotovosti, včetně možností je zostřit i rozšířit.
1. Zabezpečit okamžitý a oboustranný klid zbraní.
2. Zabezpečit monitorování a ověření pomocí organizace OBSE, že je dodržován zákaz používání zbraní.
3. Provést decentralizaci moci přijetím ukrajinského zákona „ O prozatímním pořádku místních samospráv v oblastech Doněcka a Luhanska“ (Zákon o speciálním statutu).
4. Zabezpečit permanentní monitorování ukrajinsko-ruské státní hranice ze strany OBSE a zároveň vytvořit bezpečné zóny v příhraničních regionech Ukrajiny u Ruské federace.
5. Bezodkladně osvobodit všechny zajatce a neoprávněně zadržované osoby.
6. Přijmout zákon o zrušení trestného stíhání osob, které měly funkci nebo se angažovali ve prospěch Luhanské a Doněcké republiky.
7. Pokračovat v intenzivním celostátním dialogu.
8. Přijmout opatření na zlepšení humanitární situace na Donbasu.
9. Zabezpečit provedení opatření vyplývajících z přijetí Zákona o speciálním statutu zejména na úrovni místních úřadů v oblastech Doněcka a Luhanska (místní volby).
10. Stáhnout nezákonné ozbrojené síly, vojenskou techniku a také bojovníky a žoldáky z teritoria Ukrajiny.
11. Přijmout program o ekonomické obnově regionu Donbasu.
12. Poskytnout garanci osobní bezpečnosti účastníkům jednání.
Jak vidno, pro silně pravděpodobnou, nordickou lest fašistů – zbavit protivníka těžké výzbroje, a zbavit jej tak možnosti účinné, adekvátní obrany, v případě již osvědčeného nasazení bleskového úderu, moc prostoru v onom protokolu není. Konec konců, v případě úspěchu takového úderu, stala by se otázka porušení dohody naprosto bezpředmětnou.
Po drsném prohlášení fašistického vůdce Ukrajiny – Jaroše, o neuznání minské dohody a odhodlání bojovat až do konce, jsou níže uvedená vyjádření pánů Sobotky a Zaorálka kávou natolik silnou, že až nestravitelnou.
Podle premiéra Bohuslava Sobotky je Česko nadále pro pokračování protiruských sankcí. „Omezení sankcí vůči Rusku přímo souvisí s tím, jak Rusko plní, či neplní dohody z Minsku a celkově přispívá ke zklidnění situace na východě Ukrajiny,“ uvedl premiér.
Lubomír Zaorálek. „V rámci EU jsme si stanovili jasná kritéria, podle kterých posuzujeme vývoj situace na východní Ukrajině. O změně české pozice ve vztahu k sankcím prozatím neuvažujeme, pokud nebudou implementovány minské dohody a nedojde ke zlepšení bezpečnostní situace na Ukrajině,“ sdělil ČTK ministr.
Oba jmenované, s celou tou jejich vládní socdemokratickou stranou, zřejmě ani náhodou nenapadne, že občany, mezi kterými mívali tolik voličů, by mohlo nějak zajímat, kdo, jak a z čeho vybádal, že Rusko plní, či lépe – neplní dohody z Minsku a jak celkově přispívá, či lépe – nepřispívá, ke zklidnění situace na východě Ukrajiny,“ Natož, že by se snad lidé mohli nějak zajímat, zda náhodou prvotní příčinou porušení dohod, není neuznání minské dohody Pravým blokem a jeho odhodlání bojovat až do konce věků, respektive do konce dnešní zvrácené civilizace jako takové.
Neřku-li, aby, (na cizí úkor), přehnaně bojovný, militantním USA oddaný Zaorálek, zavadil o myšlenku, kdo, čím a jak konkrétně by mohl zmařit implementování minské dohody a zabránil nezlepšení bezpečnostní situace na Ukrajině. Přičemž, pokud netrpí těžkou dyslexií, pak z věty vůdce Jaroše, „Pravý sektor neuznává minské dohody a hodlá bojovat až do konce“, mu to již mohlo dojít dávno. V takovém případě by ale nemohli se Sobotkou plnit úlohu užitečných idiotů v otázce sankcí, patřičně zvyšovat napětí nejen mezi ČR a Ruskem, jehož tvrdou odvetu lze očekávat.
