Vražda dvanácti: Jsme svědky reprízy falešného představení z 11. září?

Bývalý prezident Sarkozy, který se nyní pokouší o návrat do Elysejského paláce, přispěchal s prohlášením, že „Francie byla napadena a musí se bránit.“ Podobných výroků nyní bude tolik, že skoro nemá smysl se žádným z nich nějak zvlášť zabývat. Sarkozyho slova jsou zajímavá pouze tím, že téměř přesně kopírují výrok prezidenta Bushe v okamžiku pádu věží WTO před necelými čtrnácti lety.

Až příliš celé to děsivé divadlo připomíná demonstrativní popravy zajatců „Islámského státu“. Všechny pochybnosti o těchto „popravách“ a jejich původcích platí pro útok v Paříži mnohonásobně.

11. září změnilo svět. Zahájilo dosud nekončící sérii amerických intervenčních válek (občas pod hlavičkou NATO). Umožnilo naplno rozjet scénář Nového světového řádu (NWO). Vládnoucí moci posloužilo k téměř úplnému „vygumování“ zbývajících občanských svobod. Přeměnilo Západ na jednu velkou vyšetřovnu tajných služeb, špiclování a odposlechů všech a všude (kromě skutečných teroristů). Legalizovalo obnovení praktik středověkého mučení – zatím jen „laboratorně“ na americké základně na Kubě a „spojených laboratořích“ CIA v Polsku a spol., určených pro výzkum lámání všeho lidského v člověku.

Především však stvořilo „obraz nepřítele“ – islámského teroristy – zosobněného poněkud směšnou figurkou Usámy bin-Ládina. Tento agent CIA i „jeho“ organizace Al-Kajda (Základna) měli rovněž značku made in USA. Prezident Bush tehdy prohlásil, že Spojené státy čelí útoku, vyhlásil „válku proti terorismu“ – a vpadl do islámských zemí. Dnes již žádný soudný člověk nepochybuje, že 11. září byl umělý konstrukt, který umožnil změnu světového paradigmatu – a stvořil „islámský terorismus“, který se teprve v důsledku toho stal realitou. Můžeme tedy brát útok v Paříži za svého druhu „odpověď“ na 11. září? Jenže – kdo tu odpověděl?
Na místě je obezřetnost

Dávejme si proto nyní velký pozor. Události, jako je tato, jsou obvykle postaveny na první chvíli, první interpretaci, prvním mediálním obrazu. Povšimněme si, že je tady i mnoho podobných znaků, typických pro operace typu 11. září: Atentát přišel jako rána z čistého nebe. Obětí ovšem prozměnu nejsou „neznámí“ civilisté, ale novináři (útok na svobodu slova). Navíc z časopisu, který je známý svými protiislámskými postoji a „skandály“. Jinak vše běží podle klasického scénáře: Atentát je – překvapivě – poměrně dobře zdokumentován. „Náhodou“ jej zachytilo několik videí, včetně zvuku. Teroristé volají pověstné „Bůh je velký“ a demonstrativně na ulici ještě střílejí do zraněného bezbranného policisty. A především – bezpečně zmizí.

Je vlastně jedno, zda a kým byla dnešní poprava francouzských novinářů připravena. V každém případě byla připravena dobře. A uskutečněna v pravou chvíli.

To je moc „náhod“ najednou. Divadlo jako z dílny zkušených amerických PR agentur. Umožňují nejprve vzedmutí ostré protiislámské nálady ve veřejnosti, které tak srdnatě a usilovně „politicky korektní“ politici v poslední době tlumili. Kdyby si takový Tomio Okamura osmačtyřicet hodin počkal, nemusel se stát předmětem mediální štvanice kvůli plytkému textu, který je jen chabým odvarem karikatur z brutálně „vystříleného“ časopisu. Nemusel by se hrbit a „odvolávat“. Má smůlu. Nebyl prostě ve správný čas na správném místě (a teď se to bude nejspíš snažit dohnat, „kapitalizovat“, ale marně). Sežerou ho. Ti i ti.

Aby nedošlo k omylu: Nechci rovnou tvrdit, že šlo o akci připravenou podobně jako 11. září. Na to je příliš brzy. To teprve – podle ovoce – poznáme. Ale možné to je – a některé první indicie by tomu nasvědčovaly. Proto pouze nabádám k maximální možné opatrnosti a obezřetnosti. Stroj na mystifikace a manipulace se právě zase naplno rozjíždí. Nechceme-li mu podlehnout, musíme začít v každém případě otázkou, která je v podobných okamžicích obvykle bohužel až poslední: Cui bono?

V čím zájmu?

Až příliš celé to děsivé divadlo připomíná demonstrativní popravy zajatců „Islámského státu“. Všechny pochybnosti o těchto „popravách“ a jejich původcích platí pro útok v Paříži mnohonásobně. A proto se ptejme – komu slouží? Radikálnímu islamismu určitě ne. Ten, který – zcela nepochybně – je již rozlezlý po celé Evropě, bude nyní pod daleko ostřejší kontrolou. Tajné služby a vlády budou chtít přinést co nejvíce důkazů o tom, že něco dělají. Skuteční radikálové či potenciální teroristé aby teď tedy zaplakali.

A také to činí. Na místo atentátu mezi prvními dorazili místní imámové, kteří se zaklínají odporem proti tomuto vraždění. Vyjadřují solidaritu s místními. Odsuzují „popravu“ skoro stejnými slovy jako prezident Zeman, jemuž jeho poněkud naivní jednoduchý antiislamismus můžeme věřit, protože je autentický.

Pařížský mord určitě může posloužit tomu, aby evropské státy zvýšily svou angažovanost na Blízkém Východě. To by bylo na první pohled dobře. Kdybychom nevěděli, že Islámský stát je ve skutečnosti umělý konstrukt – opět z dílny amerických tajných služeb. A že by nemohl existovat ani jediný den, kdyby nebyl součástí operace připravující likvidaci Asadovy Sýrie a celkové přestavění figur a mocenských struktur v této klíčové oblasti světa.
Dává to smysl?

Samo o sobě ještě ne. Budeme-li však nyní – zdánlivě paradoxně – svědky mohutné ofenzívy za „uznání hodného a zlého“ islámu, pak ano. Pokud se pochody z Drážďan nyní přelijí i jinam do Německa – a proti nim bude pochodovat ještě více „uvědomělých“ občanů, bude mnohem jasněji.

Výkřik „Bůh je velký!“, je ovšem falešný úplně stejně – ne-li dokonce méně – než protikřesťanský ateismus, který jsme již ve značné části společnosti „liberálně“ přijali za možný.

Je totiž velmi pravděpodobné, že nyní se veřejnost v evropských zemích skutečně „rozpoltí“. Póza „tolerantnosti“ dostane ve skutečnosti mnohem větší palivo, než dosud. Naprosto nesmyslně zahájíme „vnitřní válku“ za přijatelnost islámu – a jeho nositelů – v Evropě. To nastane téměř jistě. U nás tuto zrádnou fangli již zítra zvedne pražská havlistická kavárna v politice (Halík, Schwarzenberg a TOPáci všeho druhu) a v médiích. Kdo měl již dnes možnost slyšet interpretaci takových velikánů jako je dojemně breptající popleta (jistý pan Velíšek) v České televizi, ví o čem mluvím.

Druhou fází bude totéž, co nastalo v Americe po 11. září: Ještě větší omezení občanských svobod, ještě větší fízlování, odposlouchávání, „kamerování“, ještě tvrdší tlak na zbytky soukromí. A také – pochopitelně, pokud ne v první řadě – na „extrémismus“ jako takový. Velmi brzy uvidíme, co se do tohoto pojmu vejde.
Česká karikatura

To, co začnou nyní předvádět ve velkém, bude hrůzná legrace. Předznamenal ji svým výrokem pan Stropnický, náš ministr války (ne té proti islámu, ale proti Rusku):

„Je to tragédie, ukazuje se, že Islámský stát, respektive islámský fundamentalismus či zneužívání islámu je nebezpečím, které nelze podceňovat. Když se na to podívám z trochu jiného úhlu, lze říci, že terorismus rozhodně nemá smysl pro humor. Humoristický týdeník je něco, co je v Evropě, v našem liberálním demokratickém prostředí, naprosto běžné.“

Nastojte! Islámský fundamentalismus je nebezpečím, které nelze podceňovat! Do této chvíle jsme to nikdo nevěděl, děkujeme za moudré ponaučení, soudruhu divadelníku. Odhalil jste nám jen tak mimochodem současně i podstatu naší „liberální demokracie“, která může beztrestně urážet jakékoli náboženské symboly (křesťanské na místě prvním), protože je to „naprosto běžné“.

Čemu se divíme?

Islám je nepochybně nejvážnějším nebezpečím pro naši civilizaci – ve všech svých podobách. Ten „radikální“ světu stvořili Američané 11. září. Jenže vtip je v tom, že žádný „hodný“ islám není. Jde o úplně jinou koncepci člověka a hodnot, než jsou ty, z nichž byla utkána dominantní světová civilizace po vraždě Božího Syna na Golgotě.

Výkřik „Bůh je velký!“, je ovšem falešný úplně stejně – ne-li dokonce méně – než protikřesťanský ateismus, který jsme již ve značné části společnosti „liberálně“ přijali za možný. Pokus „vpašovat“ islám do Evropy jako „regulérní alternativu“ je z téhož kadlubu. Čemu se tedy divíme?
Opona jde nahoru

Je vlastně jedno, zda a kým byla dnešní poprava francouzských novinářů připravena. V každém případě byla připravena dobře. A uskutečněna v pravou chvíli.

Dá na čas nový směr našim obavám a myšlení. Zmizí nacistická Ukrajina a dost možná na vedlejší kolej bude na čas odsunut i útok na Rusko. Slovo válka dostane zase jinou barvu. Vzápětí nás přijdou Halíkové a spol. přesvědčovat o nutnosti a naší „mravní odpovědnosti“ za „poctivé mohamedány“, kteří chtějí s námi sdílet naše hodnoty.

Tohle je největší nebezpečí, které dnešní vyhlášení války – ať už za ním stojí kdokoli – nesmíme nevidět. Musíme vědět, že islám je opravdu jen jeden. A nepustit ho k nám pod jakoukoli záminkou.

Hned druhé největší nebezpečí pak je, že tuhle reprízu 11. září v evropských podmínkách na nás někdo ušil – a že mu to spolkneme. Obě nebezpečí spolu úzce souvisejí. V obou případech máme být obětí spiknutí. Těch dvanáct (příznačný počet!) v Paříži je prvním tónem předehry rekviem.

Opona jde právě nahoru. Co bude na kulisách?kem na Ameriku“ a varuje, abychom nyní nenaletěli na novou verzi smrtící „liberální tolerantnosti“