Oldřich Průša
5. 1. 2015
Jájínek se stalo silně pejorativním výrazem. Jájínek však není to samé co „Já“.
Aby se však v zemi, kde žijeme a většina ji nazývá svou vlastí, změnilo to, co považujeme za špatné, nefungující, zkorumpované a kdo ví, co a jaké ještě, je nutné se k problému osobně postavit. Neříkat My a Oni, ale položit důraz na „Já“. Já s tím a tím nesouhlasím a proto se k tomu vyjadřuji, protestuji, upozorňuji, požaduji a podobně.
To „Já“ bych očekával kromě prezidenta Miloše Zemana – který tak činí, příkladmo od většiny senátorů, alespoň koaličních poslanců, starostů a zastupitelů, kteří by měli být příkladem pro ty, kteří už vědí, ale zatím nečiní.
Já nejsem mimo jiné spokojen s prací České veřejnoprávní televize. Nechci řešit nespokojenost tím, že ji vypnu. Kdybych tak učinil, připravím se o kus své svobody – dívat se na televizi. Proto také nejsem stoupencem jejího zrušení. Problém není v televizi jako takové /bedně/, ale v televizi jako instituci /lidech/.
Kdyby tak učinili všichni /vypnuli a přišli o kus svobody/ nespokojenci s jevy, které se jim nelíbily, mohlo se před rokem 1989 stát, že aktivnější část obyvatel – lidu – Čechů a Slováků, svou zemi – vlast opustila. Rozplynuly by se oba naše národy opravdu jako v té pověstné reklamě o kostce cukru v souvislosti se vstupem ČR do EU. Kontinuálně se tak dělo a vlastně děje nejen do dnes, ale asi i do budoucna. Jen plynuleji a tišeji.
Řešením je vyjadřování svého názoru veřejně a požadovat od spoluobčanů, aby se chovali obdobně, aby byli aktivní a společným úsilím požadovali nápravu.
Já jsem tak činil a činím zde a zde a zde a zde a zde a zde a zde a zde a zde a zde a zde a zde a zde.
