Marek Řezanka
11. 1 2015 Literárky
Jestli nějakou diskusi považuji za jednu ze stěžejních, potom je to debata o tolerantnosti a obhajitelnosti nacistických a fašistických zločinů během druhé světové (a i v letech po jejím skončení). Evropská unie bohužel k adoraci Bandery a benderovců na Ukrajině buď mlčí či dokonce spojení banderovců se zločiny proti lidskosti vydává za „kremelskou propagandu“.
Jedním z mála čelných politiků, kteří se v Evropě postavili proti Jaceňukovi a proti obhajobě neobhajitelného (tedy hromadných vražd Poláků, židovského obyvatelstva a dalších lidí), je Miloš Zeman…
Doslova napsal: „Za prvé, znáte Banderův výrok: ‘Zabij každého Poláka mezi šestnácti a šedesáti lety?’ Pokud neznáte, nejste ukrajinisté. Pokud tento výrok znáte, souhlasíte s ním, nebo ne? Pokud s ním souhlasíte, naše diskuze končí. Stepan Bandera hodlal na Ukrajině vytvořit vazalský německý stát. Měl v tom podporu Alfreda Rosenberga, ale protože Hitler se rozhodl, že Ukrajina bude výlučně po vítězné válce osídlena německými sedláky, tento projekt byl zrušen a Bandera byl poslán do koncentračního tábora. Něco podobného se ostatně stalo i na našem území v případě Jana Ryse Rozsévače, zakladatele Vlajky.“
Za tato slova si hned vysloužil reakce svých odpůrců. Opět jsme si mohli přečíst, jak „Zeman lže“. Jan Rozsévač totiž nebyl zakladatelem Vlajky, ale jejím významným funkcionářem. Je to ovšem stěžejní chyba, která popírá uvedenou paralelu? Z hlediska sděleného jde o nepodstatný rozdíl. Někdo měl ovšem potřebu chytat prezidenta republiky za slovo. Uvědomme si, že nestál před tabulí a nebyl zkoušen.
„Fantastická čtyřka“, ukrajinistka Lenka Víchová, historik David Svoboda z ÚSTR (jeho studie je ZDE ), odborník na extremistická hnutí Anton Shekhovtsov a socioložka Yana Leontiyeva přišla okamžitě Banderovi na pomoc: „Bandera nemohl být masovým vrahem, ani kdyby chtěl, válečná léta totiž strávil v německém koncentračním táboře.“
Problémem výše citovaného výroku je okolnost, že S. Bandera poté, co byl propuštěn z vězení za podíl na atentátu na polského ministra vnitra, Bronisława Pierackého (1939), přispěl k rozdělení Organizace ukrajinských nacionalistů na melnykovce (OUN-M) a banderovce (OUN-B). Banderovci byli radikálnější. V roce 1941 byl Bandera uvězněn, aby byl v roce 1944 propuštěn (jistě ne pro své romantické oči). Ukrajinská povstalecká armáda vznikla v roce 1942. Brutálně vyháněla Poláky, Rusy, Čechy a Židy z Ukrajiny, přičemž údajně zahynulo až sto padesát tisíc lidí. Její válečná zvěrstva pokračovala v některých oblastech až do počátku 50. let. Tedy argument, že Bandera nemá s jejími zločiny nic společného, neobstojí. Byl jejich tváří. Nikdy se od těchto zločinů nedistancoval. Právě naopak.
Pokud někdo líčí Banderu jako romantika (Svoboda z ÚSTRu) a je schopen shovívavě pohlížet na někoho, podle nějž „osvobozující účinek mělo pouze násilí a teror“ (viz zdroj) a kdo „byl nesnášenlivým násilníkem, přičemž z jeho popudu byly spáchány zločiny na Ukrajincích, ale i na lidech jiných národností“, potom asi opravdu žádná diskuse možná není.
Prezidentu Zemanovi je předhazováno, že přiřkl Banderovi slova někoho jiného. Citát, který dal Zeman do úst Banderovi, patří podle polského historika Władysława Filara prvnímu veliteli UPA Dmytru Kljačkivskému, jenž ho použil v červnu 1943 v tajné direktivě svým jednotkám. „Musíme podniknout velké akce k likvidaci polského elementu. Při odchodu Němců bude třeba tento vhodný moment využít k likvidaci celé mužské populace ve věku od 16 do 60 let“, poukázal historik na direktivu, jejíž text má být ve vyšetřovacím spisu v archivu tajné služby SBU pro Volyňskou oblast.
Faktem ovšem je, že ti, k nimž se Bandera hlásil – a jejichž se stal vůdčí tváří, se skutečně masakrů dopustili. Zeman je ovšem nařčen ze lži – a podstata věci – adorace válečných zločinců – je zametana pod koberec s tím, že Bandera s nimi neměl nic společného. Za co ho tedy doma dnes tak velebí? Není to právě za činy Ukrajinské povstalecké armády?
Jsem zvědav, jak se naši „romantičtí“ historikové postaví k „pravdomluvnému a v dějepise zběhlému“ Jaceňukovi, kterého Zeman označil za „muže války“. Jedná se o předsedu současné ukrajinské vlády, který nás trochu poučil o dějepise: „…Všichni dobře pamatujeme na sovětskou invazi na Ukrajinu a Německo“.
Možná měl Miloš Zeman svou výzvu formulovat obecněji, ve stylu: „Víte, že podle Bandery mělo osvobozující účinek násilí a teror? Viděli jste fotografie zabitých a zmučených lidí, které měla na svědomí Ukrajinská povstalecká armáda? Pokud ne, nepovažuji vás za ukrajinisty. Pokud ano – a k těmto metodám se hlásíte, nemám si s vámi co říci.“
Rozehrávají se tu krajně nebezpečné hry. A tím, že rezignujeme na naše základní hodnoty, kam by měl odpor proti všem projevům fašismu a nacismu patřit, se zbavujeme všeho, zač bychom měli být ochotni bojovat. Tato krize naší identity nás může dostihnout stejně, jako dostihla Maska červené smrti prince Prospera.
