Emily Schneider a Peter Bergen
26.2.2015 Defense One
Před událostí z 11. září, Spojené státy měly jen nepatrný počet experimentálních bezpilotních letounů, které nebyly nikdy použity v boji. 11. září a v důsledku toho zplozené války to změnily. V současné době existuje více než 7000 amerických dronů, asi 200 z nich jsou vyzbrojeny a vyžádaly si již tisíce životů.
Ale virtuální monopol na bezpilotní letouny, z kterého se kdysi těšily USA, je dávno pryč. Podle údajů shromážděných serverem New America, existuje 85 zemí, které vlastní nějaké drony, a to jak ozbrojené tak neozbrojené.
Doposud použily drony v ozbrojeném konfliktu pouze tři země, Spojené státy, Izrael a Spojené království. Ale ostatní země drony také vyzbrojují a je jen otázkou času, než je jedna z těchto zemí nasadí v boji.
Nyní, Spojené státy dokonce začnou prodávat americké ozbrojené drony do zahraničí. Dne 17. února, americké ministerstvo zahraničí oznámilo novou politiku, která by umožnila některým přátelským vládám nákup ozbrojených dronů ze Spojených států, pokud se dohodnou na řadě závazků, jako je například použití bezpilotních letounů na základě zákonných norem.
Ministerstvo zahraničí uvedlo, že Spojené státy mají
„zodpovědnost zajistit, aby prodej, převod a následné využití všech amerických bezpilotních letounů, bylo zodpovědné a v souladu s americkou národní bezpečnosti a zahraničními politickými zájmy, stejně jako v souladu s americkými hodnotami a mezinárodními normami.“
Příklady dalších zemí uvažujících o používání bezpilotních letounů způsobem, který by mohl být v rozporu s americkými hodnotami a mezinárodními standarty již existuje, jak bylo informováno již v roce 2013, kdy státem řízená média oznámila, že čínská vláda zvažovala možnost použití ozbrojených bezpilotních letounů k zabití Naw Khama, drogového magnáta se sídlem v sousedním Myanmaru, který zavraždil skupinu čínských námořníků.
Nakonec se Čína rozhodla tohoto drogového magnáta zadržet namísto ho zabít za pomocí bezpilotního letounu, ale ukázalo se, že Číňané tuto schopnost mají a jsou ochotni ji používat, i v zemích mimo Čínu.
Ostatní země také vyzbrojují drony – a činí tak již řadu let. V roce 2013, ruské vládní internetové stránky ukázaly fotografie ozbrojených dronů, které měly údajně naplánované zkušební lety v roce 2014 (i když výrobce později posunul datum uvedení prototypu na rok 2018).
O rok dříve, Íránci uvedli, že vybudovali nový dron s dlouhým doletem, který dosáhne vzdálenosti až 2000 km, a doletěl by tedy až do Izraele.
Indie také zahájila program na vývoj ozbrojených bezpilotních letounů.
Proč se všechny tyto země zapojily do dronového podnikání? Drony jsou mnohem levnější, než nákup nebo výroba stíhaček a výcvik stíhacích pilotů. Jeden americký dron Reaper stojí 12 miliónů dolarů, zatímco stíhačka F-22 stojí asi desetkrát více.
To je také důvod, proč Teal Group, poradenská firma v oblasti obrany sídlící ve Virginii, odhadovala v roce 2013, že globální dronový trh se v příštím desetiletí zvýší téměř o dvojnásobek, z 6,6 miliard dolarů ročně na 11,4 miliardy dolarů ročně. Studie z roku 2011 zjistila, že již v té době existovalo asi 680 aktivních programů k rozvoji dronů provozovaných vládami, podniky a výzkumnými ústavy po celém světě, ve srovnání s pouhými 195 o šest let dříve.
Podle nového amerického výzkumu, 78 zemí má sledovací bezpilotní letouny.
Izrael je největším světovým vývozcem bezpilotních letounů a dronových technologií. Server New America zjistil, že Izrael prodal bezpilotní letouny a útočné technologie již 38 zemím, od Angoly po Chile, Srbsko, Thajsko a Spojené státy.
Ozbrojené bezpilotní letouny nemají omezené použití jen národními státy. Hizballáh, militantní šíitská skupina založena v Libanonu, údajně použila bezpilotní letouny v září k bombardování budov al-Kajdy v Sýrii.
O měsíc dříve, Islámský stát, neboli ISIL, nahrál na kanál Youtube video, na kterém ukazuje záběry syrské vojenské základny, které byly pořízeny za pomocí bezpilotního letounu.
85 zemí vyrábí drony. 62 z nich vyrábí bezpilotní letouny na domácím trhu, což znamená, že 23 zemí je zcela závislých na dovozu této technologie. Toto číslo se s největší pravděpodobností v nadcházejících letech drasticky zvýší, jelikož se tato technologie stává nákladově efektivní a jednoduchá k výrobě.
Kvůli všem těmto změnám a pokračujícímu tempu šíření bezpilotních letounů, myšlenka Spojených států žádat země, aby splňovaly „zájmy americké národní bezpečnosti a zahraniční politiky“ v jejich „následném využití amerických dronů, by nemělo být dlouhodobým řešením v tomto rychle se měnícím prostředí.
Místo toho je třeba zavést mezinárodní standardy v používání bezpilotních letounů, jimiž by se řídily státní i nestátní subjekty a kontroloval by se prodej a převod těchto zbraní. Zatímco se Režim kontroly raketových technologií, neboli MTCR, snaží vytvořit limity pro zbraně, jako jsou bezpilotní letouny – včetně balistických raket – zavedením exportních kontrol pro jejich členské státy, tak se k tomuto programu připojilo jen 34 zemí, a s omezenými limity, ne závazně dle mezinárodního práva. Země jako Írán, Severní Korea a Pákistán, které nejsou členskými státy, i nadále vyrábí a prodávají zbraně, které se snaží MTRC omezit.
