Oldřich Průša
13. 1. 2015
Nechci stále kritizovat zpravodajství ČT 24, ale moc mi to nejde. Jevy se jeví, děje se dějí. Vlny se vlní a ČT a nejen ona pluje po povrchu se svými secvičenými zaměstnanci, spřátelenými prověřenými komentátory ze spřátelených redakcí a pod knutou svých přátel. Pilně následují své vzory, snad s heslem dohnat a předehnat.
S prominutím a s empatií k mrtvým a pozůstalým, pokrývání událostí v Sydney i Péšaváru, jsou historky okresního formátu, pokud nenásleduje analytický rozbor proč se tak děje. Prvotní zpravodajství naší TV jakož i BBC, CNN, TV 5, DW atd. usilovně rozpitvávají do nesmyslných detailů a zbytečností. Všichni v redakcích hlídají sledovanost a skutek utek. Zadání je evidentně společné. Nakrmit. Otupit. Je třeba strašit a zvykat na horší a nejhorší. I malé děti při televizních zprávách v klidu večeří a ani jim to nepřijde, už se ani neptají. Prostě normálka. Otrlost = Připravenost.
Kdo si dnes v redakcích vzpomene na nezvěstné i zvěstné malajsijské letadlo, kterými diváky tak pilně a senzacechtivě živili až do úmoru. Mají investigativce? Ne, na co! Smí publikovat alespoň to, co zjistili jiní? Ne, nikdo z nadřízených to nežádá. Naopak.
Podstata je ale přeci jinde. Ne záběry z ulice převzaté z jiné TV, ne poupravené překlady cizích šotů. To je na pár vteřin do zpráv.
Těch pár zahraničních zpravodajů se musí pídit po relevantních informacích od těch, kteří rozhodují, řídí apod. Od těch, pro které sami nemají ani české slovo – kteří tvoří leadership. Válka nejméně studená na krku a TV blábolí. Názory kolemjdoucích řešení nepřinesou.
Je dobrý výkon zpravodajky v Číně, když během pobytu ministra zahraničí v ČLR nemá na obrazovce ani jednu reportáž, neřku-li rozhovory s partnery hosta. Redakci stačí reportáž z nové „barevné“ (deštníkové) revoluce z Hong Kongu o tom, jak si studenti píší během demonstrace úkoly a jak po sobě ráno uklízejí. Darmo pokračovat.
Redakci stačí, když se moskevský nebo varšavský reportér za dobu pobytu nedostane ke kloudnému rozhovoru s někým z politiků, ředitelů, poslanců apod. Na stojícího redaktora před Braniborskou bránou nebo washingtonským Kapitolem hlásajícího to, co již bylo na internetu, jsou drazí. To jim mohou sprejeři nestříkat příslušné kulisy na zdi areálu Kavčích hor.
Přečtěte si článek P. Barocha v Týden.cz Týden, abyste pochopili, jaký materiál ČT živila jako svého editora, než ho přihrála na Euro 24, které ho překoplo Týdnu. Ač ateista si říkám, chraň nás ruka Páně, je-li na obdobné úrovni „editoriální panel.“
Pochopí TV redaktor, že když může na tiskové konferenci, která byla o koze, klást otázky, položí výhradně ty o voze, /viz.:Pravidlo: Kdo se chce opravdu něco dovědět, musí se naučit ptát/.
Je dobrou vizitkou, když příšerně vysoký tón hlasu Petra Vaška zazdí každou jeho reportáž, nebo když sportovní zprávař Petr Šašek neumí číst víc než jednotlivé věty. Poslechněte si je a posuďte sami.
Vizitku si sama vystavila exotická Adriana Dergam, když mezi asijské internetové servery v souvislosti s informováním o útocích v Paříži zařadila mezi arabské /asijské/ zdroje kromě Al Jazíry překvapivě i moskevské Izvestia. Nevzdělanost nebo úmysl? Toť otázka.
Chápu, že se noví redaktoři musí nějak otrkat a zvyknout si na kameru a mikrofon. Ale musí to ČT zkoušet rovnou na lidech, tedy divácích. Perlička od reportérky hovořící o statním dluhu, který se blíží jedné biliardě a xxx miliardám… /tj. biliarda asi podle vzoru „koukám jako malej Jarda“/. V jedné dvacetiminutovce je možno zaslechnout dva i tři podobné patvary o obsahových zmatcích v hlavách redaktorů nemluvě. Např. „test DNA u matky a 17 leté dcery požadovaný otcem, by mohl narušit vztahy v rodině“ – které jsou asi podle slečny s mikrofonem doposud zřejmě zcela idylické, že.
Musí mít Mme Jílková na každý týden jinou róbu a nová a celkem šikovná Irena Krcháková nedostane od TV ani pořádného kulicha (zkušenou Janu Čermákovou, která uměla říci celé reportáže bez zadrhnutí i se na tiskových konferencích věcně ptát, což pravidelně předvádí v Radiožurnálu, kab byla TV vyšoupnuta), resp. ani pár šminek jako slečně Pastorčákové. I to je k zamyšlení pro každého diváka.
Výběr poplatků od koncesionářů je pravidelný, přesto ČT 24 vysílá týden co týden od DW stále více darované propagandy. Proč by ne, když je zadarmo, že ano.
Nijak hlasitě, spíše potutelně ČT 24 zrušila ranní přehled domácího tisku. Že by se i pro ČT stala česká média pofiderním zdrojem informací, že je lepší si jich nadále už nevšímat? Nebo to televizi někdo doporučil? Ať to vedení zpravodajství svým divákům zdůvodní. Ne že by bylo o co stát, tedy co se píše v kvalitativně i kvantitativně upadajícím informačním segmentu, ale když TV informuje o kdejaké drobnosti, kterou chce přilákat diváky, měla by být trochu důslednější.
Předpřipravené /simulované, kašírované/ rozhovory zasvěcených /ne do problematiky/ a posvěcených /kým?/, úroveň zpravodajství nevytrhnou, ani rozhovory prošpikované návodnými otázkami.
Proč vlastně posílají diváci otázky do Hyde Parku, když jsou jakoby zakleté a jen proplují obrazovkou. Budou si snad už od nového roku prověření redaktoři klást otázky, které si sami připravili a hned si na ně budou i odpovídat za tichého držení palců editoriálního panelu a potlesku TV rady.
Je zvláštní a úžasné, že jediná kritika v ČT se dá objevit v reklamách na vlastní pořady, tj. kritika navenek pro vlastní sledovanost viz. např. vlezlý hlas v reklamě na pořad Ekonomika ČT24 /o masu z Dááánska, Německa, Rakouska po náš řízek/, případně o výši mateřské dovolené nebo potížích živnostníků.
Cenzura v ČT neexistuje, zjistila hlasováním Rada. Dobrá, i když jsem dosud netušil, že o faktu se dá rozhodnout hlasováním. Něco omylem vystřihl editor. Taky dobrá. Ale něco místo vystřiženého přidal, aby to nebylo nápadné. Takže dvě předchozí „dobrá“ škrtám a konstatuji, že pro mne to cenzura byla.
Privatizovat veřejnoprávní TV by byla ohromná chyba. Obdobně privatizace věznic apod., co by ještě zprivatizovat šlo. Možnosti pro špatné nápady jsou.
Současný stav ČT je ubíjející.
Zbývá otázka, vyhraje-li vedení ČT nebo diváci.
Ať je řežba demokratická. Vedená v Poslanecké sněmovně.
A hlavně rychlá.
Čas běží a pozdě už bylo.
P. s.: Pozabíjení v redakci Charlie Hebdo pochopitelně ostře odsuzuji. Akce prý byla perfektně připravena. Až na to, že teroristé v autě, ve kterém přijeli, zapomněli své doklady. Nechci nic srovnávat, ale i pasy teroristů z 11. září byly velmi záhy nalezeny, že ano.
