8. 1. 2015 Haló noviny
Rozhovor Haló novin s Milanem Kohoutem, umělcem, performerem a pedagogem:
Jste znám jako signatář Charty 77. Má první otázka se bude ještě týkat výročí 17. listopadu 1989. Jak jste prožil ten loňský, od převratu jubilejní 17. listopad?
Dělalo se mně zle ze všudypřítomné prokapitalistické propagandy, která používala vyprázdněné významy slov. Kupříkladu slovo svoboda, »Žijeme 25 let ve svobodě« a jiná podobná vyřvávaná hesla. Ale jak někdo může nazývat kapitalistický systém, který je jen metamorfózou otrokářského systému, za svobodný?
Významy slov jsou dnes převrácené, vyprázdněné a jejich vlna, která se žene prostorem a válcuje společnost, vytváří generaci lidí žijících v myšlenkových iluzích. Lidé, kteří se narodili už v kleci, považují svoji klec za vlídnou, zajímavou, pohodlnou, zábavnou, vzrušující a svobodnou. Je to jako stav mysli zvířete drženého v zoologické zahradě, chápajícího štěstí jen jako přísun laciného žrádla a střechy nad hlavou.
Jeden můj známý z Plzně, který byl účastníkem místní sametové revoluce, mi řekl, že musím pochopit, že už máme takzvanou reálnou svobodu. Hned jsem si vzpomněl na předrevoluční hesla o reálném socialismu. Stejný ideologický žvást.
Co říkáte akcím, které se v různé intenzitě od té doby konají za odstoupení prezidenta Miloše Zemana z funkce v čele státu?
Já ten současný zběsilý společenský fenomén »Zeman« nechápu. Pološílené davy, převážně mladých lidí, doslova nenávidějících prezidenta Zemana a nekriticky podporujících kupříkladu jakéhosi myšlenkově zdegenerovaného samozvaného »knížete«. Je to samozřejmě výsledek naprosté zaujatosti českých médií. A co je šokující, včetně těch veřejnoprávních, od nichž očekáváme zákonem požadovanou vyváženost.
Kdyby si ti mladí trochu nastudovali, jakou formu společnosti by ten »kníže« rád zavedl, kdyby se dostal k absolutní moci, jak tomu bylo za příšerného feudalismu, tak by se okamžitě snažili z té své klece iluzí uprchnout. Předci knížete byli údajně katoličtí biskupové a on sám je přece jeden z hlavních architektů církevních zlodějských restitucí. A stačí se zajet podívat do Polska, jaký tam panuje šílený katolický náboženský diktát. Mladé ženy musí vyhledávat po sklepích kšeftaře, kteří ilegálně provádějí potraty, či doslova pádlovat na bárkách k lodím zakotveným na moři, které nabízejí interrupce. Jak by se asi tvářily české vysokoškolačky, kdyby jim nějací zvrhlí a společnosti nebezpeční lidé z katolické církve rozhodovali o jejich vlastních tělech? A ostatně součástí nedávno otevřené výstavy Xenofilia v Galerii Národní technické knihovny v Praze-Dejvicích (trvá do konce ledna), zabývající se českým rasismem a xenofobií, na které mám také několik exponátů (informovali jsme v Haló novinách 2. ledna – pozn. aut.), byl i křest českého překladu knihy Tábor smrti Lety o tomto romském koncentračním táboře za druhé světové války. Autor Paul Polansky v ní na základě jím nalezených dokumentů dokazuje, že byl v Letech u Písku během druhé světové války koncentrační tábor, který vedli sami Češi, a to bez jediného Němce.
O jeho postavení se dle Paulovy knihy zasloužil v roce 1940 otec dnešního »knížete« Karla Schwarzenberga, neb potřeboval otrockou práci do svých lesů a dolů a na stavbu silnic. Vězněni a vražděni zde byli za příšerných a nelidských podmínek většinou čeští Romové, ale i Židé, mezi nimi spousta dětí. Později byla většina Romů poslána do koncentračního tábora v Osvětimi, kde téměř všichni zemřeli. Otec dnešního »knížete« Karel VI. Schwarzenberg provozoval tento tábor až do roku 1942, kdy mu byly táborové pozemky převedeny pod nucenou správu Němců.
Jak vidno, zakousl jste se do historie…
Ano, a velmi mě to chytlo, neb jsem se zúčastnil křtu této knihy.
Z důkazů shromážděných Polanským logicky vyplývá, že Schwarzenberg (otec) kolaboroval s německou okupační správou a takticky se snažil udržet své majetky a šlechtickou pozici. Před koncem války se zřejmě stejně vychytrale snažil narychlo a na poslední chvíli obnovit své »vlastenectví« tzv. spoluprací s protiněmeckým odbojem. Ač dnešní »kníže« prý vše popírá, dle mého mínění by mu za kolaboraci jeho otce s německou vládou měly být zabaveny všechny majetky, které po otci po sametové revoluci takzvaně restituoval. Výtěžek z jejich prodeje by měl být věnován pozůstalým romským rodinám po zavražděných předcích a na boj proti diskriminaci Romů v Česku.
Říká se, že antizemanovskou demonstraci s červenými kartami organizovala či z povzdálí řídila pražská ambasáda USA. Jaký na to máte názor?
Nevím, neb nemám dostatek informací.
Ale je jasné, že se americká říše samozřejmě odjakživa snaží rozleptávat a posléze ovládat společnosti a společenská uspořádání v oblastech světa, které považuje za své sféry vlivu. Na to je nepřeberné množství důkazů. Stačí si číst knihy Noama Chomského a dalších světově uznávaných autorů. A když jsme si ji sem nechali s otevřenou náručí vpustit, tak se nemůžeme divit.
Jak hodnotíte s odstupem 25 let československý listopad 1989?
Jako naprosto prohranou revoluci. Dnes vidím, že se lidstvo bude muset vracet k nějakému systému, který bude založen na podílnických ekonomických principech. Naše maličká zeměkoulička už teď nemůže ustát náš idiotský tržní systém postavený na privatizaci výrobních prostředků, a tudíž na privatizaci individuálního sobectví. Budeme muset opět zespolečenštit výrobní prostředky a vlastnictví země a surovin, abychom mohli efektivně a pružně řešit problémy, kterým již teď v životním prostředí čelíme. Já vím, jakýsi přitroublý expert nám zde v Česku namluvil, že globální oteplování je jen vymyšleno nějakými »ekologickými teroristy« a že je s teorií neustálého růstu na stále se zmenšující planetě vše v pořádku. Myslím, že se jmenoval nějak jako ten tržní Ježíšek, Klaus, či nějak podobně…
Leč námi zničené klima na zeměkouli nás už teď pronásleduje bez ohledu na státní hranice. Budeme muset začít žít v nejekologičtějších a energeticky nejekonomičtějších sídlištích, o vše se podílet, vyrábět jen věci, které budeme nezbytně potřebovat k životu – zkrátka vše proti filozofii tržního kapitalistického systému. Ale to jsme tady před tou zpackanou revolucí už částečně měli.
Jak říkám, ten minulý systém, přes řadu problémů, měl lépe nakročeno k řešení průšvihu, do kterého se řítíme. Plánované hospodářství mělo obrovskou výhodu rychlosti a snadného zavádění ekonomických a výrobních změn, které budeme nuceni tak jako tak učinit, až se budeme všichni dusit našimi vlastními smrady. Sametová revoluce nechala úplně bez odporu vše zničit, rozprodat, rozkrást, zprivatizovat… Teď to bude daleko těžší s tím něco dělat. Dokonce vracíme takzvaně ukradené majetky náboženským organizacím, které vidí spásu jen v nebi.
Dovolte přejít k méně kontroverzní otázce: Jak jste prožil vánoční svátky?
Odpovím vám poněkud zeširoka – musím to vzít od náboženství.
Když jsem přišel do Ameriky, choval jsem ještě úctu k náboženství, vytvořenou v české druhé kultuře. Ale poměrně rychle jsem ji ztratil, když jsem viděl, co je náboženství, a zvláště to organizované, za zhoubný nádor na společnosti. Když jsem osobně zažil, jak náboženství odebírá člověku zdravý rozum, jak z něj dělá idiota, který má věřit v nelogické jevy. Jak z něj dělá vystrašeného chudáka a nutí mu potupné berle jakýchsi posmrtných nadějí. Jak ho modeluje do role otroka parazitních náboženských organizací, do role myšlenkového otroka, který je pak nebezpečný pro přežití lidského druhu na zeměkouli, neb mu na ní přece nezáleží, neboť »jeho království je v jiném než reálném světě«.
Zanedlouho mně přišlo jakékoliv náboženství jako odporná bezcharakterní demagogie, proti které se musí lidé neustále vymezovat, nebo se stanou jen loutkami v rukách vychytralých pokryteckých zvěstovatelů slov božích…
Vidím, že vaše odpověď je opět ostrá – ale vždyť Vánoce vnímají pozitivně jako rodinné svátky klidu a míru i lidé nevěřící. Co či kdo z vás udělal tak zapřisáhlého ateistu?
Jak vždy říkám, bývalý »komunistický« režim, bojující proti náboženství, mě v tomto smyslu ovlivnil velmi chabě, byl to až režim americký, kapitalistický, používající náboženství k naprostému ovládání lidí.
Zvláště se mně zhnusilo křesťanské náboženství. Když čtete historii násilného genocidního osidlování amerického kontinentu, tak je vám okamžitě z křesťanství na zvracení. V Nové Anglii bylo mezi křesťanskými přistěhovalci rčení »konvertuj, nebo zemři«, kterým se řídili při vybíjení původních obyvatel Ameriky, když se vzpírali jejich plánu na zotročení. A když křesťanům došlo, že se »indiáni« nenechají zotročit, tak je téměř všechny vyvraždili (dle odhadů až na dvacet milionů) a začali přivážet otroky z Afriky. Křesťanství je jedno z nejkrvavějších náboženství v historii, a když vidím nějakého obtloustlého Duku, kterak světí zbraně pro naše vojáky posílané do imperialismem vyvolané války v Afghánistánu, tak mám chuť mu plivnout do jeho pokrytecké »disidentské« tváře…
Jakékoliv náboženství by už nemělo mít místo v globalizovaném světě. Protože když se začínají ve světě překrývat ti »jediní a správní« fantasmagorismem vytvoření bozi, tak všude tečou potoky krve a jsou vražděny i děti. Děti, které ještě nevědí, co si za idiotské bohy jejich rodiče vymysleli.
Jak někdo může ještě věřit v jakéhosi Ježíše, když před deseti lety, zrovna na oslavu jeho narození, smetla a zabila vlna tsunami více než sto tisíc dětí na indonéském pobřeží? Jaký to krásný vánoční dar od Ježíška… Ostatně zrovna pracuji na performanci, při které jsem podal žalobu na české vydavatele jedné z náboženských příruček nazývané Bible. Použil jsem k tomu zákon č. 141/1961 Sb., který zakazuje podněcování násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci, nebezpečné vyhrožování, hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny, podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, založení, zakazuje podporu a propagaci hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka atd. Bible, zvláště Starý zákon, je přímo saturována těmito protizákonnými návody na vyvražďování a nesnášenlivost tak jako například Hitlerův Mein Kampf.
Co tedy slavíte v tomto čase?
Vánoce jsem přestal slavit tak před patnácti lety a místo nich slavím krásné oslavy slunovratu. Nechci participovat na náboženství, které má v historii na svědomí miliony obětí. Ostatně je více než zřejmé, že si narození svého vymyšleného člověkoboha vrazili zrovna na slunovrat, aby vykopli odvěké krásné oslavy tohoto přírodního jevu, kdy se začnou prodlužovat dni a je důvod k oslavě.
Sám jste v USA žil, vracíte se tam, a v minulém rozhovoru pro náš list jste neskrýval kritiku tamního režimu. Jak se nyní díváte na Baracka Obamu a na politickou situaci tam?
To bych se jen opakoval. Obama je jen převlečený Bush jr., nic víc. Amerika je zemí, kde se rozbujel divoký kapitalismus nejvíce na Zemi. Částečně vlivem agresivních sobeckých křesťanských přistěhovalců z Evropy a zdánlivě nevyčerpatelného prostoru celého kontinentu. Ostatně, je to země s největším množstvím vyprodukovaných zplodin na jednoho obyvatele způsobujících globální oteplování na zeměkouli.
Největší aktivismus je potřeba vyvinout právě v Americe, aby se něco zlepšilo, protože Amerika sobecky diktuje a prosazuje čistě jen své zájmy. Většina vzdělaných mladých lidí, s kterými tam žiji, si to uvědomuje a snaží se zaktivizovat – viz nedávné hnutí Occupy Wall Street, které bylo tak zoufale opomíjeno českými pravicovými médii.
V ČT se vysílal cyklus České století. Jeden z dílů se věnoval zrodu Charty 77. Jak hodnotíte Chartu a chartisty s odstupem téměř čtyř desítek let od svého vzniku?
To se překrývá s mou odpovědí na sametovou revoluci. Ti, kteří nikdy nevystrčili paty z této země, samozřejmě neustále bojují proti »komunismu«, což nazývám zastydlým antikomunismem. Samozřejmě spousta z nich má od revoluce teplá místečka v současném establishmentu a nechce je za nic ztratit. To se v historii neustále opakuje. Krásně to vylíčil anarchista Jaroslav Hašek ve svém pacifistickém románu o vojáku Švejkovi. Švejk by určitě horlivě pracoval v Ústavu pro studium totalitních režimů a vykřikoval by po ulicích kapitalismem utlačovaným lidem, že se doba minulého útlaku už nikdy nesmí opakovat, a dokazoval by to nově objevenými dokumenty o spolupráci s bývalým establishmentem.
Já bych se uchechtal, když vidím ty party tloustnoucích zoufalců, vytvářejících nový establishment. Přitom nás Magor v undergroundu varoval, že se dalším establishmentem nikdy nesmíme stát. Hup, a je to tady znova.
Ve vašem rozhovoru s americkým režisérem Andre Vltchekem popisujete Václava Havla jako politika s původně levicovými názory, který se však brzy stal servilním vůči USA a žil s vyvolenými ve skleníku. To by podepsalo mnoho lidí. Znal jste ho osobně?
Havla jsem měl rád až do té doby, než se neustále nechal volit prezidentem, jako by se té pozice nemohl nabažit. Moc vždy korumpuje, a proto se před staletími i teoretici americké demokracie domluvili, že ve zvolené funkci žádný představitel nesmí zůstat příliš dlouho, nebo tam zežlukne.
Před sprostým útokem americké říše na Irák nás statisíce na protest pochodovaly ve všech velkých městech Spojených států. Pamatuji si, že mě vždy v paměti vyvstala fotografie, jak se Havel lísá k tomu válečnému zločinci Bushovi a schvaluje útok na Irák. Nějak mi to nešlo dohromady s mojí představou o Havlovi tak, jak jsem ho znal z druhé kultury.
Co se »díky« tomuto zločinnému napadení dnes děje na celém Středním východě, je snad každému jasné. Když vidím obrázky zohavených dětských těl, statisíců mrtvol, tak nevím, jestli mám zuřit, či plakat nad pokrytectvím spousty mých bývalých undergroundových kolegů.
Též jste se vyslovil, že někdejší ČSSR stála na straně utlačovaných po celém světě – Palestinců, Angolanů, Mosambičanů, Vietnamců, demokratů v latinskoamerických diktaturách… V mnoha ohledech jste průkopníkem některých myšlenek, uvážíme-li, že jste chartistou. Dostáváte za to vysvědčení od bývalých disidentů?
Většina z nich mě nejspíš nenávidí. Ale co s tím mám dělat? Lhát si do vlastního obličeje, abych se jim zavděčil?
I ve vaší knize Proveď vola světem, volem zůstane (Kosmas), nic nezůstáváte dlužen svým názorům. Jste umělcem, řekněte tedy, jakému umění dáváte přednost?
Já si myslím, že dnes je nejdůležitější angažované umění, umění zaměřené na společenskou změnu. Když vidím plánovaný program města Plzně coby hlavního města evropské kultury v tomto roce, program plný jakýchsi cirkusů, veselých tancovaček a písní, oprašování vyčpělých uměleckých produktů, tak si říkám, že novodobá buržoazie chce prázdnou karnevalovou veselicí odvést pozornost mas od blížící se katastrofy. Smějte se, řičte nadšením nad svojí »svobodou«! Je to jako šílený tanec před potopou světa.
