Břetislav Olšer
Kam prezident Zeman šlápne, tam tráva sto roků neroste a dělá jednu chybu za druhou; klidně si svobodně pije kafe s cigaretkou v Miláně s Lavrovem, kamarádí se s proruskými politiky na Rhodosu, pak zve demokraticky Putina do Prahy na výročí osvobození Osvětimi Rudou armádou, což je však prý politizování pietní vzpomínky, přičemž stejná akce v Normandii nikomu nevadila, že byla zpolitizovaná od Obamy až po Camerona.
Miloš Zeman už toho má plné kecky a zkrátka asi nepřijede na úterní pietní akt do Terezína, který se uskuteční na židovském hřbitově, ale přijede dnes odpoledne. V Terezíně pak položí květiny na Národním hřbitově a následně se přesune do zdejšího muzea. Jde o pietní akci k uctění mezinárodního Dne památky obětí holocaustu. Letos se jí zúčastní přes 90 přeživších. Ceremonie v Terezíně rovněž připomene 70. výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim. Pietu pořádá Evropský židovský kongres… Jak vítali prezidenta Zemana v Číně…http://www.youtube.com/watch?v=dZCm8dR-vBU
Důvodem, proč Rada FŽO v ČR přijala na svém zasedání 17. prosince 2014 velkou většinou usnesení nepozvat Putina je skutečnost, že režim, který nastolil Vladimir Putin, údajně nedodržuje mezinárodní dohody, na rozdíl od USA, je agresivní navenek a okupuje silou území sousedního státu, na rozdíl od USA. Židé FŽO si přejí, aby veřejnost věděla, že s jeho pozváním do Prahy nemá FŽO nic společného. Ve stejném duchu se vyjadřuje i vrchní zemský rabín Karel Sidon, jehož přáním je, aby Putin zůstal doma. „Putinova přítomnost v Osvětimi by byla falešným gestem vůči obětem holokaustu,“ usoudil jeden evropský diplomat, který tato slova pronesl pod podmínkou zachování anonymity. „Pakt Molotov-Ribbentrop nezastavil Hitlera a z historického hlediska vytvořil podmínky pro vznik tábora v Osvětimi. Žádné omlouvání tohoto paktu se na tomto pietním místě nemůže konat,“ řekl kolosální hloupost. Takže, dle Jaceňuka napadl SSSR nacistické Německo a Ribbentrop-Molotovův pakt prý mohl za Osvětim. Schizofrenie psychopatů… Zde… Proč USA vadí Krym
Je to pořád dokola; političtí nýmandi nechtějí být empatičtí a všímaví k axiomům dějinných událostí, proto je nutné jim je neustále otloukat o hlavy. Nastane počítání oveček, co to říkám; počítání odstavců, dle pánů Studeného, Teplého a spol. Já tomu říkám vyargumentování nesmyslů. Všichni západní patolízalové totiž dnes o tomto paktu mluví málem jako o nejzrádnější úmluvě světa, což je přídomek, který si však plně zaslouží Mnichovská dohoda z 29. září 1938; zrada Západu. Nebýt však dávno předtím submisivní iniciativy ze strany Polska k nacistickému Německu, nebyl by zcela logický pakt Ribbentrop – Molotov, jehož se zastává Putin, jenž má opět pravdu. Vše začal totiž polský ministr zahraničí Józef Beck, jenž totiž podepsal už počátkem roku 1934 smlouvu o přátelství s Hitlerem. Prospělo to nacistickému Německu dostat se z mezinárodní izolace, do níž upadlo po nacistickém uchvácení moci a požáru Říšského sněmu…
Velvyslanec Polska v Německu Józef Lipski byl 20. září 1938, ještě před podepsáním Mnichovské zrady, pozván Hitlerem do jeho sídla. Na konci análního rozhovoru s Hitlerem Lipski píše: “Důrazně jsem zdůraznil, že Polsko je hlavním faktorem při ochraně Evropy před SSSR, a že zamýšlí provést emigraci do kolonií, po dohodě s Polskem, Maďarskem a možná Rumunskem, jako řešení židovské otázky”. Dále Lipski píše: ”V té chvíli jsem mu řekl, že pokud najde návod, postavíme mu pomník ve Varšavě…” Jen zopakuji inkriminovanou a tu pravou kolaborantskou větu: Polsko je hlavním faktorem při ochraně Evropy před SSSR… Ne před nacistickým Německem a Hitlerem, ale před Sovětským svazem… Zahnat do stodoly…
Na podzim 1938 se Beck rozhodl nezávisle a bez konzultace s jinými státy do konce října zbavit Židy polského občanství a tím znemožnit možnost návratu do země 70 tisícům občanům židovského původu žijících mimo Polsko, většinou v Německu a Rakousku. „Dne 16. dubna 1939 předložili Sověti oficiální návrh na vytvoření jednotné fronty pro společnou pomoc mezi Velkou Británií, Francií a SSSR… “Nemůže být žádných pochyb, že Británie a Francie měly přijmout ruskou nabídku.“ řekl Winston Churchill. Všechny protihitlerovské snahy SSSR se tak minuly účinkem, proto následovala v srpnu 1939 smlouva Ribbentrop-Molotov, teprve po ní výše citované škemrání Londýna a Paříže o spolupráci…
Beck a Ribbentrop – 1934
Nebylo to pro Stalina tak snadné, ať byl zločinec nebo ne; rozhodně však nebyl tupec, jenž by čekal, až se Hitler domluví s Polskem na společném vojenském postupu proti Sovětskému svazu. Stalin totiž už věděl, že v lednu 1939 jednal polský ministr zahraničí Józef Beck v Berlíně s Hitlerem o plánech na společný útok Německa a Polska na Sovětský svaz. Znal volání po vládě pevné ruky, které roku 1926 vyslyšel maršál Józef Pilsudski, co zavedl v Polsku už v roce 1926 vojenskou diktaturu, jež vedla k politické i národnostní perzekuci a potlačování demokratických principů a práv. Co asi měl Stalin dělat, když navíc všehoschopná Varšava už v roce 1938 zaslala vládě ČSR ultimátum o okamžitém vydání požadovaných oblastí a 2. října 1938 započalo obsazování východní části československého Těšínska polskou armádou. Nikoho moc nezajímalo, když sovětská rozvědka už v lednu 1938 nahlásila informace o chystaném polském záboru Těšínska.
„Poláci? Antisemité až do morku kostí. Samozřejmě, že ne všichni; byli mezi nimi i ti, co Židům během holocaustu pomáhali, ale většina z nich v nás viděla jen možnost šmeliny, což je taková polská tradice. Za zlatý prsten malý bochník okoralého chleba…” řekla mi Karmela Lanzerová z Ramat Jicchak u Haify, manželka Kurta Lanzera z Ostravy, člena první paradesantní brigády izraelské armády. „Pocházím z Krakowa, z rodiny polského právníka. Chtěli jsme pryč z toho polského antisemitismu, povolení vycestovat do Izraele jsem ale dostala jen já. Tak jsem se vydala v roce 1957 z Krakowa do Haify, kde jsem měla tetu a sestřenice. Pak jsem byla půl roku v kibucu na syrských hranicích. Tehdy jsem se ještě jmenovala Kristýna, ale můj učitel hebrejštiny mi řekl, že to není jméno pro Židovku a tak mě přejmenoval na Karmelu – Zahradu…“
Moskva slzám pořád nevěří… Snímek Břetislav Olšer
Pokrytecký Barack Obama, jedno jestli Jedwabne nebo Kjelce, se v dopise omlouvá Polákům za to, že nacistické koncentrační a vyhlazovací tábory na území dnešního Polska omylem nazval “polskými tábory smrti”. Americký prezident v dopise polskému prezidentovi Bronislawu Komorowskému píše: “Lituji této chyby a souhlasím, že tento moment je příležitostí k tomu, abychom se ujistili, že naše a budoucí generace budou znát pravdu.” Obama totiž udělil nejvyšší americké civilní vyznamenání Prezidentskou medaili svobody Polákovi Janu Karskému, který za války působil v protinacistickém odboji a jako jeden z prvních upozornil na vyhlazování Židů. Při tom o něm řekl: “Odbojáři jej dostali do varšavského ghetta a do polských táborů smrti, aby to viděl na vlastní oči.” Tento kiks popudil polské politiky a diplomaty. A Obama pokorně v dopise píše, že udělal chybu a ujišťuje, že byla “neúmyslná”. “Správně jsem měl říci nacistické tábory smrti,” připouští americký prezident.
Včera jsem si prohlížel knihu „Zlaté žně“ od amerického historika polského původu Jana Tomasze Grosse. Píše třeba o tom, jak po válce lidé z vesnic v blízkosti někdejších nacistických koncentračních táborů rozkopávali popel židovských obětí a hledali zlato a další cenné předměty. Na místech hromadných nacistických vražd a vyvražďování v Polsku kopali místní “hyeny” v zemi a hledali tam cennosti, jež při sobě měli umučení lidé vyhlazovacího tábora Treblinka. Celá oblast byla poseta dírami do země. Ty byly i několik metrů hluboké a všude kolem byly rozházeny lidské kosti. Lidé, kteří prosívali hromady popela, se vůbec nenamáhali odpovědět na otázku, co tam vlastně pohledávají. Areál byl ohromný, stejně tak ohromný byl rozsah vykopávek. Osvětimská genocida
Lidé, co zbohatli na zlatě, které vykopali z hrobů, v noci rabovali u svých sousedů, kde třeba mučili ženu hořící pochodní, aby prozradila místo, kam si schovala zlato a další cennosti. Spisovatelka Rachel Auerbachová nazvala jednu z kapitol své knihy o vyhlazovacím táboře Treblinka – “Polské Colorado aneb O zlaté horečce v Treblince”. Všude byli nesčetní rabovači s lopatami. Kopali, hledali a vytahovali ze země kosti a zbytky těl. V mazlavých zbytcích rozkládajících se ostatků pátrali po lebkách, nosili si je domů a hledali v nich zubní korunky ze zlata. Domů si je nosili proto, aby sousedi, kteří kopali kolem nich, netušili, zda něco našli, či ne. „Chodili jsme tam jako do práce. Celé dny hledali zlato a drahokamy, které ušly pozornosti nacistů,“ napsala autorka. „Zlatokopové“ si podle ní například až k pohřebišti natáhli vodovod, aby mohli lidský popel a ostatky promývat. „Hledali cennosti a nacházeli je, protože vesnice v okolí se pak viditelně zvedly – místo dřevěných chatrčí vyrostly zděné domy, slaměné střechy nahradily plechové…”
Také o pogromu v Jedwabnem napsal objektivně až Jan Tomasz Gross v knize: “Sousedé” a v pojednání “The Destruction of the Jewish Community in Jedwabne”, vydané Princeton University Press, 2001. Dnes vyučuje historii na University Princeton, kde je profesorem na fakultě Normana B. Tomlinsona a přednáší na téma „Válka a společnost”. Jedwabne patří k části Polska, která v roce 1939 po Paktu Ribbentrop – Molotov připadla SSSR. Byla to součást bývalého carského Ruska. V roce 1941 však počala válka a ruskou okupaci nahradila německá, k níž v krátkém počátečním období obyvatelé vzhlíželi s naivní nadějí. Když totiž Němci ukázali na Židy, jako na původce všeho zla, někteří Poláci to přijali a rádi, jelikož za tím viděli židovský majetek, který vyrabují.
To už ale platil také pro polské Židy zákon o říšském občanství, zákon na ochranu německé krve a německé cti, poté zákony o zdravém manželství, vlajce a státním znaku. Stačilo tak málo pro perzekuce tzv. „rasově méněcenného obyvatelstva”… Navíc Polákům bylo sděleno, že nebudou za násilnosti a krádeže na Židech potrestáni a 10. července 1941 se na výzvu polsky mluvícího Němce, starosty Karolaka a německé policie, shromáždilo několik desítek mužů z Jedwabneho a nahnalo místní Židy na náměstí.
Zhruba čtyřicítka Židů s rabínem v čele musela rozbourat za vynuceného ponižujícího zpěvu sovětských písní místní Leninův pomník. Pak bylo židovské obyvatelstvo včetně žen i malých dětí nahnáno do stodoly. Ta byla uzamčena, polita benzínem a zapálena. Zaživa tak bylo upáleno přes 340 lidí. Masakr v Jedwabnem byl vyšetřován dvakrát. Soud v roce 1949 odsoudil několik Poláků za spoluúčast při incidentu, další pro nedostatek jasných důkazů obžaloby zprostil. V letech 2002- 4 znovu oficiálně vyšetřoval událost polský Institut národní paměti. Vyslechl více než sto svědků. Byla potvrzena aktivní účast etnických Poláků i přítomnost německé policie. Konzervativní polské kruhy ale takový přístup odmítají.
Navíc vyšla i jiná kniha pod názvem “Zlatá srdce”, kterou Grossovi kritici chtějí ukázat, jak jsou Poláci hodní a kolik zachránili Židů. Situaci nepomohlo ani vyjádření polského primase Josefa Glempa, který sice událost přiznal, ale užil nevhodné přirovnání k palestinskému konfliktu. To kontrastuje s dlouholetým vztahem polského papeže Wojtyly z Wadovic – Jana Pavla II. k podobné tématice. Jako hlava katolické církve demonstrativně navštívil Osvětim, aby byl pro katolíky ve vztahu k šoa příkladem. Vstoupil jako první papež do synagogy, v Muzeu Holocaustu v jeruzalémském Yad Vašem vyjádřil nejhlubší lítost nad pronásledováním Židů. Řekl o nich, že jsou křesťanům staršími bratry. Dostalo se mu za to na sklonku života mimořádné cti: požehnání židovských rabínů.
Vášnivým, brilantním slohem a s nelítostnou průkazností přináší J. T. Gross na světlo také pravdu v další knize pod názvem “Strach”, pojednávající tentokrát o pogromu na Židy v Kielcicích v roce 1946, tedy po válce… Bylo zabito 37 Židů jen proto, že se ztratil osmiletý chlapec Henryk Blasczyk. Když ho policie našla a přivedla domů, vypověděl, že byl zavřen ve sklepě Židem, který na něm chtěl spáchat rituální vraždu a jeho krev měli Židé použít do nekvašeného chleba macesu. Polská “hilsneriáda” však přinesla ne rituální vraždu dívky Anežky Hrůzové, ale další tří desítky nevinných židovských obětí… http://www.reflex.cz/clanek/rozhovory/61784/rabin-karol-sidon-vsechno-je-prece-jinak.html
“Poláci byli nejhorlivějšími arizátory židovského majetku. Vrhli se i na ten náš a tak jsem se raději vystěhovala do Izraele. Nepoznala jsem větší antisemity…” vzpomíná paní Karmela Lanzerová. “Když přišli na Těšínsko Němci, bylo třeba, aby se “Šlonzáci” zapsali do tzv. “volkslisty”. Přihlíželo se k celkové osobnosti kandidáta, k jeho přihlášce k němectví, k původu a rasové způsobilosti. Stačilo pak místo podpisu otisknout svůj palec a byla “palcuvka” a šance, že nepřijdou o svůj majetek a že nepůjdou do koncentráku…
Ruský prezident Vladimír Putin se nezúčastní připomínky 70 výročí osvobození vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Cesta do Polska není v plánu, řekl Putinův mluvčí Dimitry Peskov na přímý dotaz AFP, aniž by uvedl důvod. Putinovi se nedostalo formálního pozvání, řekl Peskov agentuře Interfax, dodal ale, že žádná oficiální pozvání rozesílána nebyla. Osvobození Osvětimi bude připomenuto slavnostním ceremoniálem v táboře, který je dnes muzeem, 27. ledna, což je také OSN vyhlášeným Mezinárodním dnem památky Holokaustu. Hlavním řečníkem před branou do tábora bude polský prezident Bronislaw Komorowski. Nepřítomnost Putina je přinejlepším vyjádření zvláštní, protože Osvětim osvobodila sovětská Rudá armáda právě 27. ledna 1945.
Postoj vrchního zemského rabína Karla Sidona, resp. Rada FŽO v ČR, mě nepřekvapil. Není totiž pravým židem, narodil se za války v tzv. smíšeném manželství. Otec byl pro svůj židovský původ poslán do Terezína a po neúspěšném pokusu o útěk popraven (1944). Po otcově deportaci byl jeho syn skrýván na venkově. Matka ho vychovávala sama až do roku 1948, kdy se znovu provdala. Pořád jen věřím, že skuteční čeští Židé nezastávají názor, že režim, který Putin nastolil a ztělesňuje, nedodržuje mezinárodní dohody, je agresivní a okupuje silou území sousedního státu. Pokud je tedy řeč o Krymu, tak zde k žádnému násilí nedošlo a referenda se zúčastnilo s nadšení asi 97 procent obyvatel poloostrova. Jde tedy o pouhý vykonstruovaný nesmysl. Kolik 21. srpnů již bylo ve světě
Naštěstí jsou mezi Židy i ti praví, co se narodili židovské matce; k takovým patří tajemník federace Tomáš Kraus, jenž Putinovo pozvání obhajuje, protože je místopředsedou Evropského židovského kongresu, jehož rodiče přežili Osvětim, pamatují si osvobození Rudou armádou. Bude tomu totiž už 70 let od chvíle, co byly z Osvětimi vypraveny první “pochody smrti” s vězni, kteří už slyšeli kanonádu sovětských tanků a nacisté se snažili uprchnout před trestem za válečné zločiny k “uznalejším” Američanům. Dne 27. ledna 1945 osvobodila Rudá armáda koncentrační tábor Auschwitz – Osvětim. Přežilo jen asi 7 500 lidí. Zavražděno jich však bylo více než 1,1 milionu; asi 960 tisíc Židů, 75 000 Poláků, 23.000 Romů a Sintů (Cikánů), dále mnoho homosexuálů a Svědků Jehovových. Byl to konec holocaustu, který vyvraždil mj. přes šest milionů Židů…
Rudá armáda mohla osvobodit nejhorší vyhlazovací tábor, ale představitel Ruska na výročí tohoto hrdinského činu být nesmí. Samozřejmě, že to souvisí s tím, komu Židé fandí – jestli Rusku nebo Spojeným státům, resp. Ukrajině a Majdanu; nikomu asi nevadí, že bylo zabito 27 milionů Rusů v 2. sv. válce. To Američané jsou větší kabrňáci; dne 4. května 1945 vydal generál Patton rozkaz zahájit útok na západní Čechy. V ulicích Plzně se americké tanky objevily 6. května 1945 vítány nadšenými obyvateli Plzně. Po poměrně “těžkém a vůbec největším boji”, s jakým se americká armáda na území Československa setkala, byl 26. dubna Cheb dobyt. Toto vítězství bylo ovšem zaplaceno 46 padlými vojáky a 150 raněnými. Později ještě následovala několikahodinová bitva o chebské letiště, dne 28. dubna, při které bylo zraněno asi 16 vojáků. Státníci slaví bitvu o Normandii; kdy se sejdou ve Stalingradu? V Normandii padly přes tři tisíce Spojenců, jen ve Stalingradu během “poměrně těžké bitvy” na půl milionu sovětských vojáků…
Kolik padlo vojáků Rudé armády, kteří byli na frontě od roku 1941 a přešli bitvy u Stalingradu, Kursku, Moskvy, Leningradu, Sokolova, Dukly, až po dobytí Berlína? Několik milionů… Stalingrad 450 tisíc zabitých, Kursk sto tisíc mrtvých, Leningrad 600 tisíc… Jen při osvobozování Československa jich padlo na 150 tisíc. A zatímco američtí vojáci, kteří přišli po “hrdinských” bojích o půl tisícovky svých druhů, jsou umytí a navonění šviháci v parádních uniformách, rozdávali čokoládu, žvýkačky, masové konzervy, cigarety a flirtovali s českými dívkami, které si poté mnoho těchto vojáků vzaly za muže, po tisících kilometrech v blátě zákopů, bez potravin a hygieny špinavý, nemocní a nevzhlední Rusové byli všem jen odpudiví. Několik let bez žen je přinutilo k jejich znásilňování…
Emigrace židů z Německa a Rakouska v letech 1933 – 39 byla značná, pud sebezáchovy rozvál po celém světě utečence před krutými dopady Norimberských protižidovských zákonů o říšském občanství a ochraně německé krve a cti. USA mohly přijmout značně velký počet židovských uprchlíků, v době války jich však vpustily do země jen 21 000, což bylo asi deset procent z počtu povoleného přistěhovaleckým zákonem o kvótách. Průzkumy z let 1933-45 ukázaly, že spousta Američanů podporovala protižidovské zákony. Velkou vinu na tom, že pro záchranu židů nebylo nic podniknuto, nesl i prezident F. D. Roosevelt. Napůl antisemita…
Největší tragédií na celém hrůzném řádění nacistů v koncentrácích, resp. v Osvětimi, je fakt, že to neměli ze své hlavy, ale že už v roce 1913 napsal Theodore Roosevelt, 28. prezident USA, že věda zvaná eugenika, (resp. vědecký rasismus), jež dokonale zkvalitňuje lidskou, resp. bílou rasu, je základem jedinečného rozvoje lidské společnosti. Prohlásil: “Chceme-li zdokonalit kvalitu rasy, musíme stimulovat plodnost nejhodnotnějších jedinců…” Aby pak v USA podle tohoto vzoru zabránili rasové degeneraci, bylo jen během roku 1930 každý měsíc vykastrováno a sterilizováno přes dvě stě osob. Theodore Roosevelt se vyslovil proti “nevzdělaným davům podřadných občanů a řekl, že “společnost nemá právo dovolit degenerovaným, aby rozšiřovali své řady“; vyjádřil názor, že jedině eugenika může spasit lidstvo…” Takové byly Spojené státy, proto se nelze divit, že jsou mnozí židé proti cestě Putina do Prahy…
A Obama se omlouvá Polákům za to, že použil slova “polské tábory smrti”; přitom kromě Osvětimi a Majdanku byly na polském území nacisty vybudovány ještě tábory Treblinka, Sobibor a Belzec. Nacistickému holokaustu padlo za oběť na šest milionů Židů, ale za nahnání Židů do stodoly v Jerdwabnem a její zapálení není omluva žádná…
Inu, a tahle politická ochlokracie Polska, co kolaborovala s Hitlerem, upalovala a zabíjela Židy a bojovala proti Sovětskému svazu s desítkami milionů zabitých v 2. sv. válce si dovolí nepozvat Putina k pietnímu aktu do Osvětimi, kterou právě Rudá armáda osvobodila…?
