Finian Cunnigham
20. 1. 2015 Zvědavec
Historici budou možná pohlížet na rok 2014 jako na rozhodující předěl v geopolitických událostech, na rok, kdy byla odhalena hranice americké moci, coby upadajícího subjektu a současného kořene globálních konfliktů.
Byl rokem stého výročí první světové války, kdy byly tehdejší velké mocnosti podobně odhaleny při svých pokusech odložit nevyhnutelný zánik prostřednictvím války. Na počátku 20. století byla především Británie umírajícím hegemonem, sužovaným konkurencí vynořujícího se Německa a ztrátou své říše. USA byly tehdy jen energickou novou mocností, kterou byla Británie, bohužel, schopna zapřáhnout do zlepšování svého neduživého stavu. O sto let později připomínají USA někdejší britskou moc, zoufale se snažící udržet si svoji bývalou slávu hlavní světové velmoci.
Rusko se opětovně vynořilo na světové scéně jako nová mocnost, spolu s Čínou a dalšími členy BRICS. Tento rok byl svědkem toho, jak Rusko a Čína upevnily své strategické obchodní a energetické partnerství, které slibuje, prostřednictvím legitimních prostředků, uštědřit smrtící ránu sešlému vetchému americkému dolaru coby světové rezervní měně – pravděpodobně poslednímu pilíři nároků Washingtonu na světovládu, mimo jeho přetížených ozbrojených sil.
Přirozený potenciál pro multipolární globální ekonomiku se zdá být nezastavitelný, kdy jsou Rusko a Čína v čele. Letošní vytvoření nové rozvojové banky BRICS a nastupující euroasijský obchodní, energetický a finanční blok představují smrtící hrozbu pro „washingtonský konsensus“, který vládl světové ekonomice posledních 43 let, od okamžiku, kdy dolar nahradil zlatý standard. Tento krok byl pouhým prvním znamením slábnoucí americké moci a nezdaru pokusu odložit svůj zánik. Zánik, který se nyní zdá být nevyhnutelný.
Protože upadajícím dolarovým systémem je ohrožena americká moc, není divu, že se Washington snaží agresivně stavět proti vynořující se multipolární dynamice, kterou ztělesňuje především Rusko.
Stejně jako v dřívějších dobách i nyní zůstává Střední východ kotlem, ve kterém se projevuje konkurování si velkých mocností, a všímavému oku odhaluje omezení domnělé moci. Loňský rok měl být korunou úspěchu americké diplomacie, kdy měl být vyřešen desítky let trvající izraelsko-palestinský konflikt. Lhůta pro Amerikou zprostředkovanou mírovou dohodu, pod záštitou amerického ministra zahraničí Johna Kerryho, byla rychle zapomenuta. Kerryho tak vychvalovaná dubnová lhůta pro dosažení míru se přeměnila na izraelský masakr, kdy blitzkrieg v pásmu Gaza vedl ke smrti více než 2,000 Palestinců. Rok skončil tím, že Washington zablokoval pokusy v OSN udělit Palestincům národní práva – čímž odhalil svoji falešnost coby upřímného vyjednavače a coby věčného ochránce ilegální okupace území Izraelem.
Odkaz amerického válečného štvaní se jako strašák objevil i jinde na Středním východě. Nástup terorismu tak zvaného Islámského státu v Iráku a Sýrii posloužil jako připomínka toho, jak Washington, spolu se spojenci z NATO, zasel destruktivní semena v celém regionu, svoji zločinnou tajnou politikou změn režimu. Tato tajná politika poháněla nástup terorismu v Sýrii a Iráku, stejně jako v Libyi, nejdříve jako nástroj změny režimu, a pak vedly problémy ke zpětnému rázu, čehož byli svědkem i někteří západní občané, kteří se stali obětí strašných poprav odřezáním hlavy. Díky alternativním zpravodajským médiím byla historická spojitost mezi Washingtonem a jeho nastrčenými figurkami z Al-Kajdy, které se objevily v Afghánistánu a rozšířily se do zbytku Středního východu, lépe pochopena širším globálním publikem. Tyto spojitosti ukazují na šílenou frašku Washingtonu a jeho kompliců z NATO, spolu s brutálními arabskými diktaturami, provádějícími nálety v Iráku a Sýrii, aby „vyhladily“ příšeru terorismu, kterou západní mocnosti stvořily.
Vloni jsme byli svědky, jak se Amerikou vedené změny režimu utrhly ze řetězu. Nespokojeny s tím, jak ze Středního východu udělaly svými machinacemi márnici, rozšířily USA a jejich evropští spojenci své ilegální aktivity na Ukrajinu. CIA podporované svržení zvolené vlády na Ukrajině v únoru vedlo k nastolení fašistického režimu v Kyjevě, který se otevřeně hlásí k neonacistické ideologii. Bývalá šéfka diplomacie Evropské unie Catherine Ashton v uniklé telefonické konverzaci řekla, jak CIA zorganizovala v Kyjevě odstřelování lidí, které vedlo ke smrti více než 80 z nich. Tento uniklý telefonát potvrdil to, co odhalila také představitelka amerického ministerstva zahraničí Victoria Nuland – konkrétně to, že puč v Kyjevě byl CIA zorganizovaným komplotem.
Účel USA a EU podporované změny režimu na Ukrajině se brzy stal zjevným, když dosazená loutková vláda Arsenije Jaceňjuka a Petro Porošenka rozjela protiruský vojenský teror ve východních oblastech Ukrajiny – vražednou kampaň, navzdory vyhlášenému příměří.
Po svržení ukrajinské vlády neonacistickým pučem uspořádali rusky mluvící lidé na Krymu historické referendum o připojení k Ruské federaci. Podobná odtrženecká hnutí jsou i v pro-ruských východních regionech Doněck a Lugansk. Avšak Washington a jeho servilní evropští spojenci obrací perverzně realitu na hlavu a obviňují Rusko z „anexe“ Krymu a z probíhajícího konfliktu na Donbase, který si vyžádal téměř 5,000 životů a způsobil, že bezpečí za hranicemi v Rusku vyhledalo přes milion uprchlíků. Zločiny proti lidskosti spáchané Západem podporovaným kyjevským režimem jsou Washingtonem a Bruselem přehlíženy, kdy lákají Ukrajinu do NATO a EU.
Krize na Ukrajině, kterou Washington a jeho spojenci v Bruseli přivodili, pak vedla 17. Července k sestřelení malajského letadla a smrti 298 lidí na palubě. Navzdory nestoudné západní propagandě hlásané oficiálními médii svalující vinu na Rusko ukazují důkazy na Kyjev coby pravděpodobného pachatele – buď v důsledku strašné vojenské nekompetentnosti, nebo hůř, jako na záměrný akt vražedné sabotáže, s cílem obvinit z toho Rusko. Kvůli neschopnosti obvinit z katastrofy Rusko se zdá, že Západem vedené vyšetřování pádu bylo zastaveno, aby se neodhalilo, kdo jsou skuteční pachatelé – Západem podporovaný režim v Kyjevě.
Nechutně odporný pokus zorganizovat obviňování Ruska ze sestřelení civilního letadla MH17 eskaloval do totální kampaně uvalování sankcí vůči Rusku. EU upustila od jakéhokoliv předstírání politické nezávislosti a otrocky následuje Washington v navyšování ekonomických a diplomatických sankcí vůči Rusku kvůli ukrajinské krizi. Americký vice-prezident Joe Biden – instruktor kyjevského režimu – odhalil, nepříjemně podrobně, jak Washington zastrašuje evropské vůdce, aby přijali americkou politiku sankcí vůči Moskvě. To způsobilo bezprecedentní rozkol mezi Evropou a Ruskem – a nejhorší zhoršení vztahů od formálního ukončení studené války, před více než 20 lety.
Evropa stupidně nese hlavní břímě následného napětí. Sankce a protisankce zasáhly upadající ekonomiku EU a ekonomický motor Německo bolestně.
Stejně jako v USA i evropská ekonomika zůstává ponořena do krize (navzdory prázdným tvrzením o zotavení) a do explodující sociální bídy, s úrovní chudoby na rekordní výši. Jak se celý zbytečný konflikt s Ruskem prohlubuje, obzvláště EU zírá do ekonomické propasti. Sociální bída v celé EU vloni vedla k prudkému nástupu proti-bruselských politických stran v různých volbách. Tyto strany, jako Národní fronta ve Francii a britská Strana nezávislosti, zpochybňují životaschopnost bloku. Tento vývoj je sotva překvapivý, když evropští vůdci vykazují tak tupou servilnost k zahraniční politice Washingtonu a jeho zbankrotované neoliberální ekonomické doktríně úsporných opatření pro masy a absurdního obohacování bohaté elity a finanční oligarchie.
Setkání G20 na konci roku v Austrálii bylo jasným důkazem, že Washington a jeho spojenci v EU nemají žádná politická řešení ekonomického kolapsu, který začal v r. 2007 a trvá již sedm let.
Stručně řečeno, byl to rok, kdy byla osa Washington-Brusel spatřena jako opotřebovaná globální síla. Agendy změny režimu na Středním východě a na Ukrajině zavedly svět do ještě hlubší krize. Místo aby byly schopny řešit hluboce zakořeněné ekonomické problémy spojené s úpadkovým západním kapitalismem, pokouší se zoufalá elita řešit své dilema vyvoláváním konfliktu s Ruskem. Expanze USA vedeného NATO k ruským hranicím je toho důsledkem. Válka, jak vždy, se lumpům jeví jako poslední útočiště.
Před sto lety mohlo elitě bezohledné válečné štvaní projít, protože jejich monopol na informace a propagandu byl nezranitelný.
V novém věku globální komunikace a neustále se rozrůstajících kanálů alternativních informací může být tendence konfliktu vlastního západním mocnostem stále nebezpečná – ale je odhalována všem na očích. V novém roce bude bitva za pravdu, spravedlnost a mír stále pokračovat… a lze ji vyhrát.
Výzvou je zcela demaskovat, na globální úrovni povědomí, základní příčinu konfliktu, která se během loňska vynořila jako evidentní – USA vedený západní kapitalismus.
