Jan Petránek (rozhovor)
7. 2. 2015 ruvr.ru
Společný diplomatický rejd do Kyjeva a do Moskvy německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Francoise Hollandeho, jednání s ruským prezidentem Vladimírem Putinem. To vše už mnozí označili za „historický precedent“, i když po skončení setkání v Kremlu vzniklo nemálo pesimismu. Podaří se na Východní Ukrajině zabránit úplné katastrofě?
Jan Petránek :
Já bych řekl, že v této situaci ještě nebyla udělána tečka. Není náhoda, že nikdo na nejvyšší úrovni nyní nechce dávat žádné komentáře. Můžeme tedy pouze věštit z křišťálové koule, abychom zjistili, jaký bude výsledek? Ani jedna ze stran se nevzdala svých podmínek. V každém případě to tak vypadá. Dává to i důvod k tomu, aby někteří tvrdili, že moskevské dohody, stejně, jako dohody minské, zůstanou jenom na papíře. Jenom pustá hra se slovy! Přeci zítra, v neděli 8. února, po telefonickém jednání v „normandském formátu“, bude jasné, nakolik pevná je nit dohody, na které visí ukončení krveprolití na Ukrajině.
Mě ale šokuje něco jiného. Na Ukrajině probíhá občanská válka. Zdálo by se, že za jednacím stolem by měly být bojující strany, tedy Kyjev, Doněck a Lugansk. Místo toho musí požár hasit Vladimír Putin a evropští vůdcové. A je pochopitelné proč. Porošenko doufal, že hnutí na jihovýchodě země potlačí silou. Jemu se to ale nepodařilo a domobranci rozvinuli vlastní iniciativu. Ne, ne. Oni se nechystají dobýt Kyjev, ale jenom jednoduše brání své vlastní území. A dělají to natolik úspěšně, že se Evropa snaží jejich kroky zastavit. Pravda, rychle uhasit rozhořelý konflikt se stejně nepodaří. Dobrého řešení pro všechny se zde dosáhnout nepodaří. Avšak, aby bylo dosaženo alespoň nějakého kompromisního řešení, musí obě strany přistoupit na ústupky. A jak toho dosáhnout, když Kyjev trvá jenom na úplné kapitulaci Doněcku a Lugansku? A Rusko potřebuje to, aby si, takříkajíc, zachovalo tvář. Putin nejednou hovořil o tom, že bude podporovat krajany, ať už žijí kdekoliv. Zprostředkovaně je podporuje. Ze svých principů, jak víme, ruský prezident nikdy neustupuje.
Jak by, podle Vašeho názoru, mohl vypadat mírový plán? Jaké by byly jeho nejdůležitější body – nová demarkační linie, stažení těžké vojenské techniky, vstup mírového kontingentu, autonomie regionu?
Každý bod je v komplexu opatření velmi důležitý. Mě znepokojuje, jak potom tento plán dohodnout s Porošenkem, který vychází z následující alternativy: když se nechcete podřídit naší moci, tak vás srovnáme se zemí. Porošenko přitom tvrdí, že je připraven dodávat na východ Ukrajiny elektřinu i zemní plyn, ale jeho dělostřelectvo likviduje plynovody, trafostanice a další komunikace na území DLR a LLR. Mám mnoho pochybností, pokud jde o schopnost Kyjeva domluvit se, pokud ho však k míru nedonutí západní partneři. Ti mají páku, kterou mohou tlačit. Jedná se o finanční podporu ukrajinské ekonomiky, která se doslova rozpadá na očích. Avšak, rozhodnutí nepřijímá Porošenko sám, ale i za ním stojící oligarchická uskupení. Tato uskupení, podle mého názoru, nyní i určují současnou ukrajinskou politiku.
Vy věříte v upřímnost snahy Vladimíra Putina nastolit v zóně bojů mír? Otázka není náhodná, protože na Západě, dokonce i v českém tisku, je, pokud jde o toto, mnoho skepse.
Já bych obrátil Vaši pozornost na jednu skutečnost. Vladimír Putin je racionální politik. Ví, co se děje v ruské ekonomice kvůli pádu světových cen ropy a sankcím. A rozumí: čím déle bude válka na jihovýchodě Ukrajiny trvat, tím větší škody utrpí ruské hospodářství. Nepochybuji o tom, že se Putin upřímně snaží najít východ. Mírový východ, který povede k urovnání krvavého konfliktu, a kterého bude dosaženo výhradně diplomaticky. Proč by jinak spěšně a fakticky do půlnoci jednal v Kremlu s Merkelovou a Hollandem?
