Glenn Greenwald
8. 1. 2015 Zvědavec
Barack Obama na své povolební tiskové konferenci 6. listopadu 2014 oznámil, že bude usilovat o získání souhlasu použít vojenskou sílu od nového Kongresu, který by ho opravňoval k zahájení bombardovací kampaně v Iráku a Sýrii – té, která započala před čtyřmi měsíci. Pokud by byl člověk velkorysý, mohl by říct, že usilování o souhlas Kongresu pro válku, která byla zahájena před několika měsíci, je aspoň o něco lepší, než vést válku poté, co ji Kongres výslovně odmítl schválit, jak Obama nezákonně učinil v nyní zhroucené zemi Libyi.
Když Obama začal v září bombardovat cíle v Sýrii, poznamenal jsem, že je to sedmá země s převládající muslimskou populací, která je bombardována USA během jeho funkčního období (do toho se nezapočítává Obamovo bombardování muslimské menšiny na Filipínách). Také jsem dříve poznamenal, že toto nové bombardování znamená, že Obama se stal čtvrtým americkým prezidentem v řadě, který nařídil shodit bomby na Irák. Již sama o sobě jsou tato fakta neskutečně výmluvná. Americké násilí je tak trvalé a nepřetržité, že si toho již sotva všímáme. Jen počátkem listopadu odpálil americký bezpilotní letoun raketu, která zabila 10 lidí v Jemenu, a tito mrtví byli bleskurychle označeni za „podezřelé ozbrojence“ (což ve skutečnosti jen znamená, že jde o „muže vojenského věku“); o tomto zabíjení se téměř nediskutovalo.
Abychom získali představu o plném rozsahu amerického násilí ve světě, stojí za to položit si širší otázku: kolik zemí v islámském světě USA bombardovaly nebo okupovaly od r. 1980? Odpověď byla poskytnuta v nedávném úvodníku Washington Post vojenského historika a bývalého plukovníka americké armády Andrew Baceviche:
Jak se Amerika snaží „degradovat a nakonec zničit“ ozbrojence Islámského státu v Sýrii, přeměnila se třetí irácká válka nepozorovaně na bojiště Velkého středního východu XIV. Tedy Sýrie se stala nejméně 14. zemí v islámském světě, kterou americké síly napadly nebo okupovaly nebo bombardovaly, a ve které američtí vojáci zabíjeli nebo byli zabiti. A to jen od r. 1980.
Odškrtněme si je: Írán (1980, 1987-1988), Libye (1980, 1986, 1989, 2011), Libanon (1983), Kuvajt (1991), Irák (1991-2011, 2014-), Somálsko (1992-1993, 2007-), Bosna (1995), Saúdská Arábie (1991, 1996), Afghánistán (1998, 2001-), Súdán (1998), Kosovo (1999), Jemen (2000, 2002-), Pákistán (2004-) a nyní Sýrie. No tě bůh.
Bacevichův výčet vynechává bombardování a okupace ještě dalších převážně muslimských zemí klíčovými americkými spojenci, jako Izrael a Saúdská Arábie, provedených za klíčové americké podpory. Opomíjí puče proti demokraticky zvoleným vládám, mučení a uvězňování lidí bez obvinění. Rovněž, samozřejmě, vynechává všechna ostatní bombardování a napadání a okupování, která USA provedly během tohoto období v ostatních částech světa, včetně střední Ameriky a Karibiku, jakož i různé války v zastoupení v Africe.
Je třeba toho neskutečně mnoho říct o frakcích na Západě, které věnují obrovskou spoustu času a pozornosti kázání proti maximální primitivnosti a násilnosti muslimů. V Gaze nejsou žádné teploušské bary, prohlašují posedlí proti-islámští bojovníci – jako by šlo (na rozdíl od násilí a agrese páchané vůči světu) o ten nejdůležitější ukazatel při posuzování společnosti. Jako odraz své prostomyslné posedlosti démonizací muslimů (kdy přesně ve stejné době jejich vlády vedou nikdy nekončící válku proti muslimským zemím a kdy jejich společnosti muslimy marginalizují) si pozoruhodně nevšímají vzkvétajících teploušských komunit v místech, jako Bejrút a Istanbul, nebo jejich neexistence v křesťanské Ugandě. Za použití bigotní taktiky milují poukazovat na nejhorší chování jednotlivých muslimů a používat to jako prostředek k přisuzování takového chování skupině jako celku, zatímco ignorují (často úmyslně) nejhorší chování jednotlivých židů nebo svých vlastních skupin (podobně zmiňují ta nejhorší pravidla islámu, zatímco ignorují podobně extrémní pravidla judaismu). To proto, jak řekla Rula Jebreal Billu Maherovi počátkem listopadu, že kdyby tito tak stateční muslimobijci řekli totéž, co o muslimech, o židech, dostali by padáka.
Ale ze všech různých věcí, které lze o této skupině říct, je tato vždy ta nejvíce zarážející: titíž lidé, kteří rádi odsuzují násilí islámu jako jakousi hlavní hrozbu, žijí v zemích, jejichž vlády používají zdaleka a mnohem více násilí, bombardování, invazí a okupací, než kdokoliv jiný. To je prostý fakt.
Ti, kteří se poflakují v USA nebo Británii a neustále se naváží do zlého islámu, líčí ho jako líheň násilí a zla („matku stok zkažených názorů“), zatímco věnují jen velmi málo času závislosti vlastní společnosti na násilí a agresi, nebo vlastní náboženské a nacionalistické výbojnosti, dosáhli vrcholu zaslepeného kmenového fanatismu. Skutečně, jsou jako soused v ulici, který neustále vraždí, krade a drancuje, a pak ve svém volném čase zaníceně odsuzuje lidi, kteří žijí tisíce mil daleko, za jejich zlé skutky. Takový člověk by byl považován za patologicky sebeklamného, což je výraz, který také popisuje ty politické a intelektuální frakce, které toto chování kopírují.
Naprostá nenucenost, se kterou včera Obama volal po novém použití vojenské síly, je odrazem toho, jak klíčovým a ústředním, jak samozřejmým násilí a militarismus v americkém říšském řízení světa jsou. To, že se někteří občané takovéto země věnují primárně, ne-li výlučně, odsuzování násilí a bestiálnosti jiných, je svědectvím toho, jak mocný a zaslepující kmenový fanatismu je coby liská hnací síla.
