Martin Kunštek
13. 1. 2015
Malé cvičení z konspirační teorie: K čemu byl „dobrý“ útok na Charlie Hebdo? Co měl zakrýt? V prvních chvíli jsem hledal po serverech na obvyklých bojištích. Zdali někde neprobíhá mimořádná „protiteroristiká válka“ s velkými oběťmi v řadách civilistů. Izraelsko arabská válka? Nic mimořádného. Nová ofenziva Ukrajinců v Novorossii? Stále stejná opotřebovávací válka na přibližně stále stejných pozicích? Pár dnů už uteklo takže válečná karta se ukazuje jako falešná. Tak co za tím může být?
Řecko a další krize Eurozóny a potažmo celé EU? Zajímavé věci jsou plánovány až po 14. 1. Což ve světě médií je strašně daleko. Pokud Řekové předvedou volební „rebelii“ a hlavně pokud zvolení skutečně splní to co slibují (to čím vyhrožují), tak už Charlie Hebdo bude dávno zapomenutým tématem. V mediální praxi totiž jeden skandál dává zapomenout na ten předchozí. Stejně jako vražda na vraždu a válka na válku. Inu není nic staršího než včerejší noviny.
Napadá mě však jeden účel k němuž se vyvraždění redakce může „hodit“. Může to být hlasitý start tichého nástupu cenzury. K této úvaze mě přiměly dva faktory. Jednak článek „nejsem Charlie“ ze Zvědavce. Článek, který mě velmi zaujal a musím dodat upozorňuje na důležité věci. Druhým faktorem bylo nedávné vystoupení Petra Žantovského na panelové diskusi Nové republiky. Popisoval příčiny toho proč stále platí pořekadlo zavedené profe. Oskarem Krejčím, že „svoboda myšlení začíná tam, kde končí signál České televize“. V závěru pak varoval před legislativou připravovanou na úrovni orgánů EU, ale i na národní úrovni, která by měla zcenzurovat internet.
Zmínil při tom, že přípravy této legislativy by se měl účastnit i Štěpán Kotrba – česká žijící legenda v oblasti mediálního práva a v oblasti boje za svobodný a všem dostupný internet. Se Štěpánem jsem poté telefonicky hovořil. Popřel, že by se na něčem takovém účastnil. Dodal k tomu, že si myslí, že taková věc jako cenzura internetu ani nejde technicky provést. Pak mi začal obsáhle popisovat jaká legislativa se chystá v oblasti mediální regulace na české i evropské úrovni. Musím sebekriticky a zahanbeně přiznat, že jsem si jako v této oblasti laik ze Štěpánovy přednášky bohužel moc nezapamatoval. Na závěr jsme vedli trochu filosofickou debatu o etice médií. Jako – co je ještě únosné a kde je hranice, kde už je oprávněný nástup právní regulace (zákona). A v případě jeho nedodržovaní postih.
Připomněli jsme si několik paragrafů z českého Trestního zákoníku. Kromě pomluvy a šíření poplašné zprávy i propagace hnutí směřujících k potlačování práv a svobod občanů, nebo popíraní holocaustu a zločinů komunismu. Vzpomínali jsme i na asi rok starou taškařici kolem projednávání jedné z novel Trestního zákoníku. Vláda tehdy na základě doporučení Výboru OSN pro lidská práva předložila do jedné z novel trestního zákoníku vypuštění trestných činů. propagace hnutí směřujících k potlačování práv a svobod občanů, a popíraní holocaustu a zločinů komunismu. Popíraní holocaustu mají mimochodem jako trestný čin i v SRN. Na Ústavně právním výboru Sněmovny se tehdy strhla vřava. Rozpoutal ji poslanec Marek Benda, který „seřval“ úředníky, kteří novelu přišli obhajovat. Ministr ani žádný náměstek tam tehdy nebyl. Takže to za novelu, která mimochodem obsahovala kromě těchto dvou bodů dalších asi 50 změn v trestním právu, „pěkně slízli“ úředníci. Bránili se slovy „on to po nás chce Výbor pro lidská práva OSN“. Čímž poslance dostali ještě více do ráže. „Co nám má co nařizovat nějaký výbor v němž zasedají zástupci fašistických i komunistických diktatur, kteří ve vlastní zemi na lidská práva kašlou“, křičel Marek Benda. Načež výbor obě změny z novely vyškrtl formou pozměňovacího návrhu.
Pak jsme se Štěpánem diskutovali i o „jemnostech“ jako právě muslimy urážející karikatury Charlie Hebdo, nebo fotografie osoby, která vzezřením připomínala papeže Benedikta XVI avšak s pokálenou tunikou, která byla otištěna na titulní stránce jednoho významného německého časopisu. Jako klasičtí levicoví teoretici jsme „moudře diskutovali“ o tom jestli takové věci regulovat zákonem či ne – a případně jak. Jednoznačnou odpověď jsme nenašli. Debatu jsme uzavřeli s tím, že je to sporné a pokus legislativně to ošetřit by byl velmi těžký – pokud by nemělo jít o přímou cenzuru.
Nyní by ta debata mohla mít úplně jiný rozměr. Bude následovat nějaký zákon, který bude takové publikace regulovat či zakazovat? Umím si představit tu debatu. „Jde přece o bezpečnost nejen těch idiotů, kteří takové „prasárny“ tisknou…..“. „Vždyť na to jako vedlejší účastníci mohou „zařvat“ i lidé, kteří náhodou jdou kolem“… „Není rozumné byť i slovně útočit na někoho, kdo už ukázal, že umí na takový útok odpovědět zbraněmi“…
A to už bychom mohli být na zatraceně nebezpečné půdě. „Je bezpečné slovně útočit na zemi, která vedla nejvíce útočných válek od konce 2. světové války?“. „Chcete aby nám vybombardovali Prahu?“, mohli by se při necitlivém nastavení zákona ptát nově ustavení cenzoři. A když by byl zákon jó špatně napsán, tak by to mohlo znamenat: Novou republiku vypnout v zájmu národní bezpečnosti. Zvědavce zakázat – ze stejných důvodu. Kosa zostra zrušit …jde přece o životy sousedů Vlka a spol.
Na závěr si dovolím dávný citát dnešního prezidenta republiky Miloše Zemana. Ještě jako prognostik mě upozornil, že kromě obvyklých existují i dva zvláštní druhy prognóz. Sebesplňující a sebezničující. Sebezničující znamená, že jde o efekt, kdy už její publikování působí jako varování tak, že dokáže odvrátit důsledky jevů, které předvídá. Doufám, že tato by patřila do té druhé kategorie.
Pro jistotu však bedlivě sledujme co naši i bruselští úředníci na poli mediální legislativy chystají.
