20. 1. 2015 Russkaja Vesna
Sergej Čerenko – řidič autobusu, který se dostal do tragického ostřelování 13. ledna utrpěl lehká řezná zranění prstu a tváře. Muž nevyhledal lékařskou pomoc a dnešní den (19. 1. 2015) vyjel na tu samou trasu.
Vypověděl, že ostřelování kontrolního bodu šlo z levé strany silnice od Volnovachy, z území, které je pod kontrolou ukrajinských vojsk, a mrtví cestující nezahynuli střelou ‘gradu’ ale v důsledku výbuchu fragmentované miny, která vybuchla vpravo od autobusu.
Řidič Čerenko tady pracuje už 21 let a umí se orientovat v extrémních situacích. Po volnovašské tragédii nepřestal pracovat a pokračuje v jízdách do Doněcka. I to hovoří o mnohém.
Na otázku, jestli ho vyslýchala dopravní policie, odpověděl:
„Vyslýchali i dopravní policie i Bezpečnostní služba Ukrajiny (SBU), kterým jsem poskytl písemnou výpověď. Ptali se, kolik jsem vezl lidí.
Všimněte si, že Bezpečnostní služba Ukrajiny nezveřejnila výpověď svědka.
Sergej Čerenko popsal i okamžik výbuchu. Čtěte pozorně:
„Přede mnou na blokpost zajel velký bílý autobus linky do Mariupolu, prohlíželi ho. Potom kluci z Národní gardy mávli rukou: teď ty, předjeď. Stál jsem vzadu. Dveře jsem otevřít nesměl, probíhala prohlídka. A pak nějaké šustění z levé strany, hučení a výbuch.
Lidi křičeli „otevři dveře“ ale ty byly zaklíněné. Tiskl jsem tlačítko, ale ani přední ani zadní dveře jsem nemohl otevřít. Pak jsme otevřel dveře u řidiče, vyskočil a vyběhl. Havarijní okno se neotvíralo, nohou jsem vykopl přední dveře. Jimi také někteří cestující vyběhli.
Doběhli jsme k zadním dveřím, také jsme je nemohli otevřít, rukama nohama jsme do nich mlátili, ale otevřít jsme je nemohli. Pak na levé neporušené straně autobusu začali cestující vykopávat skla. Vojáci Národní gardy tam postavili žebřík a lidé po něm vylézali.
Jasně jsem viděl, že stříleli po pohybujícím se autobusu. Střelba šla z levé strany, od Volnovachy. Tomu říkáme ‘severní rajón’. Ne z Dokučajevska. Samotný blokpost ostřelovali ‘grady’. Ale jestli by vedle dopadla střela z ‘gradu’, tak bych si tu už s vámi nepovídal. To udělala mina, konkrétně tříštivá (fragmentovaná).
Existují ještě nějaké momenty, kterých si zástupci OBSE nevšimli, ani zástupce doněcké lidové republiky Denis Pušilin, který prohlásil, že fyzicky nemohli zasáhnout volnovašský blokpost.
Tak to bylo. Ale řekněte, kolik je blkopostů na území bývalé Doněcké oblasti? Kdo vyjížděl jakýmkoli směrem, potvrdí, že hodně. Jestlipak je na každém z nich nainstalována videokamera, a přitom takových technických vlastností jako u Volnovachy?
Videokamera byla instalována tak, že zabírala území až po obzor a to zvláště v tomto místě, kam udeřily ‘grady’. Potom jí přetočili zrovna na místo výbuchu autobusu. Vyvstává otázka, kdo a kdy ji tam instaloval? A proč?
Přitom, ty otázky jsou pouze řečnické. Přemýšlivému člověku je jasné, že krvavý scénář, počínaje výbuchem a konče šou na náměstích „Je suis Volnovacha! – Já jsem Volnovacha!“ byl zrežírovaný.
