Luděk Prokop
6. 2. 2015
Bílý dům stále více hovoří o ochotě k zahájení dodávek smrtících zbraní ukrajinské armádě. Naopak vedení Spolkové republiky ukazuje mírnější postoj k této záležitosti. Podle některých amerických médií rozdílné názory na toto téma představují rozkol dvou hlavních spojenců ve věcech překonání ukrajinské krize – USA a Německa.
Aktivity USA ukrajinskou krizi zahájily, vydatně přiživily i za pomoci EU. EU ovládané nechutně podlými, vysoce amorálními, zákeřnými metodami administrativy USA, špiclování, podvrhy a mnohé další podlosti, namířené proti skutečně vlivným osobám EU. Dlužno dodat, že prasenské metody práce bývalé Stb, jsou jen pouhým stínem, při srovnání s metodami řady všemocných nekontrolovatelných složek administrativy USA.
Administrativa USA, mistr světa v rozpoutávání válečných konfliktů, (se zabíjením civilistů, včetně zabíjení a mrzačení dětí, často za přímé účasti armády USA na tomto vraždění), spunktovala ukrajinskou krizi. Za pomoci ovládané EU a v symbióze s ukrajinskými fašisty. Zrůdy usilovně hrotily ukrajinskou krizi, až ji vyvražďováním obyvatel ruské národnosti, (dle slov některých dnešních představitelů Ukrajiny, šlo jenom o hubení nelidí, které vyhubit je nezbytné), samozřejmě vyhrotily až do občanské války.
Administrativa USA nemohla ani v tom nejbujnějším snu nechat si zdát, že Rusové žijící generace na Ukrajině se nechají jen tak vyhubit, ukrajinskými fašisty, byť vydatně podporovanými od USA a EU dohromady, aniž by se jakkoli bránili. A že by Rusové v Rusku s prezidentem Putinem, nečinně a bezmocně přihlíželi fašistické genocidě Rusů na Ukrajině a donutí je k nečinnosti sankce a podpora ukrajinských fašistů, tomu snad už nemůže věřit vůbec nikdo.
Přiznejme si, že EU, včetně naší vlády, pod taktovkou USA, se staví svým konáním na stranu fašismu jako takového a také na stranu války. A sice velké války v Evropě daleko od USA, které se za vydatné pomoci EU a mlčících obyvatel, všemožně snaží prostřednictvím podpor neutuchající občanské válce na Ukrajině, rozšířit tuto válku, od USA v poměrně dost vzdáleném evropském teritoriu. Oživení skomírající ekonomiky USA, hospodářskou „nezištnou“ pomocí, Evropě zdevastované válkou, by mohlo být obrovské. Včetně uplatnění nezaměstnaných Američanů, v „uvolněných“ pracovních místech (i nově vzniklých) v nebohé Evropě.
S tím, že Rusko nenechá trpící Rusy žijící na Ukrajině na holičkách, s tím si můžeme být jisti. Stejně jako s tím, že je od pomoci svým bližním, nemůže odradit žádné stupňování sankcí. Jasné je, že plytce trapná slova o mírové cestě vedoucí k ukončení občanské války, jsou v přímém protikladu se slovy o uvalení dalších nových sankcí. Mír se přeci nesjednává vyhrožováním sankcemi. Naopak, jakékoli vyhrožování není projevem dobré vůle a cestou k uzavírání míru. A to netřeba brát do úvahy vyhrožování navíc – dodávkami smrtících zbraní ukrajinské armádě. Těmi se válečný konflikt může pouze prohloubit a uzavření míru oddálit. Konec konců, konečný cíl administrativy USA, je čím dále více zřejmý. Rozšířit válku do celé Evropy, za hranice Ukrajiny.
Na rozdíl od mlčícího stáda lidského, stádo dobytka vedené na porážku, před jatkami bučí a vzpouzí se.
