 |
| Jekatěrina Klimová |
8. 1. 2015, Petr Ďoubalík, film “My z budoucnosti” (Мы из будущего, dva díly, rok 2008, sci-fi, fantasy, válečný): film o současnosti i minulosti, který předpověděl budoucnost
Jedny z mála filmů o 2. světové válce, které by se mohly líbit i současné mládeži. Hlavní hrdinové se záhadným způsobem vrátí v čase přímo do krutých bojů války, aby mnohé lépe pochopili, aby trochu pomohli, aby se zamilovali… Když jsem poprvé viděl tyto nové ruské filmy v roce 2012, ještě jsem vůbec netušil, co se na Ukrajině strhne. Líbily se mi, ale plně je doceňuji až teď. Scény, které mi původně připadaly přitažené za vlasy, mi po řádění ukrajinských “pravosekových banderovců” v roce 2013 už přehnané nepřijdou. Ve druhém dílu mladík ze Lvova ukazuje ruským klukům, že patří na šibenici, večer se na tancovačce strhne pořádně tvrdá bitka, nenávist z mladých Ukrajinců přímo prýští. Kdo psal scénář, moc dobře věděl, co se s Ukrajinou děje, jak se tam daří živit nenávist ke všemu ruskému. Dnes už známe důsledky, film byl pokusem jim předejít.
Čtyři současní mladíci kšeftují s válečnými artefakty, které hledají i pomocí vykopávek. Je mezi nimi také skinhead, obdivující Hitlera. Jednoho dne přijde do jejich tábora „podezřelá“ babička, oni si z ní dělají šprťouchlata, ale pak se začnou dít věci! Prokopou se do starého zavaleného bunkru, najdou bezva věci pro kšeft a mezi nimi i doklady – na jejich jména a s jejich podobenkami! To je tím vedrem a tou nekvalitní vodkou z trhu, myslí si. Hupsnou do jezera, aby se zchladili, ale když se vynoří nad hladinu, jsou v roce 1942. Dál je lepší film vidět. Jen napovím, že ošklivosti války vyvažuje svým šarmem zdravotní sestřička v podání sympaťačky Jekatěriny Klimové a tak se do děje dostává i milostný románek, který dává smysl druhému dílu. Pokus o její záchranu se přece přímo nabízí.
Co dodat?
V diskusi jsem četl názor jednoho učitele: „Konečně mám film vhodný pro Občanskou nauku!“ (dnes předmět Výchova k občanství).
Na konci filmu si skinhead střepem strhává vytetovanou svastiku na rameni. Je to jen kratičká scénka, která by vám mohla uniknout, ale je jedním z hlavních poselství filmu. Stejně jako poslední vteřiny prvního dílu, kdy se na sebe dívají dvě skupiny mladých kluků, podobných věkem, ale odlišných poznáním. Silná je i scéna, kdy ukrajinec z nenávisti svrhne pomník padlým, aby se na stejné místo dostal ještě jednou, právě v době války, kdy se sám tím padlým může stát.
Filmy, které se odehrávají ve dvou časových rovinách, mají svá úskalí. Když to budete řešit, hledat mouchy, najdete je. Lépe je hledat, „co chtěl básník říci“.
Konec druhého dílu přinese pořádné překvápko. Sice těžko pochopitelné, možná nesmyslné, ale příjemné – já neprotestuji. Nechte se překvapit.
Na ČSFD (Česko-Slovenská filmová databáze) je film pod názvem „Zpátky na frontě“
Oba díly s titulky lze nalézt například zde: ulozto my z budoucnosti
DVD s titulky by mělo jít opatřit za babku zde: ritkavideo nebo hvezda
Na YouTube je první díl zde:
a druhý díl zde:
