Výrok polského ministra zahraničních věcí mě nepřekvapuje. Reprezentují nás stále více stále větší hlupáci, nevzdělanci a darebáci.


Ivan David
24. 1. 2015
Polský ministr zahraničních věcí Grzegorz Schetyna se “proslavil“ výrokem, že Osvětim osvobodili Ukrajinci. Navíc to sdělil jako zdůvodnění nepozvání nejvyššího představitele Ruska na oslavy výročí osvobození tohoto koncentračního tábora. To je samo o sobě dost trapné. Reprezentují nás “v průměru” stále větší ignoranti. Není to náhoda. Kritériem výběru pro nejvyšší funkce v exekutivně a na volitelná místa na kandidátkách pro zastupitelské sbory je loajalita a konformita, umění vlísat se do přízně těch, kteří rozhodují. 


Způsobilost „kandidátů“ na vysoké funkce z hlediska těch, kteří je vybírají má málo společného s jejich kvalifikací. Morální kvality (kromě „věrnosti“) jsou samozřejmě na překážku. Vyžaduje se ovšem „pracovitost“ ve smyslu plnění úkolů zadaných jejich patrony. Plně se etabloval klientelismus.

Nelze se tedy divit, že se do nejvyšších funkcí dostávají patolízalové a nohsledi. Ti mohou, ale nemusejí být vzdělaní. Svoji roli hraje také kvalita “vzdělávacího procesu”. Tak vidíme zajímavé spektrum jedinců od úplných primitivů až po vzdělané a kultivované ale ke všemu ochotné a všehoschopné jedince. Oni totiž reprezentují vůli těch, kteří je na jejich místa dosadili. Ti, kteří je na jejich místa dosadili, byli na svá místa dosazeni podobným způsobem. Co lze od lidi s takovou kvalifikací očekávat?

Veřejnost si ani neuvědomuje, že na demokratický výběr svých představitelů nemá prakticky žádný vliv, tedy, že jde čím dál méně o demokratický výběr. Je pravda, že kdyby „volby“ mohly něco změnit, dávno by byly zrušeny. To zatím nebylo třeba. Ale je to možná varianta.

Tento vývoj může připomínat degenerovaný stav normalizačního režimu. Je ovšem podobný všem systémům směřujícím k úpadku. Výše uvedeným způsobem vybraní „reprezentanti“ nejsou ovšem připraveni řešit problémy. Ani to nepokládají za svůj úkol. Jejich cílem je postoupit co nejvýše a udržet se tam co nejdéle.

Problémy nutně vznikají a narůstají – a to do chvíle, kdy se zdegenerovaná hierarchie v důsledku nefunkčnosti zhroutí a krize z nahromadění problémů si nutně vyžádá reprezentaci s jinými kvalitami.

Nikde ovšem není řečeno, že řešení, které nová reprezentace prosadí, bude ku prospěchu občanů. Záleží i na občanech. Krize už tu je.