Daniel Veselý
26. 2. 2015 AltPress
Představuje Rusko vedle Islámského státu skutečně extrémní nebezpečí, jak tvrdí řada tuzemských novinářů, nebo ono nebezpečí přichází spíše z lůna západní civilizace a jejích spojenců? Tuzemské sdělovací prostředky se příliš nevěnují aktuální odtajněné zprávě Mosadu o tom, že Írán nemá dostatečnou kapacitu na to, aby mohl vyrobit jadernou bombu. Izraelská vláda však bezostyšně a do omrzení ústy svého ministerského předsedy Netanjahua tvrdí opak a jejím zájmem je, jak se jeví, zmařit dohodu mezi Íránem a pěti stálými členy Rady bezpečnosti OSN (Spojené státy, Rusko, Čína, Velká Británie a Francie plus Německo), jejíž konečná podoba by měla spatřit světlo světa koncem června.
Jaderný Izrael preferuje konfrontaci s Íránem
Uvědomme si, že Tel Aviv vlastnící úhrnem až 200 jaderných hlavic stále dokolečka chrastí zbraněmi a preferuje ozbrojený konflikt s Teheránem, jenž představuje reálné nebezpečí především pro obyčejné Íránce. Takový konflikt v lůně vysoce labilního kontinentu by měl katastrofální důsledky.
Ba co hůře, premiér Netanjahu se příští týden chystá opět vystoupit na půdě republikány ovládaného amerického Kongresu – navzdory nesouhlasu Obamovy administrativy, aby americké zákonodárce přesvědčil o tom, že jakákoliv dohoda s jeho arcinepřítelem sídlícím v Teheránu nepřipadá v úvahu, protože by ohrozila nejen Izrael, ale celý svět. Netanjahu se tedy pouští do křížku i se svým nejbližším spojencem a co je nejdůležitější, také velkorysým sponzorem. Bílý dům dokonce přemítá o tom, jak by izraelskému premiérovi chystané vystoupení v Kongresu jak se patří osladil.
Kauza íránského jaderného programu je přitom značně nafouknutá a samotní íránští ajatolláhové zdaleka nepředstavují takovou hrozbu pro Střední východ a celý svět jako válkychtivě načepýřený Izrael, jehož premiér by neměl vystupovat v Kongresu, ale zpytovat svědomí před mezinárodním tribunálem pro válečné zločiny.
Jak se do lesa volá…
Samotný Bílý dům se nyní ocitá v druhé dekádě celoplanetární kruciáty proti terorismu a okázale ignoruje jakékoliv mezinárodní normy. Nechvalně proslulá válka dronů, již prezident Obama zdědil po svém nepopulárním předchůdci a kterou náležitě rozšířil o nové fronty, problém terorismu nikterak neřeší, ba naopak.
Bezpilotní letouny na dálku řízené z pohodlí a tepla kanceláří CIA destabilizovaly Jemen, ze kterého se nyní stává kolbiště války v zastoupení mezi Saúdskou Arábií a Íránem. Katastrofální invaze NATO do Libye a zároveň štědrý přísun zbraní pro rebely ze Západu, kteří bojovali proti Kaddáfího režimu, z této severoafrické země vytvořily další bitevní sukces džihádistů z Islámského státu. Libye se tak stala dalším selhavším státem, který se nachází v područí řady islamistických buněk a kam nově zasahuje armáda egyptské junty a tamní násilností bohužel bytnějí. V Somálsku navzdory dronům celkem bez obtíží operuje tamní odnož Al-Kájdy, již je možné považovat za přímý produkt války proti terorismu.
Není žádným tajemstvím, že nelegální anglo-americká invaze do Iráku v roce 2003 a americké angažmá tamtéž obecně podle expertů na terorismus nejenže sedminásobně zesílila teroristické útoky džihádistů po celém světě, ale vytvořila též svůdné semeniště pro extrémisty z Islámského státu. V obdobném ohledu hrála první housle podpora západních států za klíčové asistence Saúdské Arábie a Kataru „rebelů“, kteří v Sýrii válčili s prezidentem Asadem.
Suma sumárum: Obamova administrativa bohužel pokračovala v šlépějích předešlé vlády, proti níž se bouřil pomalu celý svět, který však v případě excesů stávající americké vlády hanebně mlčí. Takzvaná válka s terorismem je sama ze své podstaty klonem mnohem ničivějšího státního terorismu, který ještě zdaleka nevyřkl své poslední slovo.
