Břetislav Olšer
24. 1. 2015 blog idnes“Jsou to paradoxy, co?” říká sládek v Havlově Audienci. Občas měl pravdu. Svět se řítí do ďáblovy…. Karikaturisté urazili Proroka Muhammada, bez váhání je zastřelili islamisté. Zhanobily veřejnou souloží v těhotenství a sprostou písní chrám Krista Spasitele, dostaly Cenu Václava Havla za kreativní disent.
Bombardovali desítky zemí s miliony zabitých, dodnes je chválí za nastolení demokracie a svobody, jiní brání svou vlast před třiceti armádami a jsou to agresoři, co si zaslouží jen likvidaci… Jedni pořádají veletrhy zbraní a kam vkročí, tam přinášejí smrt a zkázu, druzí, kteří se vlastní prací dostali do čela světových ekonomik a dnes vstupují do zničeného Afghánistánu, ne s tanky a raketami, ale aby jej znovu vybudovali bez jediného výstřelu, a jsou na pranýři pro nedodržování lidských práv. Toto povídání není sci-fi, ale z reálného života, v němž lži a nenávist dávno dostaly na lopatky pravdu a lásku.
A proč zrovna národ pod horou Říp? Bylo to na základě složitého konkurzního řízení. Jak pravíLars Johan Ekström; …”Češi byli vybráni z důvodu nízké schopnosti fyzického odporu a snadné manipulovatelnosti, což bylo pro americké investory, kteří si tento pokus objednali, rozhodující. Bylo nutné vybrat národ, který nebude příliš agresivní v poslední fázi experimentu při očekávaných sociálních nepokojích. Češi byli vybráni také proto, že jejich vlastnost zaprodat se za vlastní loajalitu k systému a drobné výhody svého bližního, je nebývale silná. Najde se u každé národnosti, ale Češi jsou individualisté s nízkou soudržností. Navíc po nadvládě silně autoritativního socialistického státu měli američtí investoři do tohoto experimentu jistotu, že se národ ani po 10 letech neoklepe a nezačne svorně novou “revoluci”…” Zeman šlape po pravdě a lásce
Zřejmě se blíží konec světa, když prožíváme Armagedon v podání Spojených států, NATO a EU, špatného klonu RVHP a sofistikovaného “letadla” – od vstupu do EU na jaře 2004 jsme získali o 410 miliard korun více, než kolik jsme do EU odvedli; jak je to možné, dávat míň, než kolik se nám vrátí…? Víme, jak dopadlo Řecko? Svět je znovu blíž svému konci, tvrdí experti sdružení kolem amerického Bulletinu atomových vědců (BAS). Ve čtvrtek na symbolických „Hodinách apokalypsy” posunuli ručičky o dvě minuty dopředu. Je za tři minuty dvanáct, varují; závody v jaderném zbrojení v důsledku modernizace obrovských arsenálů představují mimořádné a nepopiratelné hrozby pro pokračování lidské existence.
A do toho sankce proti Rusku, přičemž jediným jejich důvodem je fakt, že si Ruská federace jen brání rusky mluvící obyvatele a ruské zájmy, stejně, jak to od věků dělají USA. Krym byl odjakživa ruský; Texas, Grenada, Havaj, Kosovo, Korea, Irák, Afghánistán, Libye, Sýrie či Ukrajina jsou prokazatelnými zeměmi, kde nastal řízený státní převrat či agrese. Nebýt toho, svět by žil dál v normálu; bez válek, anexí, atomových bomb a zvěrstev mučení v provedení Západu – USA, CIA a NATO.
Putin a válečný zločinec, druhý Hitler, Rusko Třetí říší…? Co kdybych se podívali do dějin lidstva, abychom si ujasnili pojmy? Pro jasné důkazy o politických zvrácencích nám stačí začít koncem 2. sv. války. Prezident USA Truman byl první státník, který dal příkaz ke shození tří atomových bomb; dvě zlikvidovaly Hirošimu a Nagasaki, třetí byla připravena na zavolání, když jejím cílem měla být Severní Korea. Naštěstí byli lidé, kteří měli zdravý rozum a tragédii zabránili. Pak přišel J. F. Kennedy, který v 60. letech umístil jaderné hlavice do raket v Turecku a Itálii, nadosah SSSR, do cesty těmto zrůdným plánům se postavil Chruščov, přivezl do stejné vzdálenosti od USA rakety a vynutil si, aby Spojené státy své rakety stáhly, poté si Nikita vzal z Kuby své “nářadíčko” a bylo to. A pokud byla v té době třetí světová válka teprve na spadnutí, dnes již probíhá v podobě boje proti terorismu Islámského státu a šílených islamistů, co dokáží pro tři teroristy vytížit na sto tisíc policistů a vojáků…
A co mučení nikdy neobviněných vězňů, nikdy nepostavených před řádný soud? Když USA napadly Irák pod vymyšlenou záminkou zbraní hromadného ničení, OSN ani necekla o nějakých sankcích či porušení lidských práv, byť ke všemu po deseti letech vraždění statisíců civilistů se rozhořelo to nejničivější islamistické peklo. To navíc ještě málokdo věděl, že v Bagdádu jsou vězni mučeni. A také v Polsku a Rumunsku. To bylo v roce 2005. Podle tehdejšího evropského komisaře pro spravedlnost Franca Frattiniho by Evropská unie mohla pozastavit hlasovací právo těm členským zemím, o nichž by se zjistilo, že poskytly útočiště tajným věznicím, v nichž prý americká Ústřední zpravodajská služba (CIA) zdržovala osoby podezřelé z terorismu. Takže, potrestat evropské státy, zatímco původce zla USA zůstanou bez viny…?
“Byl bych nucen navrhnout Radě EU vážné důsledky, včetně pozastavení hlasovacího práva v radě,” řekl Frattini o možnosti, že věznice CIA se nacházela v některé z členských zemí unie. Pozastavení hlasovacího práva by podle něho ospravedlnila Smlouva o EU, která unii zakládá na principu svobody, demokracie, úcty k lidským právům a vlády zákona. Celou kauzu tajných věznic CIA v Evropě rozpoutal americký list The Washington Post. Podle něj má CIA v zemích střední a východní Evropy tajné věznice, v nichž zadržuje a vyslýchá osoby podezřelé z příslušnosti k teroristické organizace Al-Káida. O sdělení vysvětlení byly požádány samotné Spojené státy. Existenci tajných vězení CIA popřely.
V té době americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová se ovšem podle svého vyjádření bude snažit otázky, týkající se tajných věznic, v nejbližších dnech vysvětlit; dodnes o tom ani ťuk. V rozhovoru pro vydání listu USA Today však Riceová nepotvrdila, ani nevyvrátila existenci těchto věznic, ale obhajovala politiku zatýkání podezřelých osob ještě předtím, než se dopustí nějakého zločinu. Teprve dnes, v roce 2014, se však proláklo, že se mučilo nejen v Polsku a Rumunsku, ale zkrátka Ústřední zpravodajské služby (CIA) jednaly nad rámec vyšetřovacích pravidel, což je více než politováníhodné.
Brutální výslechové metody tajná služba používala vůči lidem ve své věznice Abú Ghraib v Iráku, na kubánském Guantánamu či v Polsku, kde se věznice CIA nacházela na vojenské základně Stare Kiejkuty na severozápadě země. Všude tam Američané mučili vězně, aby si nepošpinili “domácí” půdu. Human Rights First tvrdí, že takových míst je na přes dvacet – utajované věznice jsou též v Afghánistánu, Pákistánu, Jordánsku a také na amerických válečných lodích USS Bataan a USS Peleliu. Vlády USA a Ukrajiny vyjednávaly o vytvoření nelegálních detenčních zařízení na Ukrajině pro teroristy z Islámského státu, ale hlavně proto, aby věznily ukrajinské separatisty. Agentura Kriminform uvedla, že americká vláda plánuje vytvořit na Ukrajině tajné věznice podobné té na Guantánamu, kde vězní přes 12 let 44letho Mauritánce Mohameda Ould Slahiho, aniž by proti němu vznesli obvinění.
Ať žije demokracie. Před pěti lety sice soud rozhodl, že proti němu neexistují důkazy, ale vláda se odvolala a o jeho dalším osudu dosud soudy nerozhodly. Američané měli po teroristických útocích v září 2001 důvod se o Slahiho zajímat – během svých studií v německém Duisburgu zkraje 90. let propagoval džihád a pak dokonce podstoupil výcvik v táboře radikálů v Afghánistánu. Slahi ovšem od začátku tvrdil, že s útoky z 11. září neměl nic společného, což uznal i někdejší hlavní žalobce na Guantánamu Morris Davis a na protest odstoupil, stejně jako vojenský právník Stuart Couch, který měl Slahiho případ na starosti. Záznamy o svém mučení dokončil v létě 2005, ale publikovat je nemohl. Jeho právníci však nakonec šestiletou bitvu o zveřejnění vyhráli a 460 stran deníkových zápisků nyní vychází knižně. Německý magazín Spiegel z nich zveřejnil úryvky. Datují se do léta 2003. Jména a některé další podrobnosti jsou v textu začerněny…
„Neboj, mami, brzy budu zpátky,“ řekl své matce 20. listopadu 2001, když si pro něj domů přišla policie. Jenže se už nevrátil a matku už neuvidí, protože před dvěma lety zemřela. Američané měli po teroristických útocích v září 2001 důvod se o Slahiho zajímat – během svých studií v německém Duisburgu zkraje 90. let propagoval džihád a pak dokonce podstoupil výcvik v táboře radikálů v Afghánistánu. Slahi ovšem od začátku tvrdil, že s útoky z 11. září neměl nic společného, což uznal i někdejší hlavní žalobce na Guantánamu Morris Davis a na protest odstoupil, stejně jako vojenský právník Stuart Couch, který měl Slahiho případ na starosti. Nejdříve Slahiho osm dnů vyslýchali mauritánští vyšetřovatelé a zástupci FBI. Pak ho převezli do Jordánska, pak do Afghánistánu . Na Guantánamo ho dopravili v srpnu 2002. O rok později tehdejší ministr obrany USA Donald Rumsfeld povolil, aby Slahi podstoupil mučení v rámci tzv. zvláštního výslechového programu. Slahi po několika týdnech podle svých slov povolil a začal říkat to, co vyšetřovatelé chtěli slyšet.
„Nechali mi jen slabou matraci a velmi slabou, malou a omšelou deku. Sebrali mi knihy, sebrali mi Korán. Sebrali mi mýdlo, zubní pastu a toaletní papír, který jsem měl s sebou. V cele – nebo spíš v krabici – byla taková zima, že jsem se povětšinou třásl. Nesměl jsem na denní světlo,“ popsal Slahi. „Příštích 70 dní jsem nepoznal slasti spánku: 24hodinový výslech, sotva kdy jsem měl den na oddych. Nevzpomínám na jedinou noc, kterou bych v klidu prospal,“ doplnil. Vyšetřovatelé mu slibovali, že se mu spánku i teplého jídla dostane, jakmile začne spolupracovat. To se ale nestalo, a tak použili další metody. Následně následovalo znásilnění jinou osobou. Jelikož se u toho Slahi modlil, zakázali mu modlitby na další rok. Snažil se držet hladovku, ale vyživovali ho násilně. Nesměl držet ani půst během ramadánu. Doufal, že umře, ale ujišťovali ho, že to se nestane. „Neumřeš, budeme tě krmit pr..lí,“ říkali…” Tolik jen část výpovědí nevinného vězně, mučeného CIA…
Ovšem, ani to není o Spojených státech vše; 4. listopadu 1998 otřásla Českou republikou naprosto nečekaná aféra. Skoro ututlaná. Toho dne byl v České republice oficiálně odhalen koncentrační převýchovný tábor; byl zřízen orgány USA v únoru 1998 na odlehlém místě, asi 10 kilometrů severozápadně od Brna v lokalitě nazvané Jelenice u brněnské přehrady. V tomto koncentračním táboře, který Američané nazvali „Morava Academy“, byli unesení američtí občané pod přísným vězeňským dozorem. Kromě nucených a mnohdy násilných převýchovných programů byli také za zdmi Jelenice nedobrovolně trestáni a mučeni. Ve zvláštních místnostech bez oken, jediného zdroje světla i jakéhokoliv nábytku, byli zavíráni na dlouhé hodiny bez jídla i pití. Jindy byli naopak zavíráni do úmyslně přetápěných místností do 40. stupňů, kde museli ležet svázaní na zemi a ve dne i v noci na ně bylo namířeno oslňující světlo. Zákaz pohybu a fyzické tresty byly v podstatě na denním pořádku. Nikdo z nich nesměl opustit budovu…
Svět je jeden velký horor, mnohem horší, než kdykoli předtím. Jedinou mojí možnost, jak se dostat ze stresu, je navštívit koncerty svého staršího syna Tomáše. Jako houslista mnohých symfonických orchestrů mi přináší úlevu, oblaží mé nitro, dezinfikuje moji duši, zavšivenou urážkami, sprostotami nicků a jejich ponižováním. Karma mě nezajímá, je to jen světská sláva, polní tráva. Klidně s ní na mně šetřete, stejně se tento blog opět ocitne v oblasti “soukromých”, jako obvykle, když napíši pravdu. Už jsem si zvykl na své “soukromé” i bez vulgarit a amorálních obrazových příloh. Anebo se o svém rozhovoru s Parlamentními listy dozvím, že to není mou osobou napsaný text, a proto musí z kola ven, kdo ale odpovídal na otázky PL, o tom už řeč není… Šikana? Omyl, jen zbabělá bledá závist, jak sviňa; spíš by bylo vhodnější ji jít vyvenčit před mešitu… Pan Voltaire by se divil, jak je naplňováno všemi farizeji zdůrazňované rčení: ” S vašich názorem nesouhlasím, ale dám život za to, abyste ho mohl kdykoli veřejně říkat…”
Čím víc mě deptá tato politická hrůza, tím větší katarze mě potkává na koncertech vážně hudby. A jsem navíc otcovsky pyšný; můj syn absolvoval turné po USA, právě se vrátil z Číny, kde už hrál s orchestry mnohokrát. Nyní se chystá s Pražskou komorní filharmonií znovu do Japonska, byl také v partě muzikantů, kteří v Soulu a na Tchaj-wanu s Janáčkovou filharmonií Ostrava doprovázeli pěvce P. Dominga, J. Carrerase a D. Ross, Garanču či Netrebko… Vždycky, když si na pár slastných chvil sednu do koncertního sálu v Rudolfinu, v Obecním domě či v četných chrámech, abych naslouchal vznešené duchovní hudbě. Nebo jako včera v Teplicích v Čechách při Mozartově a Brahmsově Klarinetovém kvintetu… Jsem na své syny hrdý, protože jsou na rozdíl ode mě na hony vzdáleni politické ochlokracii dneška…
Inu, Kaddáfí, než ho zlynčovali, neskrýval během jednání s Riceovou obdiv, který k ní cítí, oslovoval jí Lízo nebo také “má malá černá africká ženuško”, a věnoval ji loutnu… Kdoví, co na mučení dnes říká Riceová, Bush, Obama, zvláště, když nyní vyšlo najevo, že v USA byly koncentrační tábory. Tedy nejen v SSSR gulagy, ale i v pokryteckých USA drastické koncentráky..
