Dmitrij Semjonov
11. 1. 2015 Protiproud
Američané Rusku nerozumějí. Rusové dekadentní západní „hodnoty“ odmítají. Klíč? Putin je Rus.
Zamyšlení proč antiputinovská kampaň Západu má opačné výsledky, než washingtonští a bruselští stratégové nové studené války předpokládali.
Už je to 15 let, co Západ ne a ne najít odpověď na otázku „Who is mister Putin?”. Pořádají se vědecké konference a sympózia, kterých se účastní četní „experti z Ruska“. Putinovu moc srovnávají s tou carskou, zatímco jeho samého z nějakého důvodu se Stalinem.
Z těchto srovnání pak většinou vyvozují primitivní závěry, že se Rusům prý stýská po pevné ruce, po okovech, z nichž se osvobodili, neboť mají otrockou psychologii a tak podobně. A právě kvůli takovým falešným závěrům je pak Západ vedle jak ta jedle. Dumá o Rusku podle úsloví ‘Podle sebe soudím tebe’. Odpověď na otázku „Kdo je to vlastně ten Putin?“ mu proto stále uniká jako teplo komínem.
Šok
Pro západní – v první řadě pro americké – politology a sociology představuje naprostý šok skutečnost, že navzdory přechodnému snížení životní úrovně (rubl za necelý půlrok ztratil téměř 40 procent hodnoty), navzdory zúžení sortimentu v moskevských obchodech a růstu číslic na cenovkách, se 87 procent Rusů nejen nechystá svého prezidenta, tak nenáviděného Spojenými státy a EU, svrhnout, ale prakticky bez výhrad podporují jeho vnitřní i zahraniční politiku. Jak je to možné? Tato otázka také zůstává bez odpovědi. Pokusme se na ni tedy odpovědět sami.
A že je dnes drahý dolar? V Rusku si ještě pamatujeme na dobu, kdy byl jeden „zelený“ za 6000 (!) rublů. A přežili jsme to ve zdraví.
Vzpomínám si, jak před půl rokem tak proslulí „experti na Rusko“ jako Stephen Cohen, Mark Galeotti a Joshua Tacker, stejně jako profesor newyorské univerzity, historik Yanni Kotsonis, který je zároveň šéfem Jordan centra pro studium Ruska při této univerzitě, jak byli všichni tito na slovo vzatí odborníci celí tumpachoví z toho, jak se mohlo Vladimiru Putinovi znovu podařit zvítězit ve volbách. Experti se tehdy shodli alespoň na tom, že „Putina jako osobnost je Západem zbytečně démonizovaný “.
Tak zase jednou objevili Ameriku. Dokonce i velká část obyčejných – tedy přirozeně uvažujících – Američanů už dávno pochopila, co jejich elity odmítají přijmout. Stejně tak mnozí Evropané, pokud se řídí selským rozumem, chápou ruského prezidenta jako nejefektivnějšího politika naší doby. Proto jeden z členů zmíněné expertní skupiny přišel s další hypotézou, a sice že Vladimíra Putina prý podporovali pouze ti, kdo mají ještě v živé paměti hrůzy mafiánských 90. let.
Teď už prý Putin ale dávno není tím, kým býval, a jeho stabilní podpora je odsouzena k poklesu. Jenomže zase se stal pravý opak: uplynulo pouhých šest měsíců a rating ruského prezidenta vyletěl do dosud neznámé výše. Kdo ze současných amerických a evropských politických lídrů může snít o podpoře bezmála 90 procent občanů své země?
Nezapomněli historii
Renomovaní experti si ke své škodě nevšimli, že odpověď, nebo přesněji odpovědi, leží na povrchu. Aby je člověk poznal, stačí se dát na chvíli do řeči s obyčejnými Rusy na ulici, a ne konstruovat teorie „pádu putinovského režimu“ na základě názorů nepočetné a vnitřně rozdrobené ruské, tak zvané „bíle opentlené“ opozice. Navzdory tomu, že většina jejích lídrů dostává prostřednictvím tzv. nevládních organizací „granty na rozvoj demokracie“ přímo od amerického ministerstva zahraničí.
Rusové by odpověděli: samozřejmě, že se nikdo nechceme vracet do nanicovatých 90. let. Jistě, od té doby vyrostla nová, „sytá“ generace Rusů? Přesto však nejaktivnějšími voliči jsou právě ti ti, kterým je dnes přes třicet, a všechno si pamatují. A spojují si tu mafiánská „devadesátá“ s bezpáteřním panováním Putinova předchůdce Borise Jelcina, kterého – jak se dnes všeobecně ví – vodili jako loutku přímo z americké ambasády v Moskvě.Ale ani to není to hlavní.
Poprvé za posledních 20 let, od okamžiku rozpadu Sovětského svazu, se v zemi objevil lídr, který pod tlakem USA neohnul páteř. Poté, co Rusové získali dostatek všeho toho, čeho se jim za časů SSSR nedostávalo, a co si v duchu často spojovali s USA, dokázali oddělit zrno od plev a znovu se zamyslet nad tím, co znamenají ony vnucované „demokratické hodnoty“. Ukázalo se, že ruská kultura a ruská morálka není připravena tyto „hodnoty“ přijmout za své.
Vladimir Putin za své vlády zatočil – a občas pořádně tvrdě – s těmi, kdo za Jelcina téměř otevřeně rozkrádali bohatství a rozpočet země: část do té doby všemocných a nepostižitelných oligarchů se dala na úprk, další část dostala, co si zasloužila. A například kauzu Chodorovského otevřeně podpořila velká část Rusů.
Rozumí se samo sebou, že svou roli sehrály také události v Gruzii a na Krymu. Znovuzrození armády, za kterou už se Rusové nemusejí stydět, jako za Jelcina, ale mohou na ni být hrdí. A navíc zklidněný Kavkaz – to je všechno Putinova zásluha.A to už se dostáváme k tomu hlavnímu.
Veškeré strasti, do nichž se Západ tak usilovně snažil uvrhnout na Rusko za poslední půlrok, si Rusové nespojují s Putinem, ale… právě se Západem. „Evropa nám ukázala svoji pravou tvář,“ – to je zásadní závěr, k němuž došla většina Rusů. A protože není to za posledních desetiletí let poprvé, je třeba to vzít na vědomí – a učinit z toho patřičné závěry: Už máme přece zkušenosti se Železnou oponou, se sankcemi, s nepříjemným pocitem „sami proti celému světu“ – všechny tyto zkoušky ale naši zemi jen dále spojily a posílily.
A že je dnes drahý dolar? V Rusku si ještě pamatujeme na dobu, kdy byl jeden „zelený“ za 6000 (!) rublů. A přežili jsme to ve zdraví. I „černé úterý“, i default, i tsunami světové ekonomické krize. A přece jsme silnější než před tím. Za posledních nejméně 300 let evropského zkoumání tajemného Ruska by alespoň Evropané snad už mohli konečně začít něco chápat.
