Jana Maříková
Úvodem rada k psychohygieně: „ Máš všeho plné zuby? Šéf je nespravedlivý? Žena nevěrná? Děti nesnesitelné? Vždy je tu jednoduché řešení – dostav se do nejbližší školy, nejlépe tedy té, kam chodí tvoje děti, vytáhni si na chodbu příslušnou učitelku a pořádně ji seřvi, jak si dovoluje vytýkat něco tvému dítěti či dávat mu špatné známky! Zaručeně se ti uleví.
Zdá se vám to nadnesené? Vůbec ne. Takové případy jsou naprosto běžné. Rozezlený rodič, doslova řvoucí na učitelku, která se brání podle své povahy buďto zvýšeným či slabým hlasem, za přihlížení žáků i ostatního sboru. A nic se neděje – zdánlivě. Zkuste si něco podobného v obchodě, na úřadě, v nějaké firmě (telekomunikační, elektrárenské apod.), či nedejbože dokonce v bance – a že tam by tedy byl důvod! Vyvedou vás, vyhodí vás, zavolají policii či ochranku. Ve škole je to bezpečné. Většina žen, fyzicky slabších, ředitel ve vyšším patře, kde nic nevidí, neslyší, postarší školník. Nikdo neklade odpor, vy se vyřvete a v klidu odejdete domů. Můžete i vyhrožovat – opět se nic neděje, nikdo nevolá policii…..
Záměrně jsem zvolila zdánlivé politicky nekorektní genderová označení. Útočníkem je většinou muž – ženy volí jiné taktiky, (např. stěžování si přímo u vedení školy bez oslovení příslušné učitelky) – a cílem žena – učitelka, logicky už z toho důvodu, že ve školství pracují, jak je notoricky známo, většinou ženy. Zda se tato situace začne řešit až tehdy, až někdo vytáhne nůž či revolver a situaci takříkajíc konečně vyřeší k svému plnému uspokojení, mi není známo. Ale dříve se a si nestane nic, leda by ženy ve školství založily domobranu.
Ale teď vážně – jak asi vypadá školství a jakou autoritu mohou mít učitelé, na které si beztrestně každý může dojít zařvat? Kteří už dnes nemají prakticky žádná práva – ani na slušné chování vůči vlastní osobě, pouze povinnosti, trestní odpovědnost a přísně kontrolované dodržování pravidel. To vše za podprůměrný plat?
