Václav Dvořák
13.2.2015
Současný útěk Albánců z Kosova má rozměr hysterie. Videonahrávky pořízené na prištinském autobusovém nádraží v okupované jižní srbské provincii Kosovo a Metochie zachycují panické chování mladých Albánců, kteří se snaží nastoupit do autobusů, směřujících do zemí EU.
Nenechme se mýlit, nejde o reprízu bombardování letounů NATO z roku 1999. To je jen důsledek demokratůry, která vládne na Kosovu již více než 15 let.
Okupace armádami NATO, vyhnání jugoslávské administrativy, ‘budování právního státu’ nejprve prostřednictvím mezinárodní správy pod hlavičkou OSN (mise UNMIK), kterou následně vystřídala evropská mise EULEX, to vše je marné, když ani za 15 let tyto úřady nedokázaly potlačit etnickou nenávist, snížit vysokou kriminalitu, korupci a nepotismus a rozběhnout kosovské hospodářství!
Zbytky původního, především srbského a romského obyvatelstva, stále živoří v ‘enklávách’ čož je eufemismus, příhodnější je označení ghetta. Dalších minimálně 220 000 Srbů bylo vyhnáno z jejich majetků na Kosovu a Metochii, které jsou následně uzurpovány ze ‘sociálních důvodů’. Nemožnost návratu, nemožnost dobytí se svých práv, a to i přes různá líbivá prohlášení mezinárodních institucí i kosovsko-albánské vlády – to jsou jen další fenomény dokreslující bídnou kosovskou realitu.
Několik čísel: za posledních několik měsíců odešlo překotně z Kosova přes 60 000 lidí, neoficiálně víc než 100.000, oficiální statistika uvádí, že je mezi nimi i 6 000 žáků základních škol. Na to, že kosovsko-albánská populace představuje necelé 2 miliony lidí jsou to čísla alarmující. Prištinská média uvádějí i hlavní důvody: 60%ní nezaměstnanost mezi lidmi v produktivním věku na Kosovu. Široce je rozšířená bída. S odkazem na údaje Sdružení “Matky Terezy”, které působí na Kosovu, říká profesor Sheholi, že 18 procent obyvatel žije v extrémní chudobě s průměrným příjmem 90 eurocentů na den a 27 procent žije v chudobě za pouhých 1,40 eura na hlavu a den.
Analytik Dukagjin Gorani se domnívá, že masový exodus Albánců je jistým druhem “demonstrace proti hospodářské politice vlády,” a dodává, “lidé jsou velmi nešťastní z toho, že nemají žádnou naději na lepší život”.
Největším nepřítelem Kosova, říká profesor Sheholi, je korupce, organizovaný zločin a klientelistický přístup k zaměstnání v kosovských orgánech. A dále konstatuje: „Lidé očekávali změny po volbách v červnu loňského roku, ale když viděli, že se jich nedočkají, vsadili své naděje na lepší osud svůj i svých nejbližších do riskantního odchodu do zemí Evropské unie.”
Evropská unie rozpustila v černé díře Kosmetu postupně 50 miliard euro – a výsledek žádný. Peníze zmizely, situace se nezlepšila. Jedinou novinkou je dálnice z Prištiny do Tirany, dálnice spojující Kosovo s Albánií. Chybí ale dálnice spojující Kosovo s Evropou, musela by totiž vést přes Srbsko.
Úřady na Kosovu hrají dál hru ‘na demokracii’, ve které hlavními loutkami jsou bývalí polní velitelé kosovsko-albánské teroristické organizace UÇK, většinou důvodně podezřelí ze spáchání válečných zločinů, včetně poprav civilistů a válečných zajatců za účelem obchodu s jejich orgány. Jedna kosovsko-albánská vláda střídá druhou, ale situace je stále stejná – bída, vysoká nezaměstnanost, vysoká kriminalita, korupce, emigrace. Ta ale v posledních měsících nabrala podobu hysterického útěku z rodné země. Denně Kosovo opouští víc než 1000 lidí, často celé rodiny s dětmi.
My si pamatujeme stejné scény panického odchodu z Kosova a Metochie z přelomu let 1998-9. Tehdy nám naši noví partneři v NATO tvrdili, že Albánci z Kosova utíkají před „hrozným Miloševičovým režimem“, před „terorem Srbů“. Naši politici a novináři to snaživě opakovali a někteří tuto propagandistickou mantru opakují dodnes. Ale o dnešním exodu Albánců z Kosova pro změnu snaživě mlčí. Nedovedou na základě svých dosavadních lží vysvětlit, co se právě dnes na Kosovu děje. Tak raději mlčí a tváří se, že se nic neděje. Vlajkovou lodí této ignorace je ‘veřejnoprávní’ Česká televize. Kdyby její redaktoři jen trochu chtěli podat poctivé vysvětlení dnešního útěku, museli by podrobit ostré kritice celou dosavadní politiku USA, NATO a EU, ale i svou vlastní propagandistickou pozici, kterou vůči Kosovu déle než 15 let zaujímají.
Na začátku bylo rozhodnutí zničit Jugoslávii za každou cenu a základnami a svým vlivem obsadit Západní Balkán. Následovalo vraždění ve Slovinsku, Chorvatsku a Bosně, unisono sváděné na srbské etnikum. Pokoutná podpora chorvatských ustašovců a bosenských muslimských radikálů se změnila v otevřenou leteckou agresi na podporu UČK, ozbrojené složky kosovsko-albánské drogové mafie, kterou nám vydávali za ‘bojovníky za svobodu a demokracii’..
Dnes stařešinové albánských rodů na Kosovu a Metochii rodů opět přikazují mladým členům svých rozvětvených rodin-klanů: pro tebe a pro tebe tu není místo, půjdete do světa. A mladí jdou. Bydlení ani práce pro ně na Kosovu není, to je zkrátka fakt. V zimě 1998 mladí poslechli také. Jejich průvody zformované na příkaz rodových starších se ubíraly na hraniční přechody a do utečeneckých táborů v Albánii, Makedonii a Černé Hoře. Tam vybraní z jejich středu, vládnoucí angličtinou či němčinou před televizními kamerami sváděli masový útěk Albánců na Miloševičův režim a srbský teror. Nikdo si nedal tu práci, aby zjistil, že oni mluvčí už mnoho let na Kosovu nežili. Svět jim tehdy uvěřil. Dnes si už dávno vládnou sami v samozvaném státě, Evropksá unie stejně jako USA je protěžují, financují … Na koho svůj exodus svedou dnes?
My viníky známe. Redaktoři korporátek a České televize je možná tuší. Nemohou se z nastalé situace vylhat. Jimi protežovaná kosovská ‘civilní váda narkomafie’ při tvorbě prostředí vhodného pro život občanů a pro podnikání selhala. Selhaly EU i NATO, hlavní strůjci lidského neštěstí na Balkánu. Kdyby o tom jen díl pravdy uvedla Česká televize či korporátní noviny, vážně by poškodily falešný obraz světa, který se snaží déle než 15 let před očima české veřejnosti malovat. Proto naše média k nastalé kosovské situaci stydlivě mlčí. Tím, že tehdy zamlčovaly pravdu a připojily se k protijugoslávské a protisrbské propagandě, mají dens argumentačně svázané ruce. A při pohledu zpět si uvědomujeme, že možná mají na dnešní situaci na Kosovu také svůj díl viny.
Prameny:
kosovonline.cz
krstarica.rs