Jiří Jaroš Nickelli
18. 1. 2015 České národní listy

Když čtenář otevře každodenní vydání Mladé Fronty Dnes, nachází tam stále jisté, až únavně monotónní ataky na našeho presidenta Zemana, na “diktátora presidenta Putina”, na “agresora Rusko”. Nikdy nechybí též nějaká morální výzva k českému sebemrskačství a roztrhání žíněných rouch nad osudem nebohých tzv. Sudetoněmců”.
Skvělým spisovatelem těchto sáhodlouhých filipik bývá téměř se železnou pravidelností pan redaktor Luboš Palata. Zrovna 7. ledna 2015 vyprodukoval celostránkový esej nazvaný “Oslavy konce války s Ruskem jako okupantem” (MF 7.1.15, str.5). Pan Palata je dokonalý profesionál v překrucování, zamlčování a vypouštění oněch známých “čtvrtpravd” o našich a evropských dějinách, v onom překrucování, které jedna restituentka tak bohulibě nečesky nazývá “ze čtvrtiny polopravdy” (“Halbviertelwahrheiten”). Krásná je též ilustrační dvojfotografie presidenta Putina se Stalinem v zákrytu.

Pan Palata začíná děsivým obrazem výčtu oslavenců onoho pro něho tragického vítězství roku 1945. Prý je ve “střední Evropě” (tu ji máme, Bismarckovu Mitteleuropu!, hleďme, odkud se nám vzala) slaví jen ti (zlořečení) Češi a ze setrvačnosti i Slováci. Zato je neslaví ani Poláci, ani Maďaři, pro které je to (u Maďarů správně řečeno) výročí porážky. Pan Palata barvitě líčí všechny hrůzné následky porážky fašismu v oné Evropě, kterou označuje za střední. Od nepřirozených hranic obnoveného Polska, přes těžký osud ruským agresorem anektovaných Baltů až po krvavou občanskou válkou postižené oblasti na západní Ukrajině. A zde už u tvrzení pana Palaty “přestává legrace a počíná náboženství”.

Východní Evropa po roce 1945 jako Palatův protiobraz dějin

Dalo by se to též módně nazvat “Dějiny východní Evropy podle Palaty”. Tak především operovat pojmem “střední Evropa je zásadní omyl, omyl na nějž naletěl i autor J. Kroutvor ve své práci “Střední Evropa. Potíže s dějinami”. Omyl spočívá v tom, že tu nejsou potíže s dějinami, nýbrž se zeměpisem. Žádná střední Evropa jako zeměpisný pojem neexistuje – i přestože v Račicích na Moravě se nachází údajně střed kontinentální Evropy, ovšem celé Evropy! Pojem “střední Evropa” je pojem povýtce geopolitický a zavedl jej ve druhé třetině 19. století kancléř Viléma II., Otto von Bismarck. Tento vojenský a politický génius Německé říše dobře charakterizoval geopolitiku své země a mimo jiné prohlásil “Kdo drží Čechy, drží Evropu” On zavedl pojem “Mitteleuropa”, který se dnes užívá i ve zkrácené podobě “Mitropa”. Geopolitici staršího 19. a 20. století ztotožnili pojem “střední Evropy” s habsburskou monarchií, po které dnes tak pláčou mnozí Rakušané a monarchisté v Uhrách, v Rakousích, v Bavorech i v Haliči.

Z geografického hlediska lze hovořit jen o Evropě východní, maximálně středovýchodní nebo jihovýchodní, kterou představuje polovina Uher a Balkán. Přesně tak vytyčují své státy v U.S.A., kde se hovoří zásadně o východních, západních, “středozápadních, středovýchodních, středojižních a západojižních státech”. Žádné “střední státy” Američané nerozlišují – a to zcela správně. O středoamerických státech hovoří výhradně v označení států Střední Ameriky – Nicaraguy, Kostariky, Panamy atd.!

Kdežto zde v Evropě vlivem novinářů se zahnízdil bismarckovský pojem “střední Evropa” (který užil několikrát i TGM, ovšem výhradně jako geopolitický pojem! při konferenci porobených národů Evropy). Stejně jako novináři a politici spáchali termín “Sudetští Němci” anobrž “Sudetoněmci“ a rozšířili tak historický, geografický a entologický nonsens, který hnojí dějiny a politiku východní Evropy doposud! Dále pan Palata poukazuje na tzv. partyzánské války “národovců” osvobozených – v Palatově pojetí okupovaných zemí – proti netvoru Stalinovi a jeho krutému bolševismu. Takže v Palatově obraze všichni ti banderovci, ustašovci, lotyšští esesáci a další fašističtí dobrovolníci – šlo přece o dobrovolníky, jak to podal prof. Auský ve svých studiích! – usilovali jen a jen o “národněosvobozenecký boj” podřezáváním svých protivníků včetně žen a dětí?? Herr Palata zde střelil velkého antihistorického kozla.

Palatova “Katarze Čechů” jako odpuštění Sudetům – velké zamlčení Chamberlaina, Churchilla, Postupimi a Paříže před dekrety!

Pan Palata nikdy ve svých statích nevynechává morální kázaní zlým Čechům,aby se konečně probudili z benešovského tmářství a uznali systémem MEA MAXIMA CULPA svou nekonečnou vinu na “Vyhnání tří milionů svých spoluobčanů, sudetských Němců”. Tento požadavek je již tak ohraný, že jej většina ohlušeného národa už ani nevnímá jinak, než jako propagandistické bubnování. A právem. Pan Palata totiž suverénně zamlčuje, jak historii tohoto dějinného fenoménu evropských národů poloviny 20.století, tak i jeho nezrušitelné důsledky. Sluší zopakovat pravdivou historii vzniku tohoto dějinného faktu. Odsun čili TRANSFER NĚMCŮ (nikoli vyhnání!) nejdříve navrhl Neville Chamberlain, otřesený Hitlerovou arogancí a podvodem při okupaci Československa roku 1939. Odsun Němců nevymyslel Edvard Beneš! Otázky odsunu všech evropských Němců ze všech území okupovaných Velkoněmeckým reichem pak rozpracovali britští diplomaté a politici v čele s Anthony Edenem a Winstonem S. Churchillem, jenž dal těmto požadavkům také z britské strany konečné řešení v Postupimské dohodě a v Pařížské reparační dohodě, jíž je Česká republika stále signatářem. Pan Palata prostě a jednoduše zamlčuje fakta dějin. Pan Palata zamlčuje před čtenáři Mladé fronty Dnes fakt, že je to právě Pařížská reparační dohoda, platná pro řadu evropských států od Belgie a Nizozemí až po Balkán, že žádný konfiskovaný německý majetek okupovaných zemí se nesmí nikdy vrátit zpět do německých rukou! Vyhlásil Pařížskou reparační dohodu zlopověstný Edvard Beneš?? Všechny tzv. restituční soudy o majetky v České republice mají být nazírány právě z hlediska Pařížské reparační dohody, nejen z hlediska dekretů, a proto nemá nárok ani například řád německých rytířů! 

Pan Palata rovněž tvrdí, že dnes by Češi po tak dlouhé době již měli reflektovat vyhnání a podrobit se “zpytování svědomí”. Tak hurá do toho, Herr Palata. Zde jsou tisíce českých rodin, kterým sudetští Němci – nejen Němci říšští! – zavraždili jejich členy. Jsou tu tisíce potomků rodin částečně nebo zcela vyvražděných nejen říšskými, ale i karpatskými a sudetskými Němci. My, potomci těchto tisíců českých rodin, jsme nezaslechli od tisíců vyhnaných československých Němců slovo uznání těchto zločinů. Stále se hovoří jen o zločinech Čechů, přičemž oběti českých excesů před legitimním transferem lze počítat maximálně na několik set, a nikoli na tisíce, jak profesně lže pan Palata. Uvedu jen případ Pohořelice, nedávno prozkoumaný a zveřejněný prof. Žampachem z Brna. Z tisíců obětí vyhlašovaných rakouskými a bavorskými sudety, zbylo po prozkoumání několik stovek Němců, kteří nebyli zavražděni, ale podlehli útrapám poválečných chorob a nedostatku. Například v zajateckých, později internačních táborech v Rájci a v Pohořelicích byly zlé hygienické podmínky a vypukla tam epidemie. V Rájci podlehli tyfu jak Němci, tak Češi.

K vině sudetských Němců na zvěrstvech v protektorátu, o níž pan Palata hovoří jen obecně a ihned ji zamítá jako důvod odplaty, lze připomenout, že vina sudetských Němců byla projednávána i Norimberským soudem, což pan redaktor nikdy nikde neuvedl! A kdo byl žalobce v tomto případě? Byl to brněnský občan, generál justiční služby JUDr. Bohuslav Ečer, který to tom naspal hned dvě knihy.

Pan Palata, který končí svou filipiku obvyklými útoky na presidenty Zemana a Putina, jakoby oni byli novými protiněmeckými štváči a kazimíry smiřování národů Evropy, prostě zčásti překrucuje fakta, zčásti fakta zamlčuje – a zčásti, žel, fakta selhává.

Jeho škoda, je to profesně jistě zdatný novinář. Ale my, okresní odbojáři z vesnic a malých měst, se domníváme, že slouží s velkým zápalem věci špatné, věci nečisté, a obhajuje neobhajitelné a omlouvá neomluvitelné. A na margo MF Dnes – snad by měla filipiky pana Palaty konfrontovat s nálezy akademiků historiků, etnografů, sociologů a dalších vědců, aby nedocházelo k nonsensům, jako byl ten o transferu Němců, který pana Palata nazývá po knížecím “vyhnání”.

(Autor je pozůstalým po legionáři, zavražděném z podílu karpatského Němce, a příbuzný tří odbojářů, z nichž dva zahynuli v Osvětimi a jeden byl gilotinován na Pankráci. Další jeho příbuzní přežil věznění v Breslau a jeho otec byl totálně nasazen v koncernu Klockner. )